Příběh o životě a smrti kněze Štefana Poláka, který byl neuvěřitelně krutým způsobem zavražděn, ale který přece zvítězil, vítězstvím podobným Kristovu vítězství na kříži.
Nápis na jeho hrobě říká: "Dobrý boj jsem bojoval, víru jsem si zachoval" (Tim 4, 7)
K článku je připojen odkaz na dokumentární film ČT o podobé smrti kněze
P. ing. Přemysla Coufala.
Nápis na hrobě kněze Štefana Poláka: "Dobrý boj jsem bojoval, víru jsem si zachoval" (Tim 4, 7)
Oběť na prahu svobody
Případ této vraždy na prahu svobody, když se u nás sledovaly všechny známé případy porušování lidských a náboženských práv, byl nesmyslným a krutým aktem výhrůžky aktivním duchovním na Slovensku.
Smrt Štěpána Poláka (na obr..) můžeme posuzovat ve dvou rovinách: a to kriminalistické-justiční i politické av rovině duchovní a církevní. My se zaměříme na aspekty duchovní. Není v naší kompetenci, možnostech a nakonec ani v zájmu řešit to, co mohli a měli vyšetřit v polistopadových letech demokraticky zvolené státní orgány i policie. Jsme toho přesvědčení, že duchovní aspekt smrti Štěpána Poláka v pohledu nejen zpětném, ale i na současné události, odhaluje souvislosti a spojitosti mnohem vyšší než souvislosti kriminalistické-právní. Proto jsme se rozhodli, že uveřejníme upravený výběr ze samizdatové publikace, kterou ještě před pádem komunistického režimu napsal blíže neuvedený autor pod názvem "Vzpomínky kněze Štefana Poláka".
Věříme, že obsah tohoto materiálu vám k osobě a oběti kněze Štefana Poláka poskytne mnohem větší pochopení než dohady, vyšetřování, dokumenty nebo v neposlední řadě i tajemné mlčení kompetentních, svědků i viníky.
Anton Selecký
* * *
* * *
Čtyřletý Števko přichází za maminkou s novinami. Jsou to Katolické noviny. Ukazuje obrázek na titulní straně:
"Co je to?"
"To je Panna Maria. Nevidíš, že je to Ona? "
" Ale, co je tohle? "- Dále ukazuje a ptá se chlapec.
"To je Její srdíčko."
"Ale co je tohle? - Trvá chlapec a ukazuje na detaily.
"To jsou meče bolesti, které jí probodli srdce."
"A kdo to udělal?"
"Zlí lidé to udělali."
Chlapec se chvíli dívá a rozpláče se. Často ho pak našli plakat, když si ten obraz prohlížel.
"Museli jsme před ním ty noviny skrývat" - vzpomíná Štefanová starší sestra.
* * *
V Borovcích skončila mše sv. Všechny děti se hrnou dopředu, to je jejich čas - "farárko" jim dá na čelo křížek a tehdy může každému něco říct. Často zde zní jeho prosté a kamarádské "Ahoj!"
* * *
V této době vrcholícího boje mezi dobrem a zlem, mezi vírou a nevěrou, mezi pravdou a jejími zkomoleninami, vyhlásil v roce 1987 Svatý otec Mariánský rok, aby celou církev nasměoval pohled na Tu, jíž Bůh tento boj svěřil.
Její Neposkvrněné Srdce je jediným duchovním územím na této zemi, kam Boží protivník nikdy nevstoupil. Do tohoto útočiště volá nyní Mária všechny Boží děti, celou církev, které je Matkou.
I kněz Štefan se jí už dávno v naprosté synovské oddanosti svěřil. Chvíle setkání se Svatým otcem, papežem Janem Pavlem II. v září 1986 zvěčňuje tím, že se v jeho přítomnosti zasvěcuje Sedmibolestné Panně Marii, patronce Slovenska.
V den zahájení Mariánského roku, o Letnicích 7. června 1987, zasvěcuje Štefan Polák Sedmibolestné Panně Marii celé Borovce a svěřuje tak všechny své farníky mateřské lásce Jejího Neposkvrněného a Bolestného Srdce.
