V časopisu Světlo 15/2011 nás zaujala zpráva o uzdravení na přímluvu ctihodné Concepción Cabrera de Armida
ve prospěch Jorgeho Guillerma Treviña Gutiérreze,
který se udál ve městě Monterrey N. L., Mexiko, ve čtvrtek 22. května 2008
Dlouhý průběh nemoci
Jorge Guillermo Treviño Gutiérrez
se narodil ve městě Monterrey
N. L. 7. prosince 1960
v katolické rodině, která žila
podle křesťanských zásad; měl
normální dětství. Dne 26. července
1984 uzavřel sňatek s Cecilií
Plancarte Gonzálesovou;
z tohoto manželství se narodily
dvě děti: Jorge a Gabriel. Byl to
člověk zdravý a sportovně založený;
hrával často se svou manželkou
tenis. Byl štíhlý (63 kg)
a malé postavy (162 cm).
V roce 1993 ve věku 33 let začal
dále růst, jeho postava vzrostla
o 14 cm a zesílila; v té době si
začal stěžovat na svalové stahy,
které se projevovaly jak při odpočinku,
tak při jakékoliv fyzické
aktivitě. Od toho roku začala
pro něho kalvárie utrpení, jehož
příčiny zůstávají tajemstvím, ačkoliv
byl pod přísnou lékařskou
kontrolou: průjmy, vysoký krevní
tlak, lipotimie, astenie, bolesti
v předsrdeční krajině, bolesti
hlavy, mrazení v pažích i nohou,
nadměrné pocení, ale především
velmi intenzivní svalové křeče,
které způsobovaly natržení svalů
a poruchy vnitřních tepen. Tento
obraz, který trval od roku 1996
až do 2004, byl stále těžší, s ustavičně
se zrychlující frekvencí.
Křeče, stahy a natržení se objevovaly
v kteroukoliv denní hodinu
nezávisle na tom, co právě dělal,
a dokonce ve spánku bývaly
nejintenzivnější, především v levé
polovině těla. V tomto období
dosahovalo trvání takových period
rozsahu hodin, dnů, týdnů,
a dokonce měsíců; byla to situace
pro manžele velmi bolestná,
protože nebylo k dispozici nic,
co by umožnilo zvládnout tyto
opakující se krize.
V lednu 2004 musel Jorge volat
pohotovost, protože dostal
zápal plic a zůstal týden v nemocnici.
Přitom křeče a stahy
a natržení zvýšily svou intenzitu,
bolestivost i trvání; levá ruka
Jorgeho se začala stahovat
do pěsti; nemohl hýbat levým
prostředníkem, prsteníkem ani
malíčkem. Začaly se objevovat
křeče také v pravé ruce, a to silné.
Byla vyslovena diagnóza roztroušené
sklerózy a předepsali
mu příslušnou léčbu; protože ani
tato specifická terapie nepřinesla
vůbec žádné zlepšení, upustili
lékaři od diagnózy roztroušené
sklerózy.
V lednu 2005 propukl nový
zápal plic a svalové obtíže byly
horší než v roce 2004. Počínaje
srpnem 2005 byly svalové křeče
a bolesti již nikoliv cyklické, ale
trvalé. Levou paži měl přitisknutou
k hrudi; levá noha byla
skrčená, a když se pokusil ji natáhnout,
bolest vzrůstala a docházelo
k natržením a objevovaly
se četné podlitiny. V srpnu
2006 následovalo další nemocniční
vyšetření z důvodu alergie,
protože stahy zasáhly břišní dutinu.
Koncem tohoto roku se stav
ještě zhoršil tím, že stahy se rozšířily
z levého boku do pravého.
V prosinci 2006 potkali jednu
svou přítelkyni z mládí. Jorge
zatím byl na tom velmi špatně
a častá vyšetření v nemocnici
i analýzy byly bezvýsledné.
Ze sedativ a léků na uvolnění
byl trvale jako omámený. Lékaři
nenacházeli žádnou diagnózu.
V srpnu 2007 se Jorge podrobil
dalšímu chirurgickému zákroku
na dalším článku páteře a plotýnka
měla být nahrazena destičkou.
