Liturgie Svatého ohně je obřad staré tradice, při kterém vychází z Kristova
hrobu tajemný oheň. Ve Světle vyšel nedávno o této skutečnosti zajímavý článek.
Asi 350 milionů pravoslavných
křesťanů
ve světě obrací
svůj pohled o Velikonocích s napětím
k Jeruzalému. Na Velký
pátek se koná v chrámě Božího
hrobu tajemný, více než 1600 let
starý obřad: liturgie Svatého
ohně. Je to obřad staré tradice,
při kterém vychází z Kristova
hrobu tajemný oheň, a tvoří
tak vrchol pravoslavných Velikonoc
ve Svatém Městě.
Jak zdůrazňuje dánský teolog
a publicista Niels Christian
Hvidt, je tato liturgie vůbec nejstarší,
beze změn praktikovaný
křesťanský obřad. Podle některých
pramenů pochází ze 4. století.
Kolem roku 1000 vznikly
první zprávy o původu zázračného
Svatého ohně.
Řecko, Rusko a jiné pravoslavné
státy vysílají každoročně
vysoce obsazené vládní
delegace na tuto slavnost, kterou
přenáší televize do mnoha
zemí. Svatý oheň se pak převáží
letecky do mnoha měst pravoslavného
světa.
Slavnosti se účastní desetitisíce
domorodých křesťanů
a poutníků z celého světa. Izraelská
policie je zapojena, aby řídila
nával účastníků. Letošního
roku byl nával o to větší, že termín
Velikonoc připadl v obou
církvích na stejný den.
Proto se v Jeruzalémě nacházeli
nejen poutníci syrské, arménské,
ruské, koptické a řecké
pravoslavné církve, ale také
mnoho katolíků a protestantů.
Přístup však mají jen osoby vybavené
zvláštním povolením. I tak
musí počítat až s šestihodinovým
čekáním ve frontě. Povolení
se přidělují v daných kvótách
jednotlivým vyznáním. Věřící
se shromažďují v 5.30 hod.
a 6.00 hod. u Nové brány, aby
byli odtud odvedeni k chrámu
Božího hrobu.
Jeruzalémský patriarcha
v centru slavnosti
Předehra k liturgii Svatého
ohně začíná pozdě dopoledne liturgickými
zpěvy v chrámě. Kolem
13. hodiny vstoupí do vnitř
delegace izraelských úředníků.
I když v ní není žádný křesťan,
patří přesto k obřadu. Jejich přítomnost
symbolizuje Římany
z Kristovy doby, kteří zapečetili
hrob, aby učedníci nemohli
odnést Ježíšovu mrtvolu a tvrdit,
že vstal z mrtvých.
V duchu této tradice je úkolem
izraelské vrchnosti zapečetit
hrob voskem. Dříve než tak
učiní, kontrolují, zda není v kapli
ukrytý oheň, od kterého by si
patriarcha zapálil svou svíci. Tak
mají izraelské úřady zajistit, že
při světelném zázraku nedochází
k podvodu.
Ve 13.45 hod. vstoupí jeruzalémský
patriarcha do chrámu:
je svlečený a pouze zahalený
do bílého plátna. Všechna světla
v chrámě se uhasí. Jediným
světlem je světlo slunce, které
proniká oknem v kopuli. Patriarcha
vstoupí do komory hrobu
se dvěma nezapálenými svícemi
a později vyjde s hořícími. Předá
světlo arménskému patriarchovi
a pak koptickému. Pak světlo
dospěje dále k věřícím.
Lidskými slovy
nepopsatelné
Dánskému teologu Hvidtovi
se podařilo uskutečnit v roce
2000 rozhovor s tehdejším řeckým
pravoslavným patriarchou
Jeruzaléma Diodorem I. Cituje
patriarchu v článku ve „Flensburger
Tageblatt“:
„Před hrobem se modlím několik
modliteb a pak čekám. Někdy
to trvá několik minut, jindy
se zázrak stane okamžitě: Přesně
z toho kamene, na kterém Ježíš
ležel, vyjde nepopsatelné světlo.
Jeho základní barva je modrá,
ale je mnoho nuancí, především
růžové barvy. Lidskými
slovy se to nedá popsat.“
Světlo se vznáší nad kamenem
a pohybuje se přitom každý
rok jinak. Někdy prostě stojí
nad kamenem, někdy ozáří celý
hrob. Je zcela jiného druhu než
obyčejné světlo olejových lamp.
Diodoros říká: „Někdy se světlo
soustředí do sloupu a mění svou
povahu, takže mohu od něho zapálit
své svíce.“
Nejdůležitějším argumentem
proti domnělému podvodu
je podle dánského teologa
svědectví mnoha poutníků, kteří
celá staletí popisují, že viděli
modrorůžové světlo i mimo
hrob a mohli si od něho zapálit
své svíce. Někdy dochází i k tomu,
že olejové lampy, které visí
na mnoha místech v kostele, začnou
samy od sebe svítit.
Význam pro
jednotu církve
Zázrak neslouží jen jednotlivcům,
aby posílil jejich víru,
ale podporuje i jednotu církve,
říká Hvidt. Odvolává se na řecko-
pravoslavného metropolitu
Timothea z Vostry, vedoucího
kanceláře jeruzalémského patriarchátu,
který světelné ceremonii
připisuje významnou
ekumenickou sjednocující sílu.
„Až do 13. století slavila světelný
obřad celá církev. I když katolíci
město opustili, zůstává
sjednocujícím obřadem všech
pravoslavných.“
To se projevuje symbolicky
v samé liturgii. Plamen zázračným
způsobem předává Kristus
řeckému pravoslavnému patriarchovi,
ten jej dále předává
hodnostářům a ti všem věřícím.
Na kathTube je možno shlédnout
videozáznam této pozoruhodné
události.
Kath-net 11. dubna 2011
Překlad -lš-