* * *
V srpnu jsou v Borovcích hody. Tato církevní slavnost výročí posvěcení chrámu je již tradičně doprovázena i hodovým veselím. Vždy se najdou někteří, kteří překročí míru alkoholu a chování. Právě v těsné blízkosti fary bývá místo největšího hluku. Nechybí přitom oplzlé řeči a rouhání.
Je první pátek. Po bohoslužbě kněz vyzývá věřící, aby se s ním pomodlili desítek růžence za ty, kteří budou trávit noc v alkoholu a nevázanosti jako obvykle. Prosí věřící, aby se na tento úmysl modlili i doma.
V ten večer v 21. h se hody skončily a nastalo úplné ticho. To se za těch 7 let, co tu kněz Štefan působí, ještě nestalo. On sám je přesvědčen, že to Ona, jíž je vesnice zasvěcena, takto v ní působí.
* * *
Jisti rodiče přivezli své asi 8-9-leté děvčátko po jeho prvním svatém přijímání. Byli někde od Trenčína.
Malá se dlouho domáhala, že musí jít do Boroviec, protože Panna Maria jí ve snu dala odkaz pro pana faráře. Rodiče tuto její prosbu odkládali, protože prý ani nevědí, kde jsou Borovce. Ptali se dcerky, zda pana faráře někdy viděla. Řekla, že ne, že však jí ho Panna Maria ve snu ukázala. Když po čase holčička opět prosila matku, že do těch Boroviec musí jít, protože jí to Panna Maria opět řekla, našli tedy rodiče na mapě Borovce a šli.
Děvčátko přišlo na faru v doprovodu matky. Když spatřilo kněze, hned ho poznalo. Řeklo mu tedy, že Panna Maria mu vzkazuje, že ho má velmi ráda. Dále mu vzkázala, že zemře tak, jako jeho patron. Ať se však nebojí, Ona bude u něho, neboť velmi šíří úctu k Ní a zejména modlitbu sv. růžence.
Když chtěl kněz zvednout ruce, aby vzal obličej děvčátka do dlaní, pocítil, jak mu ztěžkly a celý ztuhl. Pohladil dívku a řekl jí: "Vždy jsem měl Pannu Marii rád, ale nyní Ji budu mít ještě raději."
Otec Štefan přichází za sestřičkami, které mu přišly pomoci na farní zahradě a svěřuje se jim s touto příhodou. Sestřičky se tak dozvídají, že ho čeká něco těžkého, ale Panna Maria ho ujišťuje, že během té hrůzy bude při něm, neboť vždy šířil úctu k Ní a modlitbu sv. růžence.
"Až mám z toho husí kůži - dodává doslova kněz - ale abyste věděly, když se se mnou něco stane - že Ona byla při mně."
Příbuzným o příchodu neřekl, ale všimli si, že nejednou vyprávěl, jakoby už tu dlouho neměl být .
* * *
Je 7. říjen 1987. Den Panny Marie, Královny růžence v Mariánském roce.
Růženec je mocnou zbraní těch, kteří bojují pod vedením Ženy oděné sluncem. To připomíná Maria ve všech svých zjeveních, to připomíná náměstek Krista na zemi, to prožívá věřící lid. I knězi Štěpánovi Polákovi odkazuje Matka Boží svou vděčnost právě za šíření modlitby sv. růžence.
V Mariánském roce, kdy jsme si zvlášť připomněli úlohu Matky Boží v dějinách spásy a zejména v této naší době - se nám i tento svátek Královny růžence objasnil ve zvláštním světle. Proto i první zpráva v tisku, která přinesla fakta o hrůzné události na faře v Borovcích právě během Mariánského roku a v tento den dávala všem žijícím s církví tušit souvislosti. Bylo to jistě jedno vítězství pod vedením nebeské Velitelky - vítězství podobné vítězství Krista na kříži.
