Svědectví vietnamského mučedníka,
kardinála Františka Xavera Nguyen Van Thuana o modlitbě, o lásce a odpuštění. I přes utrpení zůstal radostný a věrný.
Jiný byl druh modlitby
ve vězení.
Myslel jsem
na to, jak dodržet dobu
modlitby, když jsem neměl ani
jednu knihu a byl jsem zcela vyčerpán.
Nemohl jsem se ani duševně
soustředit. Tu jsem zvolil
jedno téma: „Žít závěť Kristovu.“
To měla být moje modlitba
ve vězení: Žít závěť Kristovu.
Když děláme závěť, zanecháváme
něco tomu, koho milujeme.
On mi odkázal své slovo v Písmu
svatém. Zanechal mi svoji
Matku. Zanechal mi svá přikázání,
z nichž hlavní je přikázání
lásky. Zanechal mi svůj pokoj, jak
řekl. Zanechal mi svou Církev.
A zanechal mi svoje Tělo a svou
Krev. Zanechal mi své kněžství.
A to probouzí díkůvzdání. Pokaždé,
když se modlím, postačí,
abych si řekl: „Žij Kristovu
závěť“, abych cítil všechny dary,
které mi Kristus zanechal.
Co by chtěl člověk od závěti?
Jmenuje v ní také nějaká svá přání.
Největším Ježíšovým přáním
je, abychom se navzájem milovali.
Je to láska až k jednotě.
A jak dojdu k tomu, abych miloval druhé
tak jako Ježíš?
To není možné.
Ale k tomu, abychom milovali
jako Ježíš, musíme milovat
skrze Ducha Svatého. Bez Ducha
Svatého se nám nikdy nepodaří
milovat tak, jak mě Ježíš miloval.
Milovat až k dosažení jednoty.
Být jedno s druhým. Nejen druhému
něco dát, nejen nějaké city,
mít s ním nějaké nápady, ale
cítit jeho radosti tak, jako by to
byly moje radosti, cítit jeho bolest,
jako by to byla moje bolest,
jeho smutky, jeho izolace, jako
by to byly moje vlastní.
Co si Ježíš ještě přeje?
Přeje
si, abych svůj život trávil jako
misionář. „Misijní duch“ Církve
musí být v srdci kněze, biskupa,
protože Ježíš řekl: „Jděte a učte,
jděte a buďte mými svědky až
na kraj světa.“
Co si Ježíš ještě přeje?
Chce,
abychom následovali jeho příklad
v odpouštění, v blíženské
lásce a především v milosrdenství,
s jakým svým apoštolům
umýval nohy a odpouštěl na kříži
svým nepřátelům.
Ve svém milosrdenství, ve
svém životě vždy říkal: „Dnes.“
Nečekal až na zítřek, ale když
ho kající lotr prosil: „Rozpomeň
se na mě, až přijdeš do svého
království,“ Ježíš mu řekl: „Ještě
dnes budeš se mnou v ráji.“ Nedal
mu nějaké třicetidenní pokání,
aby získal plnomocný odpustek,
nikoliv, řekl mu: „Ještě dnes
budeš se mnou v ráji.“
Tuto lásku a milosrdenství
nám Ježíš odkázal a chtěl, abychom
jednali tak jako On. Chtěl
mít Církev svědkyni, Církev chudých,
evangelium lásky. A to
všechno je modlitba, prožívaná
v lásce. A tak mohu svému trýzniteli
vždy vycházet vstříc v lásce.
Miluji Pána a stále ho prosím,
aby mi dal milovat.
Když ve vězení uvažuji, co
mohu dělat, když je všechno
ztraceno! A pak se znovu useberu
a řeknu si: Stále máš ještě
něco, máš Boha ve svém srdci.
A Bůh je láska. Zbývá ti ještě
láska v tvém srdci.“
Nemůžeš nic dělat, můžeš
však milovat. A tak nedělám
nic jiného, než že miluji policisty,
kteří mě hlídají. Jsou velmi
distancovaní, jsou ke mně velmi
chladní. Jsou velmi podezřívaví.
Ale já je miluji. To je moje
každodenní modlitba. Abychom
milovali, musíme přinášet oběti.
Pak se stanou takřka mými přáteli
a prosí mě, abych je učil cizím
řečem. Ptají se mě: „Vy nás
máte rád?“ Odpovídám: „Ano,
miluji vás.“ „A proč?“ „Protože
Ježíš mě učí, abych vás miloval.“
„Ale vy nás nemáte v nenávisti
za zlo, které jsme vám způsobili?“
„Ne, miluji vás, i kdybyste
mě chtěli zabít, miluji vás. Protože
kdybych vás nemiloval, nebyl
bych hoden nazývat se křesťan.“
Kristův učedník musí milovat.
A modlitba pokračuje... Jsou
okamžiky, kdy jsem frustrován,
jsem zoufalý, cítím se všemi
opuštěný. Pak je to modlitba Ježíše
na kříži, modlitba ukřižovaného
a opuštěného Ježíše.
Co znamená život, jako život
Pána po třiceti letech působení
a zázraků? Musí umřít na kříži.
V očích světa je to ztracený život.
Prohrál svůj boj. Už nemůže,
nemůže ani učit, ani kázat,
ani udělovat svátosti, ani působit
zázraky. Je dokonale nepohyblivý.
Působí mu bolest, když
se sebeméně pohne. Ale miluje
svého Otce. Miluje své nepřátele.
V očích světa jsou chvíle, kdy
je Ježíš na kříži, neužitečné chvíle
života. V očích víry, v modlitbě
dokonal Ježíš na kříži ten
nejužitečnější čin svého života,
slavil na kříži svou jedinou mši.
