Libanon se v Bibli vzpomíná často, v knize Králů, Žalmech, Písni a v Izajášovi. Ježíš a Marie během svého veřejného působení navštívili tuto zemi a ona je speciálně oddaná Ježíšově matce, Královně Libanonu. Před více než 100 lety se stal Bechwat, Bekaa v Libanonu známý sochou Panny Marie naděje a to kvůli mnohým zázrakům a uzdravením prostřednictvím Její přímluvy. Socha ztvárňuje Marii v modrých šatech, které jsou posety hvězdami, jako vyobrazení Královny Nebe. V rukou drží kříž a na hlavě má zlatou korunu.
*
"Spravedlivý bude kvést jako palma, poroste do vysoka jako cedr v Libanonu." (Ž 92:12). Libanon se v Bibli vzpomíná často, v knize Králů, Žalmech, Písni a v Izajášovi. Ježíš a Marie během svého veřejného působení navštívili tuto zemi.
Libanon je speciálně oddaný Ježíšově matce, dnes Královně Libanonu (vyhlášena r. 1908 maronitským patriarchou). Na jihu země je sanktuárium věnováno Panně Mantary, místa,kde Panna Maria čekala na svého Syna, až se vrátí z Tyry a Sidónu. Hlavní svatostánek je v Harisse, 30 minut severně od Bejrútu. V roce 1997 ho navštívil papež Jan Pavel II. Oblast je poseta četnými svatostánky a kláštery.
"A vstal odtud a odešel do okolí Týru a Sidonu, a vcházeje do domu chtěl, aby se nikdo nedozvěděl o tom, ale nemohl se utajit Protože uslyšíc o něm žena, jejíž dcera měla nečistého ducha, přišla a padla k jeho nohám - a žena byla pohanka, Syrofeničanka rodem - a prosila ho, aby vyhnal démona z její dcery. "Marek 7: 24-26
Ježíš sám evangelizoval Libanon návštěvou v Tyru. Janovo evangelium popisuje také Ježíšův první zázrak na svatbě v Káni. Káně se nachází jihozápadně od Tyry a Ježíšově době patřila pod Galileu. Nelze s jistotou říci, že jde o místo, kde se odehrála zázračná událost, Libanonci jsou však přesvědčeni, že fakt, že Ježíš šel z Kány dolů do Kafarnaum (Jn2: 12) vypovídá o tom, že jde o toto místo, protože z palestinské Kány by musel jít nahoru. V Káně v Libanonu je zachovalá jeskyně Qana s obrovskými kamennými nádobami na vodu.
Před více než 100 lety se stal Bechwat, Bekaa v Libanonu známý sochou Panny Marie naděje a to kvůli mnohým zázrakům a uzdravením prostřednictvím Její přímluvy. Socha ztvárňuje Marii v modrých šatech, které jsou posety hvězdami, jako vyobrazení Královny Nebe. V rukou drží kříž a na hlavě má zlatou korunu. Malý kostelík je postaven na jedné ze stran hory, tyčící se nad úrodným údolím. Zboku této hory rostou ovocné stromy všeho druhu. Kostel je jen 6 m dlouhý a 6 m široký. Socha je umístěna na levé straně oltáře. Před několika lety pastor postavil nad původním nový, mnohem větší svatostánek, ale slavná socha zůstala na původním místě ve starém kostele - druhý den po instalaci v novém svatostánku našli sochu přemístěnou na původní místo a toto rozhodnutí Panny Marie zůstalo respektováno. Mše (maroniti-katolíci) se konají v novém chrámu, starý-dnes Shrine Notre Dame de Bachwat - slouží na speciální uctívání Panny Marie.
Už před událostmi z doby občanské války v Libanonu sem konali poutě lidé, s díky za poskytnuté milosti nebo za pomoc ve svém životě.
Podobně jako jsou Fatima a Lurdy na Západě, je Panna Maria z Bechwatu klíčovou svatostyní Panny Marie na Středním východě. Přestože se jedná o katolickou záležitost, také ortodoxní a muslimové přicházejí po mnoho let vzdát úctu Panně Marii.
Úzká cesta nahoru byla dříve jen částečně zpevněná, a v deštivém počasí byl její sjezd problematický.
V období války se zde stalo něco nového. Muslimská žena se svým 9 letým synem se modlili před sochou Panny Marie, když vtom chlapec řekl své matce: "Socha se na mě dívá." Matka se podívala nahoru a socha pohnula hlavou a hovořila směrem k nim, hýbala rukama, zvuk však nevydala.
