V dopoledních promluvám o víře promluvil O. Marek Dunda o Abrahámovi jako otci víry.
Abrahám
Abrahám zažíval různé těžkosti. Výsměch za to, že nemá syna. Když se mu narodil, Bůh ho za krátký čas zkoušel. Požadoval po něm, aby Mu svého jediného syna obětoval. Abrahám věděl, že Bůh má nárok na všechno a důvěřoval Mu, proto vzal svého syna a vše potřebné k oběti. Nezapoměl třeba oheň, aby se mohl „vytočit“ a říci, že se pro něj musí vrátit, aby oddálil to, co po něm Bůh chce.
Abrahám byl velmi poslušný. Poznal, že Bůh s ním má záměr a tak udělal hned co Bůh chtěl.
Nenechal si žádná zadní vrátka. Neřekl o svém úmyslu ani ženě, která by ho mohla zrazovat.
Jednou se stalo, že manželka utekla svému milujícímu muži za jiným. Manžel nezatrpknul a modlil se za ni. Ale nic se nedělo. Bylo to stále horší a tak musel s velkou bolestí říci i dětem co se děje. A ptal se kněze. Má to cenu se ještě modlit, není už to ztracené? Jistě to cenu má! A tak vytrval. Za nějakou dobu se manželka kajícně vrátila a jejich vztah se obnovil a získal nový pěkný rozměr.
To nám má ukázat, že Pánu Bohu se vyplatí důvěřovat.
Zkouška znamená, že Bůh se mnou počítá.
Písmo svaté učí, že Bohu máme dávat prvotiny (to nejlepší). Když Mu nedáme, co mu patří, stejně si to vezme sám.