Na kříži nedělá nic, ale udělal
něco velikého: zachránil svět.
Když tedy jsme kvůli nemoci,
kvůli věku, kvůli okolnostem,
které nám Bůh posílá, nepohybůiví,
jsme zcela bez vnější akti-
vity. Když však zůstaneme spojeni
s ukřižovaným, opuštěným
Ježíšem, naplňujeme nejdůležitější
čin našeho života, protože
ve spojení s ním zachraňujeme
svět.
J-L. B: Eminence, jednu otázku
jménem vězňů. Jsou zde vězni,
protože je potrestal zákon. Může
to být kvůli zločinům, krádežím
vraždám, násilnostem, a mohou
vám říct: „Já trpím ve svém vězení
a tento trest jsem si svým způsobem
zasloužil. Myslíte si, že
můj život může mít nějakou výkupnou
cenu? Myslíte, že mohu
milovat a že to má v Božích očích
nějakou cenu pro výstavbu světa?
Vy sám jste byl nevinen!“
Mons. NVT: Každý lidský život
má svou cenu. Ježíš nesoudí
jako lidé. Ale Bůh je velmi slabý,
něco mu schází... Myslím, že
Bůh nemá paměť, protože všechno
zapomíná. Když vidí ženu,
kterou chtěli kamenovat kvůli
nevěře, Ježíš se jí na to neptá.
Dá jí jen jednu otázku: „Nikdo
tě neodsoudil? Ani já tě neodsoudím!“
Náš život má spásonosnou
cenu, když je spojený
s Ježíšem. Náš život jako vězňů
má svou cenu, když je spojen
s Ježíšem. Můžete udělat mnoho,
protože to děláte s Ježíšem.
Dnešek není dneškem včerejška.
Můj bratr není dnes to, co byl
včera. Včera byl možná hříšník,
možná dokonce zločinec. Ale
dnes lituje skrze Boží milost.
Obrátil se: Ježíš na všechno zapomněl.
Nemohu ho odsuzovat.
Dnes stojí před Bohem: je čistý,
protože je omyt Kristovou krví.
A můj dnešní bratr není bratrem
včerejška. Změnil se v milosrdné
Boží lásce. Zítra bude možná
lepší než já, když zůstane věrný.
Je třeba myslet také na něco jiného:
Každý světec má svou minulost
– snad minulost jako hříšník
– a každý hříšník má svou
budoucnost jako světec.
J-L. B: Pane kardinále, během
svého vězení jste nemohl přijímat
svátost smíření. Zmizela vaše
zkušenost viny, vaší viny, nebo
jste ji naopak veden svou modlitbou,
odhalil, jak velice jste spojen
s vinou světa?
NVT: Můj život ve vězení byl
velmi tvrdý. Byl jsem devět let
v izolaci a byl jsem zcela sám,
izolován. To není lehké, nýbrž
nabízí to vše, aby se člověk
zbláznil, aby ztratil hlavu, když
je v prázdnotě, když nemůže nic
dělat, nemůže číst noviny, nemá
žádné knihy. Pak zůstává modlitba.
Někdy je tato modlitba
těžká, protože člověk cítí, jak je
křehký. Bůh nám dává zakoušet
celou naši tělesnou, rozumovou
i duševní slabost. A právě v takovém
okamžiku se má člověk
modlit, svým prostým způsobem
se modlit. „Když se chceš modlit,
jdi do své komůrky, zavři dveře
a modli se ke svému Otci.“ Ježíš
nám dává zakusit celé naše
božské dětství. A když ho apoštolové
prosili – nauč nás modlit
se, naučil je Otče náš.
Když jsem byl ve vězení, byly
okamžiky, ve kterých jsem se nemohl
modlit a říkal jsem jen některá
slova, jako: „Je to za život,
Abba, Otče.“ To stačí, protože
žádnou delší modlitbu jsem nebyl
schopen vykonat, jen říct Ave
Maria a udělal jsem to snad tisíckrát
za den. Myslel jsem na to,
že to vše vkládám do rukou Panny
Marie. A nebeská Matka to
rozdělí všechno mým věřícím,
mé diecézi. A já jsem všechna
Ave Maria vložil do rukou Panny
Marie.
V modlitbě a v samotě dává
mi Bůh vidět všechnu moji slabost
a cítit se solidárním se všemi
hříchy mého lidu a hříchy
světa. Protože kněz má na svých
bedrech a ve svém srdci kvůli
svým vlastním hříchům a kvůli
hříchům svého lidu nést každodenní
obrácení, aby miloval
a litoval.
J-L. B: Myslím, že komunisté
jednou odhalí, jak jim bylo před
Bohem osobně odpuštěno kvůli
vašim modlitbám.
NVT: Ano, já rád používám
slovo „zapomenout“, „odpustit“...
Snad to jednou nebude
zapomenutí. Člověk odpouští,
ale nezapomíná. Někde v Itálii
je místo, kde nacisté vyvraždili
obyvatelstvo a na kameni je nápis:
Odpustit, ale nezapomenout.
Pro mne musí jít křesťanská blíženská
láska v Ježíšově lásce
k odpuštění až k zapomenutí.
Jako by to ti druzí nikdy ani neudělali.
A to je zcela nové.
Diecézní proces blahořečení
kardinála Nguyen Van Thuana,
který zemřel v roce 2002 ve věku
74 let, byl zahájen v Lateráně
22. října 2010.
Z Maria heute 479/17
Odpovědi zaznamenal
Jean-Louis Barré
Přeložil -lš-