Tehdy přišel Jorge poprvé
do styku s Misionáři Ducha
Svatého. Výsledek operace byl
opět nulový a pacient se podroboval
rehabilitaci a hydroterapii
apod. Po třech měsících těchto
procedur se bolesti a křeče ještě
zhoršily. V lednu 2008 byl z toho
všeho Jorge již velice zesláblý,
měl ortézu na levé noze, užíval
berly a mohl udělat jen pár
kroků za pomoci druhé osoby.
Převážně seděl natažen v invalidním
vozíku. Situace byla stále
obtížnější a chyběla jakákoliv
diagnóza. Bylo třeba obávat
se nejhoršího. V lednu 2008
manželčina přítelkyně Marcela,
o které již byla zmínka, darovala
Jorgemu fotografii Conchity,
její krátký životopis a Kříž
apoštolátu a vyprávěla o Jesús
Maria (místo v jihovýchodním
Mexiku, kde sídlí Díla Kříže založená
Conchitou) jako o místu
pokoje a modlitby. Když přijal
fotografii, rozmlouval o ní
s manželkou, která byla zamilovaná
do Conchitina pohledu.
Vzpomíná, že jakmile obdržel
fotografii, začal ji prosit
o přímluvu za své zdraví.
Cesta do Jesús Maria
a prosba o uzdravení
Dne 15. května 2008 se Jorge
vydal do Jesús Maria s dovolením
lékaře v doprovodu manželky
Cecílie a přítelkyně Marcely,
která se nabídla, že je tam zaveze
(540 km). Ubytovali se v domě
Misionářů Ducha Svatého a věnovali
se studiu spirituality Kříže.
Jorge cestou mnoho vytrpěl.
Během večeře vyprávěl přítomným
o důvodu své cesty: požádat
Conchitu o přímluvu za dar
zdraví. Představený komunity
otec Carlos Francisco Vera vyslechl
vyprávění o nemoci a důvodech
cesty a zeptal se každého
z přítomných, zda mají důvěru
v onu přímluvu. Všichni odpověděli
jasně, že ano, včetně toho,
jenž otázku položil. Vyzval je tedy,
aby pevně věřili, že dosáhnou
účelu své cesty, protože, jak jim
řekl, Conchita jako matka přeje
svou přímluvou rodinám.
Dobu pobytu rozdělili na různé
návštěvy: šli do domu řeholnic
Kříže; když se představená
dověděla o důvodu návštěvy, ujistila
je, že celá komunita bude žádat
Conchitu o tuto významnou
milost; pak je zavedla do kaple
komunity a Jorge se modlil před
Nejsvětější Svátostí a prosil o zázrak
uzdravení. Navštívil Conchitinu
zahradu a malé muzeum, jí
věnované. Dlouho postál před
Křížem apoštolátu, který zasadila
Conchita v roce 1894; otec
Rafael se modlil s Jorgem, vložil
na něho své ruce a žádal, aby mu
na přímluvu ctihodné Conchity,
je-li to vůle Boží, bylo dopřáno
zdraví. Pak vykonal Jorge další
návštěvy, jako v domě guadalupských
Misionářek Ducha Svatého,
které vyzval, aby se připojily
k modlitbě na jeho úmysl. Na ten
den vzpomíná Jorge se zvláštním
dojetím: i když měl potíže s chůzí,
chtěl vykonat křížovou cestu
v Conchitině zahradě a dokončil
ji zcela vyčerpaný; také vzpomíná
na návštěvu Kříže apoštolátu,
kde se modlil a kde mu darovali
z něho relikvii.
Boží cesty
Poutníci se vrátili do Monterrey
v sobotu 17. května a během
cesty se Jorge, snad v důsledku
emočního vypětí, cítil
velmi špatně. Další pondělí měl
podstoupit vyšetření kvůli silnému
zvýšení krevního tlaku a také
hladiny cukru v krvi; přitom
ho dále kromě stahů, křečí a natržení
provázel jeho celkový kritický
zdravotní stav. Provedli mu
počítačovou tomografii, magnetickou
rezonanci ve stavu anestezie,
protože kvůli stahům nebyl
schopen setrvat bez pohybu. Protože
lékaři nebyli schopni zvládnout
bolest ani snížit krevní tlak
a hladinu cukru, rozhodli se aplikovat
proceduru s použitím botulotoxinu,
který neléčí, ale snížení
bolesti by mohlo vést k snížení
krevního tlaku a hladiny cukru.
