Další možnost pro rozjímání, tentokrát nad bolestným růžencem, opět z knížky "Růžencová tajemství a litanie k Panně Marii, Královně posvátného růžence" od Petra Piťhy.
Podobně jako radostný růženec, jeví nám různě, hledíme-li na trpícího Krista anebo na trpící matku. Vidíme do důsledků a ceny lásky. Na Krista dopadají důsledky jeho lásky k lidem, Marii se bolestně zařezávají pouta lásky, jimiž je vázána ke svému dítěti. Vypráví se tu příběh Kristova utrpení. Je to nedlouhý čas v jeho životě, ale přináší propastný prožitek bezmoci a temnot. Tento okruh nám staví před oči onu známou skutečnost, že každý lidský život má okamžiky i údobí, která jsou těžká, bolestná, plná úzkosti a hlavně, že každý lidský život obsahuje hodinu smrti. Všechno to víme, ale rádi bychom to odmítli. Jediné, co docílíme, ovšem je, že začneme žít ve lži a dříve nebo později se prosadí pravda. Neúspěch, bolest i smrt se jednou dostaví. Je tomu tak, že vše, co je na tomto světě, vrhá stín. I plamen svíce má svůj stín. Vše má zde počátek i konec. Každý den má svůj večer a není noc, která by neprchla před světlem jitra. Bolestný růženec nás vede k důvěře, že i temné hodiny našeho života jsou sečteny a skončí. Učíme se zde, že v mračný den nepřestane slunce existovat, ale je skryto. Že v mlhách podzimu nepřijdeme o zrak, ale máme jen zakrytý rozhled. Jediný poryv svěžího větru protrhne mračna nebo odvane mlhu a opět se nám zjeví barevný svět.
Učíme se tu vytrvat a trpělivě čekat. V bolestném růženci jsou proto do modlitby vložena slova:
… který se pro nás krví potil,
… který byl pro nás bičován,
… který byl pro nás trním korunován,
… který pro nás nesl těžký kříž,
… který byl pro nás ukřižován.
Prvým z bolestných tajemství je, že v rozhodujících věcech musíme rozhodnout sami. Můžeme někdy dostat dobrou radu, ale nikdy nemůžeme nechat za sebe rozhodnout jiného člověka. Pokud to uděláme, učiníme tím jiné vážně rozhodnutí. Zbavujeme se zodpovědnosti a spolu s ní své důstojnosti a svobody. Život se nestává, život vždy tvoříme.
Další obraz jakoby v křivém zrcadle mluví o tom, že k principům života patří spojování a tvorba. Což je snad vše určeno k rozbití, nebo člověk k ubití? Lámání, boření, štvaní, nenávistné kritiky nevedou k životu, vedou ke zmaru.
Velké tajemství třetího obrazu se znovu dotýká lidské důstojnosti a naší osobní důstojnosti. Týká se odpovědi na otázku: Kdo jsem? Snad o všechna důstojenství, o všechny odpovědi můžeme být připraveni. Můžeme ztratit své zaměstnání, své hodnosti, vlastnosti, jimiž vynikáme. Může být učiněn pokus, abychom byli zbaveni i důstojnosti člověka. Co nemůže být zrušeno, je skutečnost, že jsme Božími tvory. O důstojnost dítěte Božího nemůžeme být připraveni nikdy a sotva si lze představit důstojnost větší. Jen sami můžeme ji odhodit, když se v drzém pocitu síly pokusíme postavit Bohu na roveň.
Následující tajemství zjevuje nám životní princip soustavnosti a vytrvalosti. Bez těchto vlastností málokdy lze dojít cíle, dokončit dílo, dosáhnout toho, že naše námaha nezůstane planá. Vždyť k čemu je nedokončená práce?
Největšími tu jsou ovšem tajemství pátého obrazu. Co všechno se nám zde zračí? Vlny zloby dostupují vrcholu, sahají k samému Synu Božímu. Má v nich utonout, má se propadnout do nenávisti. On však nehrozí, neproklíná, nemyslí na odplatu – odpouští. Řetěz odplat a krvavého vyrovnávání účtů je přerván. Hřích nevyvolá zde další hřích. Proud zla padá do propasti. Klíčem k budoucnosti a k zachování života je odpuštění.
Další díly z knížečky P. Petra Piťhy, Růžencová tajemství.... :
Růžencová tajemství – úvod
Růžencová tajemství – Radostný růženec
Růžencová tajemství – Slavný růženec
Růžencová tajemství – Růženec světla
