Další rozjímání, tentokrát nad Růžencem světla, z knížky "Růžencová tajemství a litanie k Panně Marii, Královně posvátného růžence" od Petra Piťhy.
Nové seskupení tajemství, pojednává o činném životě Ježíšově. Je to údobí, kdy Ježíš prokazuje svou božskou moc, koná veliké skutky milosrdenství a předkládá lidem nové učení. Vysvětluje, v čem spočívá pravý smysl Zákona a jakými pravidly je určován život v království Božím. Svému dílu je dokonale oddán. Žije tím, že plní vůli Otcovu. Nezáleží mu na tom, co o něm druzí říkají. Nezalekne se, když mu hrozí. Odejde do ústraní, když ho chtějí provolat králem. Obojí jsou jen krátkodeché a mylné lidské úsudky. Podstatné v životě je vyjádřit, co do nás Bůh vložil, vyzpívat velepíseň díků a poslušnosti úkolů, který nám je svěřen v tajemném celku lidstva. Ježíš koná své dílo s radostnou tváří. Také zde mohli bychom propadnout mylné představě, že vše bylo úžasně krásné, že byl přímo nesen sílou nadšení. Není to tak. I v této části jeho života existuje pozemský stín a vše má i svůj rub. Kristus nese světlo lásky, ale vidí, že se nad ním stahují mračna nenávisti. Podává lidem dary veliké jak záchrana života, často mu ani nepoděkují. Přináší světlo poznání, ale mnozí ho mají za snílka a blázna. Má božskou moc, ale je stále víc škrcen úzkoprsostí mocných tohoto světa. Pokládají ho za člověka, který rozvrací společenský řád. Ví, že to vyústí ve spor na život a na smrt. Přece jde dál.
Patero zvolených obrazů (známe jich z Evangelií mnohem více) přináší do růžencové modlitby slova:
… který byl pokřtěn v Jordánu,
… který zjevil v Káně svou božskou moc,
… který hlásal Boží království a vyzýval k pokání,
… který na hoře proměnění zjevil svou slávu,
… který ustanovil eucharistii.
Jsou nám tu nabízena pravidla soužití mezi lidmi a principy vytváření společenství. Kristův příchod k Janu Křtiteli hovoří o principu solidarity. Má-li lidstvo žít a přežít, musí se najít lidé, kterým osud druhých nebude lhostejný. Téhož principu užije Kristus, když zachrání situaci při svatbě v Galilejské Káni. Pomoc a štědrost vedou k lidské spokojenosti.
Je mnoho, co bychom měli vyčíst z Kristova hlásání, ale tajemným principem, kterým prostupuje celým zákonem, je nutnost přijetí řádu. Bez řádu se rozpadá život společnosti, ale i životní příběh jedinců. Porušení řádu těla vede k nemoci a smrti. Řád není nic nového ani starého. Řád je stanoven věčným Božím výrokem. Kristus nepřichází, aby ho ustanovil, ale obnovil. Aby nás k němu znovu dovedl, žádá od nás pokání, odložení hříchu, který je porušením řádu.
Při svém proměnění dal třem apoštolům zažít okamžik zázraku. Viditelný povrch se rozevřel a apoštolové uviděli zazářit pravý smysl a Boží pravdu Krista. Odhalil jim tam princip duchovního vhledu. Vše v našem životě má mohutný vnitřní smysl, není nic všedního. To my svou povrchností a bezcitností odsuzujeme do banality všechno možné, ale hlavně sebe. V posledním obraze je ozřejmována věru dobře známá skutečnost, že člověk nemůže žít sám. Žije ve společenství, závisí na službě a obětavosti druhých a má-li být hoden místa ve společenství, je povinen i sám sloužit a obětovat se pro druhé.
Další díly z knížečky P. Petra Piťhy, Růžencová tajemství.... :
Růžencová tajemství – úvod
Růžencová tajemství – Radostný růženec
Růžencová tajemství – Bolestný růženec
Růžencová tajemství – Slavný růženec