Muslimská žena běžela ven říct o tom ostatním, aby přišli a podívali se. Vedle svatyně byl muž, který byl 7 let zmrzačený, vstoupil dovnitř a byl okamžitě uzdraven. Na první den byly mnozí uzdraveni a mnozí viděli Pannu Marii pohybovat se.
Během následujících 4 týdnů se zpráva rozšířila a k soše začaly proudit zástupy, aby viděli sochu pohybovat se a se svými prosbami za uzdravení. Nápor na malou vesnickou cestu byl příliš velký, až musela organizačně zasahovat policie a přesměrovat vše na jednu cestu kolem města. To příliš nepomohlo a tak ve třetím týdnu investor vydláždil všechny cesty do a ze svatyně, kolem nich se bleskově vyrojily kiosky s jídlem a obchody s růženci a sochami. Uzdravení se nadále dějí a někteří vidí sochu se hýbat.
Když jsme tam s řidičem jen čtvrtý týden po událostech přišli, už se jednalo o dobře organizované místo s cestami, stezkami, osvětlením a celkovou infrastrukturou, policie dohlížela na dění venku i uvnitř. Stovky svíček dotvářely pokojnou atmosféru. Neviděl jsem žádný zázrak, ani žádný pohyb sochy, ale ta měla jemnou usměvavou tvář.
Venku jsem potkal kněze z libanonské katolické televize, který byl dříve velmi známým zpěvákem. Dělal reportáž o zázraku a zsloužil mši, která byla velmi důstojná. Maronitské mše nejsou pro mě ničím novým a mám je rád, protože se na nich hodně zpívá a kánon se provádí v Kristově jazyce. Během mše na bočních stranách oltáře dva i více kněží zpovídají a to během téměř celé mše.
35 let zkoumám zázraky a je jen málo těch, o kterých se dá jednoznačně říci, že jsou od Boha, ale když je zázrak jednoduchý a mocný, mám sklon uvěřit, že je od Boha. "Nepřicházím k vám s efektní řečí, ale s Boží mocí", říká svatý Pavel. Zázraky v Bachwatě nemají žádného mystika, žádného vizionáře, žádné poselství, ale mají obrovskou moc Ducha Svatého v uzdravování a milosti.
Cestu na místo je i dnes snadné rozpoznat, protože obrovské zástupy poutníků mířící k místu téměř znemožňují jízdy. Auta a autobusy jsou zaparkované téměř na každém čtverečním metru v okolí. Lidé jsou klidní a trpělivě čekají na příležitost dostat se do blízkosti sochy. Četné milosti a zázraky dělají proud návštěvníky nepřetržitý, první přicházejí už s rozbřeskem na ranní liturgii.
Libanon má ohromnou historii obrany víry ještě z dob sv. Marona, který bojoval s monofizitskou herezí. Bránili se muslimským invazím v 7. a 8. století a také v 20-tém století zůstali převážně křesťané. Nejsou považováni za sjednocené, ačkoli se nikdy od Říma neseparovali. Jejich patriarcha sídlí v Bejrútu a má Jurisdikci nad diecézemi v Libanonu, Sýrii, Egyptě, Austrálii, Brazílii a USA.
Po syrské a izraelské invazi a masivním bombardování Bejrútu byste čekali zbídačenou a poraženou krajinu, ale není to to, co najdete. Bejrút je prosperující město s téměř viditelnými stopami po bombardování, ale průmysl prosperuje a zdá se, že každý je šťastný a věří v budoucnost. Lidé jsou vysoce vzdělaní a hovoří více anglicky a francouzsky než arabsky.Libanon je zahradou Středního východu s dlouhými nádhernými plážemi a zasněženými horami. Když sníh roztaje, řeky promění údolí na jednu z najbujnějších vegetací světa. Když si na trhu prohlédnete jejich brambory a rajčata, uvidíte co myslím.
Vždy mírumilovní Libanonci se pro své vzdělání a inteligenci stali obchodníky Středního Východu. Možná jsou problémy s Izraelem, Palestinou či Afrikou, ale v Libanonu se děje něco nádherné a Bůh má s touto zemí zřejmě velké plány. Ať Panna Maria z Bechwatu nese Libanon na svých rukou vstříc jeho velké budoucnosti.
Převzato z
www.magnificat.sk,
článek, vydaný 17 října 2011, naleznete
zde.
(Na fatym.com vydáno 31. 08. 2012; 5. 8. 2020 - 19567 přečtení))