Jorgemu se tento návrh nelíbil,
protože si myslel, že je to určitý
druh podvodu, a byl z toho smutný
a skleslý. Manželka ho však
uprosila, aby souhlasil a podrobil
se proceduře v sobotu 24. května
v celkové anestezii, která pro něho
měla být připravena na operačním
sále, ale jak uvidíme, nebylo
toho již zapotřebí.
Ve čtvrtek 22. května 2008
kolem 19 hodin byla v nemocničním
pokoji kromě Jorgeho
jeho manželka Cecílie a její dvě
přítelkyně: Marcela Moralista
a Consuelo Sada. Jorge požádal
manželku o Kříž apoštolátu
a fotografii Conchity. Vyzvali
Consuelu, aby se zapojila do řetězu
modliteb, které vyprošují
uzdravení Jorgeho na přímluvu
Conchity. Consuelo chtěla vědět,
kdo je to Conchita Cabrera,
protože ji neznala. Jorge jí
krátce vyložil Conchitin život
a pak usnul. Consuelo z pokoje
odešla. Jorgemu přinesli večeři,
ale nechtěli ho budit. Tu
Marcela a Cecílie zpozorovaly,
že Jorge ve spánku rozevírá
dlaň levé ruky, která je již roky
zavřená. Bylo asi 19.10 hod. Jorge
se ve spánku pohyboval, měl
v levé ruce Conchitinu fotografii,
něco šeptal velmi tichým hlasem.
Obě ženy si myslely, že jako
při jiných příležitostech trpí
křečemi. Ale ne, jeho vzezření
bylo klidné a svaly uvolněné. Jeho
žena byla velmi překvapená
a myslela si, že až se Jorge probudí,
nebude věřit, že rozevřel
dlaň, pohyboval nohama, proto
vzala svůj mobil jako filmovou
kameru a začala ho snímat; přítelkyně
udělala totéž. Jorge se začal
pohybovat celý: ruce, paže,
nohy – napínal a uvolňoval své
končetiny. Až dosud ochrnutou
levou rukou si začal sahat na obličej,
na krk, až se začal dotýkat
levé nohy, také ochrnuté. Navíc
měl ve tváři výraz štěstí a pokoje,
byl zcela uvolněný, jak ho už
léta neviděli. Něco šeptal jako
ze snu. Ženy se naklonily a slyšely
zřetelně, že říkal slova „Otče
náš“. V tom okamžiku vstoupily
do pokoje dvě Cecíliiny sestřenice
s dítětem. Byly ohromeny tím,
co spatřily: Jorge pohyboval rukama
a nohama, rozevíral dlaň,
která byla léta sevřená, hladil
se s ní po tváři, po krku a tvářil
se uvolněně a spokojeně. Čtyři
ženy se daly do pláče. Jorge měl
na hrudi fotografii Conchity a ta
tam během celého „procesu“ zůstala.
Nakonec přišel také rodinný
lékař, specialista internista.
Když viděl, jak má Jorge končetiny
zcela uvolněné a bez křečí,
s pažemi na hrudi, jak se pohybuje
ještě ve spánku zcela normálním
způsobem, pozoroval
ho nějakou dobu a pak nařídil
zrušit všechny procedury, včetně
plánované aplikace botulotoxinu.
Odcházel z pokoje se slovy:
„Bůh buď veleben!“ Bylo
19.25 hod., čtvrtek 22. května
2008. Pak si všichni uvědomili,
že je čtvrtek Božího Těla. V Jesús
Maria se v tu hodinu ve svatyni
Kříže apoštolátu slavila mše svatá
na úmysl Jorgova uzdravení.
Nová skutečnost
Jorge se probudil ve 23.40 hod.
