Desetiletí vědeckého, technického a lékařského … „pokroku“,
a přesto přibývá těžkostí a problémů. U mnoha lidí
vyvolává současný svět vážné obavy. Nauka Církve se v tomto
zmatku jeví stále zřetelněji jako jasný ukazatel k budoucnosti.
Množí se zprávy
o vymírání včel.
Zvláště v USA
a v Evropě jsou včelstva postižena.
V některých oblastech dosahují
ztráty až 85 %. Příčiny není
možno jednoduše vysvětlit. Hraje
zde svou roli mnoho věcí: vlivy
životního prostředí, koncentrace
jedovatých látek, záření,
virové nákazy, zkrátka změnily
se podmínky v životním prostoru.
Jeden příklad fenoménu,
který působí vážné starosti: vymírání
živočišných druhů. Čteme
zprávy, že denně je postiženo
až 120 druhů rostlin a zvířat.
Změnami v klimatu se budou tyto
ztráty dále zvyšovat, jak sděluje
FOKUS.
Když jde o rostliny a zvířata,
roste vědomí, že v životním
prostředí jsou životu nepřátelské
podmínky, které ohrožují
rozvoj druhů. U telat a kuřat
vznikají starosti o jejich správný
chov. Ochránci zvířat vystupují
na barikády, aby protestovali
proti masovému chovu zvířat.
Kdo naopak zastává názor,
že také člověk potřebuje ke svému
životu a rozvoji prospěšnější
rámcové podmínky, stane
se předmětem výsměchu. Přitom
právě v těch oblastech, kde
v Evropě a v USA vymírají včely,
panují podmínky, které jsou pro
druh homo již nesnesitelné: systematické
vyhlazování potomstva
skrze potraty, podpora a propagace
neplodného životního způsobu
homosexuálů, znevažování
mateřství, manželství a rodiny,
jako logický důsledek pak velký
pokles porodnosti, stárnutí
populace, náchylnost mládeže
k drogám, alkoholu, psychické
labilitě, zhoršená schopnost navazovat
vztahy.
Proč nejsou tyto souvislosti
jasně vysvětlovány a uznávány?
Protože se rozmohlo matení
pojmů, které znemožňuje
vnímat správně i prosté věci,
které jsou jinak pro zdravý rozum
zcela jasné.
Některé povážlivě vystupující
problémy sice mobilizují ihned
řady výzkumníků, např. kriminalita
mládeže, a oni se snaží objasnit
je ze všech stran. V množství
podrobností se zkoumá, dotazuje,
hledá řešení. Psychologové,
pedagogové, sexuologové, lékaři
různých oborů, sociologové
a rodinní terapeuti udělují rady,
komise zpracovávají pokyny,
směrnice a návrhy zákonů,
zřizují se poradny, ale negativní
jevy se přes všechna dílčí opatření
dále množí.
Mimoděk si vzpomeneme
na babylonskou věž: mnoho
dobré vůle, mnoho úsilí, až příliš
mnoho aktivity, ale nakonec
pro množství stromů není vidět
les. Chybí základ, ztratil se pohled
na celek, na vlastní realitu
člověka.
Je znám lidský život, nikoliv
však jeho základní a nezbytné
předpoklady. Nestačí jen
jíst, pít a oblékat se, mít střechu
nad hlavou s dostatkem zábavy
a plytkých potěšení ze sexu
a sportu... O to všechno dnes
společnost usiluje a tím chce
stále více uspokojit a obšťastnit
člověka. Ale ono to nefunguje.
A proč? Protože člověk jakožto
Boží obraz nosí v sobě nesmazatelnou
základní tužbu, která
musí být uspokojena: lásku
k pravdě, jak to vyjádřil papež
Benedikt ve své třetí encyklice:
„Láska k pravdě, kterou dosvědčil
Ježíš svým životem a především
svou smrtí a zmrtvýchvstáním,
je hlavní hybnou silou
skutečného rozvoje člověka a celého
lidstva.“
Tuto pravdu není možno
prostě obejít. Láska je základem
lidské existence. „Ona je
principem nejen v mikrovztazích
– v přátelství, rodině a malých
skupinách – nýbrž i v makrovztazích
– ve společenských,
hospodářských a politických
souvislostech.“
To zní velmi vznešeně, řekne
někdo. Ale my musíme řešit
naléhavé problémy. S takovými
obecnými hesly nikam nedojdeme.
Právě tento postoj je projevem
tohoto převládajícího matení,
při kterém se v detailech
ztrácí to podstatné. Jelikož se neptáme
po základech, budujeme
dále babylonskou věž se stále
jemnějšími nástroji, ale přehlížíme
povážlivé trhliny, které jsou
pro nedostatečnost základů stále
větší a větší.
Zmatky a chybný vývoj v našich
dnech jsou však také šancí
znovu hovořit o základních otázkách
lidské existence: člověk je
Boží tvor, kterého Bůh miluje
a kterého povolal k lásce. Může
dospět ke svému rozvoji jen v té
míře, v jaké zakouší lásku a lásku
dále předává. Z toho vyplývá
ústřední význam stabilní, dětem
přející rodiny. Kde by měly děti
zakoušet a čerpat lásku, když
se rodiče vyčerpávají ve vnějších
aktivitách v zaměstnání a hobby
a odmalička je svěřují do cizí péče?
Znalost významu, jaký má
láska, poskytuje rozhodující pomoc
v otázkách, jako je rodinná
politika, potraty, eutanazie,
lidská genetika, ale také v otázkách
ve vztahu ke stvoření, uspořádání
ekonomiky a mezinárodních
poměrů.
Ještě jednou budiž řečeno, co
v džungli převládajícího relativismu
spadlo pod stůl: stvoření
a člověku není všechno ku prospěchu,
protože člověk a stvoření
jsou dílem Boha, který všemu
dal také řád správného rozvoje.
Tento řád zjevil v dostatečné
míře Kristus, když žil mezi
námi. Všechno podstatné nám
sdělil. Postaral se o to, aby toto
poselství zůstalo po celá staletí
zachováno a nezfalšováno díky
Petrovu učitelskému úřadu. Musíme
děkovat za tento maják,
který ukazuje cestu i ve zmatcích
naší doby.
Nesmí nás přitom zmást, že
duch doby se vzpouzí proti této
skále. To je normální. Jen pohled
na velké postavy posledních
150 let na Petrově stolci nás může
uklidnit (Pius XI., Lev XIII.,
sv. Pius X., Pius XII., Jan XXIII.,
Pavel VI., Jan Pavel II., Benedikt
XVI.). Přes všechny vyslovené
kritiky máme jako katoličtí
křesťané jistotu o pravdě,
která je východiskem a spolehlivým
orientačním bodem v současné
době.
VISION 2000 – 1/2011
Překlad -lš-
Světlo 10/2011
