Na začátku adventu přinášíme krátké zamyšlení k této době od čtenářky časopisu Milujte se! paní Kolínkové.
Věnec je uzavřený kruh. Lze jej přirovnat k lidskému životu. Jak zažínající svíce na
adventním věnci stupňují intenzitu světla, tak během života naše víra dozrává..
První rozžatá svíce, v objetí ostatních, nehořících, zdá se být osamělá a vydává jen malé
světlo, má však velmi důležitou roli. Je znamením začátku, začátku něčeho nového.
Naším prvním světlem na cestě k Bohu je svíce křestní. Její světlo udržují především
rodiče.
Pán ať je obdaří silou a odvahou tento plamínek uchovat a živit.
Druhá zapálená svíce nám připomene mládí a dospívání. Rodiče nás vedou k životu
s Bohem, předávají nám svá svědectví. Nedokážeme si ještě vysvětlit Boží doteky a záměry,
hledáme jak svoji identitu, tak i svou vlastní cestu. Naše víra je prozatím slabá a kolísavá.
Odpovídá síle těch dvou plamínků, potřebuje další náboj.
Tím nábojem je třetí hořící svíce. S ní vstupujeme do dospělosti, odpovědnosti sám za
sebe, uzavíráme manželství, vychováváme děti, vštěpujeme jim základy víry a v modlitbách
za ně prosíme, ať jejich víra roste a sílí, aby se jím stala neodmyslitelnou součástí života.
Čtvrtá hořící svíce uzavírá kruh. Nastává doba, kdy máme na sebe více času.
Pro nás je to čas na meditaci a bilancování. Svou víru můžeme prožívat intenzivněji a
naplno. Máme příležitost vydávat zralá svědectví o životě s vírou v Boha.
A až na Štědrý večer pátá rozžatá svíce uprostřed adventního věnce zvěstuje narození
Ježíše Krista, věříme, že i pro nás se stane světlem k novému zrození, narození pro Boží
království.