* * *
V den Růžencové Panny Marie zasvětil kněz Štefan farnost Veselé (v níž dočasně zastupuje) Sedmibolestné Panně Marii. Den plný práce pro Království Boží, ztěžkl jako plný klas. Kněz, když se všem rozdal, vrací se domů, do své samoty. I sestra a matka z Borovec odešli. Den však ještě nekončí.
Přicházejí ti, kteří se dali do služeb odvěkého Božího nepřítele. Možná ani sami nevědí, co chtějí. Možná to ani až tak nemínili. Věděl to však ten, do čí hrozné moci se odevzdali a otrocky provedli pomstu jeho zloby.
Je zde však i Maria. Přišla, aby svého syna, kterého v Janovi přijala pod křížem, přivedla na vrchol Kalvárie. Protože tento národ to potřebuje. Národ, jehož On je Synem a Ona Patronkou, potřebuje výkupnou a smírnou oběť.
Pomalu a bázlivě se otevírají mnohé farní dveře v těch dnech. "Každému z nás se to může stát" - uvědomují si spolubratři kněží. Nejednomu to bylo i řečeno. Mnozí z nich byly zcela zdrceni tím, co se stalo jejich spolubratrovi, kterého znali. Něco takového je potřeba zažít, abychom si uměli představit, jak to vypadalo s učedníky po Velkém pátku.
Jak jen mohl vydržet - zněly otázky - tak hrozné, několik hodin trvající mučení! Jak se dokázal zachovat?
Dobitý, dokopaný, s vyloupnutýma očima, jamky zastříkané akutolem, potrhané vnitřnosti, prasklá játra, roztržená slezina, odražené ledviny, ústa plná papíru a zalepené až kolem vlasů páskou na koberce, nemožnost popadnout dech při úderech ... zlomená noha, ruka na dvou místech, zcela dokopaný na nejbolestivějších místech, ne smrtelné, ale bolestivé bodné rány. Dráty - kterými jsou svázané ruce - zařezané až do kostí.
Toto dokáže udělat člověk - když se odvrátil od svého Stvořitele a dá se do moci jeho protivníka. Za každého takového musí trpět nevinní. Mnozí nemocní a postižení pochopili, že jim Bůh nabídl kříž, aby za hříšníky přinášeli smírnou oběť. Tisíce jich jsou duchovně spojení v Rodině Neposkvrněné, aby tak, jak to Maria žádala od nevinných dětí ve Fatimě, přinášeli oběti smíření.
Při poslední mši sv., kterou sloužil otec Štefan na filiálce, opakoval: "Vzpamtajme se!" I když oslovil pouze ty, kteří ho tehdy mohli slyšet, platí to pro nás všechny. Dnes, za cenu svého mučednictví může říci celému Slovensku: "Národe můj, Slováci, Vzpamatujte se!"
* * *
Malý vesnický domek v Plaveckém Petri na Záhorí, s číslem 6 a Ukřižovaným na průčelí byl místem dětství kněze Štěpána. Zde byl doma, tady rostl, zde si ho Pán našel.
V pokoji na pelesti sedí stařičká žena. Je čisté tváře i jasné mysli, její pohled je dětsky upřímný. Nezoufá, nevolá po pomstě, nezná nenávist. Hovoří mírně potichu a pomalu:
"Kdybych věděla, kdo to byl, já bych ho ani neodsoudila. Jen bych se ho zeptala, proč mu to udělal ...? "
Maminko, pamatujete se, co jste odpověděli malému Števkovi, když se vás ptal? - Zlí lidé to udělali. Aby se i oni a jim podobní zachránili, proto musel váš syn trpět. Proto přijal nabídnuté mučednictví.
Měl velmi rád květiny. Měl rád děti. Měl rád Ježíše, svého Mistra. Měl rád lidi, pracoval a žil pro jejich spásu. Měl rád Matku Boží. Měl rád pravdu. Měl rád přímou cestu.
