Taky se vám občas stává, že sedíte u počítače, nebo u internetu déle, než jste si naplánovali? Nebo dokonce jste na něm závislí?
Mě se to poslední dobou stává dost často, že hned po ránu zapínám nejprve notebook a koukám, jestli mi někdo nenapsal. A pak, když na notebooku pracuji, tak i tak různě brouzdám po internetu a stále jakoby na něco čekám. Co bych normálně udělala třeba za půl hodiny, trvá mi třeba i hodiny tři a pak najednou zjišťuji, že nestíhám. Najednou ten čas nějak rychle běží.
Nebo neomezuje se náš život místo na osobní setkání spíše jen na psaní si po skaypu či faceboku? I v tomto se dost často vidím. Vždyť přece komunikace přes skayp je jednodušší, rychlejší a hlavně asi pohodlnější.
A proč to tady tak píšu a rozebírám? Odpověď je prostá.
Jeden člověk mě dal zahlédnout, jak moc se můj život zúžil, jak ztratil určitou krásu. Seděli jsme takto několik večeru na faře v Jeníkově u jednoho stolu a komunikace mezi námi nebyla nic moc. Každý jsme totiž před sebou měli tu „úžasnou technickou vymoženost“ jménem NOTEBOOK. Každý jsme si vystačili sám se sebou. Je sice pravda, že jsme na tom asi tak trochu každý pracovali, ale byla to vždy jen práce? Sama za sebe musím přiznat, že NE.
Bylo tam taky jedno úžasné děvče, které notebook nemělo, ale přesto bylo úplně v pohodě. Měla kolem sebe kupu knížek a volný čas trávila čtením, nebo snahou povídat si s námi. Taky na rozdíl ode mě asi toto děvče udělalo více práce. Jednou večer, chtěla tato mladá žena, aby ji slečna katechetka vymazala zprávy na mobilu, protože měla plnou paměť. To už jsem nevydržela a rýpla jsem si do ní. „Martino? Ty si neumíš ani na mobilu vymazat zprávy. Ty jsi snad spadla z marsu, ne?“ Bylo vidět, že se ji to trochu dotklo a teprve nyní mi to celé zcvaklo.
DÍKY, MARTINA!!!
Díky, že jsi mi ukázala, jak moc jsem na notebooku i na mobilu závislá. Jak se vlastně většina mého dne točí kolem těchto dvou věcí.
Díky, že ty jsi mi svým způsobem ukázala, že i bez notebooku a mobilu může člověk normálně být, že není ničím méněcenným, když neví, jak se pracuje s notebookem, s mobilem.
Díky,že jsi mi ukázala, že notebook, je velkým „žroutem“ času a to i přesto, že je v mnohem velkým pomocníkem. Že je třeba se naučit notebook ovládat a ne se nechat jim ovládat.
Díky Bože, že jsi mi skrze Martinu dal poznat, jak moc jsem na těchto technických vymoženostech závislá a jak se zapomínám dívat na to, co je kolem mě a na to, že mám kolem sebe lidi.
DÍKY, DÍKY, DÍKY!
