Nabízím krátkou modlitbu nad dnešním evangeliem od Jana Merella z knihy Setkání s Ježíšem.
„Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádoby olej.
Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: „ Ženich je tady! Jděte mu naproti!“ Tu všechny ty Panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: „Dejte nám trochu oleje, lapmy nám dohasínají.“ Ale prozíravé odpověděly: „ Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.“
Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: „Pane, pane, otevři nám!“ On však odpověděl: „Amen, amen pravím vám: Neznám vás!“ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“ (Mt 25,1-13)
OLEJ DO LAMPY SRDCE
Děkuji Ti, Pane, za podobenství o deseti družičkách.
Vždycky jsem si myslel, že je blaženější rozdat všechno, i olej do lamy. Ty mě učíš myslet také na sebe.
Chceš, abych si přál…
Abych si dopřál dost modlitby, dost poznání tvého království, dost sebekázně na zvládnutí své povahy, sklonů, vášní – a mnoha jiného, co se ti na mě nelíbí.
Odpusť, Pane!
Rozdával jsem se na úkor toho, v čem jsem si měl přát…
Nebylo to cvičení ve ctnosti, jen kadidlo to bylo, kterým jsem okuřoval sebe samého…
Teď už to chápu:
modlitba je nenahraditelná, sebekázeň nepominutelná, služba lásky nezastupitelná.
Pane, pro lampu svého srdce potřebuji olej.
Vždyť dveře k tvé hostině se jednou s konečnou platností zavřou, a já nechci být mezi těmi, kdo přišli pozdě.
Děkuji ti, Pane,
za podobenství o deseti družičkách. Děkuji ti, že chceš, abych přál také sobě…