V té době zde byli jeho rodiče,
bratři, synové a synovci. Všichni
se dověděli o jeho uzdravení
a chtěli se osobně přesvědčit,
co se stalo. Jeho žena mu tedy
řekla: „Jorge, podívej se na své
ruce.“ Nemohl uvěřit, byl překvapený
a zeptal se: „Už mě
operovali?“ Myslel, že už podstoupil
proceduru botox. Žena
mu řekla, že ne: „Dnes je čtvrtek,
operace je v sobotu.“ Nevěřil
a řekl: „Ty mi lžeš.“ Manželka
mu zopakovala, jaký je den.
Otec a příbuzná Patricia ho ujistili,
že mu proceduru neprováděli.
Zkoumal pohledem celé
své tělo, ruce, nohy, krk, tváře.
Pak se k překvapení všech zvedl,
postavil se na nohy a šel bez
cizí pomoci do koupelny. Vrátil
se a zůstal na lůžku. Návštěvníci
se začali loučit. Zůstal jen
s manželkou a ta se ho zeptala,
co se stalo během spánku. Ptala
se ho, zda se mu něco nezdálo,
a prosila, aby jí to vyprávěl.
Sklonila se k němu a on jí řekl:
Byl jsem s Conchitou, viděl jsem ji
jako z odstupu 30 cm; plakal jsem
a prosil jsem ji, aby mě vyslechla.
Přiblížila se ke mně a řekla: „Hledal
jsi mě? O co mě chceš požádat?“
A já jsem řekl: „Nechci se dívat,
jak trpí moje manželka a moje
děti, prosím tě, pomoz mi!“ Ona
mi řekla: „Modleme se,“ a začala
se modlit Otče náš. Ale já jsem
ji v pláči přerušil a řekl jsem: „Já
už nemohu dál; nechci vidět utrpení
své ženy a dětí!“ V tom okamžiku
mi řekla: „Choď každý
den k svatému přijímání a modli
se za kněze.“ A pokračovala
v modlitbě Otče náš a Zdrávas,
Maria. Pak mě pohladila po tváři
a já jsem se jí chtěl dotknout,
ale myslím, že v tom okamžiku
zmizela. Když to manželce dovyprávěl,
Jorge usnul.
Další den se mohl sám umýt;
přesvědčil se, že to, co prožil, nebyl
sen, byl zcela uzdraven. Dal
se do pláče.
Oznámil osobně své uzdravení
otcům Misionářům Ducha
Svatého Carlosi Franciskovi
Verovi a Rafaelu Ledesmovi;
lékařům Mariovi Gonzálesovi
a Manuelu de la Maza. Vyšel
z nemocnice po vlastních nohou.
Vzdávání díků
V pátek 6. června jeli do Jesús
Maria poděkovat Bohu a Conchitě
za její přímluvu a za dar
uzdravení okamžitým a úplným
způsobem. U paty Kříže apoštolátu
se slavila děkovná mše svatá.
V zahradě řeholnic, v „Zahradě
Conchity“ ukázal Jorge
místo, kde se ve snu setkal s Conchitou.
Příští den se slavila další
mše svatá v klášteře Řeholnic
Kříže a vystavili mu své svědectví
o jeho uzdravení.
Jorge se stal velkým zbožným
ctitelem Conchity. Mluví o ní
tak, jako se mluví o matce tělesné
a milující. Těší se dále plnému
zdraví. Nemá žádné následky
přestálé nemoci. Jeho charakter
je veselý a kladný. Dar, který přijal
od Boha skrze Conchitu, znamená
pro něho poslání a současně
nádherný dárek.
Toto sdělení zpracoval otec
Car los Francisco Vera Soto
MSpS a schválili Jorge Treviño
Gutiérrez, Cecílie Plancarte
Gonzáles a Rafael Ledesma
Barajas MSpS. Všichni přísežně
potvrdili pravdivost toho,
co se událo. Verze je z 10. června
2010. (V překladu je poněkud
zkrácena.)
PROHLÁŠENÍ: V souladu
s dekretem papeže Urbana VII.
autor této zprávy nezamýšlí
předbíhat definitivní soud Svatého
stolce a podřizuje se jeho
definitivnímu rozhodnutí.
Pramen: Carlos Francisco
Vera Soto MSpS, překlad -lš-