Svědectví paní Veroniky o tom, jak uvěřila v Boha.
Připravuji se na křest a jsem velmi šťastná, že do nové
etapy vstoupím i se svojí 1,5 roční dcerou. Moji rodiče
a vlastně i můj manžel jsou bez vyznání.
Chodila jsem ještě na základní školu, když jsem si začala
uvědomovat, že život nemůže být jen tak sám od sebe a že Bůh,
pro mne tehdy ještě neznámý, existuje. Moje maminka neznala
odpovědi na mé otázky, ale udělala pro mne asi nejlepší věc,
když mi koupila dětskou Bibli. Její přečtení mi otevřelo oči, ale
nic jsem pro svou spásu neudělala. Bylo mi líto, že nejsem pokřtěná,
a styděla jsem se jít mezi ostatní věřící.
Když se mi narodila dcerka, byla jsem si jistá, že nechci, aby
si musela projít stejnou cestou tápání jako já. Ve městě jsem
potkala svou kamarádku, o které vím, že vyučuje katechismus.
Svěřila jsem se jí se svým problémem
a ona mi dala naději. Po domluvě s panem
děkanem mě začala připravovat
na křest. Díky ní jsem získala odpovědi
na otázky, které mě zajímaly už od dětství. Nyní děkuji Bohu
za každý den a děkuji mu i za to, že mi poslal do cesty člověka,
který mi moc pomáhá v mé cestě.
Veronika