Jistě - byl jen člověkem, i se svými slabostmi a chybami. Měl jistě své omyly, ale takoví jsme všichni a přece s námi Bůh počítá. Kdo však hledal lásku a pochopení, u něj našel obojí. "Nikdo nemůže milovat víc, než když život položí za přátele." Ochota obětovat život za Boží věc, za věrnost, se mu stala vlastní, zejména, když se nad ním začaly stahovat mraky a v poslední době to nejednou projevil.
Jistě - byl jen člověkem i se svými slabostmi a chybami.
Ale v rozhodujícím boji obstál statečně.
* * *
Školní děti, jakož i děti z mateřské školy v Plaveckém Petri, jdou nastoupeny k pomníku padlých vojáků. Cestou se však ochýlí a nelze je zastavit. Směřují na hřbitov. Jakoby tažené silným magnetem běží ke hrobu kněze, kterého jejich vesnice dala Církve i národu, a jehož hrob tu teď s láskou opatrují. Soudružky učitelky je zastavují a usměrňují, kam je třeba jít. "Nejprve jdeme k našemu farárkovi" - odpověděli děti. A když obcházely od hrobu, jakoby slyšeli opět "farárkovo" přátelské - "Ahoj!"
Na pomníku hrobu kněze Štefana Poláka je nápis:
"Dobrý boj jsem bojoval, víru jsem si zachoval (Tim 4, 7). Věřím, že zdravé zrno mého mladého života, násilně zaseté do země, brzy přinese hojnou úrodu. "
* * *
O několik měsíců později, 25. března 1988 na svátek Zvěstování Panny Marie se na bratislavském Hviezdoslavově náměstí v nerovném boji setkaly síly nenávisti se silami pokory. Nad arzenálem světské moci zvítězil klid, oběť a modlitba sv. růžence bezbranných.
Na obzoru času se zapálily červánky. Červánky svobody, které kromě svíček Hviezdoslavova náměstí dávno předtím rozžínaly oběti a utrpení mnoha známých i neznámých mučedníků víry.
* * *
Ilustrační film České televize o podobné vraždě P. Ing. Přemysla Coufala
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10267422798-prisne-tajne-vrazdy/410235100221039-kdo-chtel-zabit-tajneho-kneze/titulky/
Aktuálně: Výročí vraždy kněze Štefana Poláka
Publikováno dne 06. října 2012 na
http://www.magnificat.sk/2012/10/aktualne-vyrocie-vrazdy-knaza-stefana-polaka/
V neděli 7. října uplyne 25 let od vraždy římskokatolického kněze Štefana Poláka, který působil v Borovce u Piešťan.
BRATISLAVA 5. října (ČTK) -
Jak řekl dnes pro agenturu SITA historik Ústavu paměti národa Pavel Jakubčin, jeho násilná smrt patří do skupiny dodnes nevyšetřených záhadných úmrtí vyšetřoval záhadných úmrtí, vražd a útoků na kněze, kterých se v bývalém Československu odehrálo v 70. a 80. letech více.
Štefan Polák byl na kněze vysvěcen v roce 1974, ve svých 34 letech. V Borovcich působil jako administrátor farnosti od roku 1981. Zde byl na faře v noci ze 7. na 8. října 1987 po brutálním bití a týrání zavražděn. Utýrané tělo mrtvého kněze našli 8. října jeho farníci. Rukama a nohama byl přivázaný o radiátor, ústa měl přelepeny lepicí páskou. Ležel v kaluži krve, kterou se udusil. Na těle byly znaky po bití a bodné rány. "Pitva ukázala, že následkem silných úderů do oblasti pasu měl utržené ledviny," připomněl Jakubčin.
Prípad začala okamžitě vyšetřovat kriminální policie i Státní bezpečnost (StB). Podle Jakubčina právě příslušníci Státní bezpečnosti Poláka, zejména pro jeho aktivní pastorační působení a přímé kontakty se Svatým stolcem, v posledních letech před smrtí znepříjemňovali život. Vyšetřování vyústilo do nalezení pachatele, za kterého byl označen dnešními slovy 'bezdomovec Ladislav Mácháč. Ten byl v únoru 1989 i odsouzen na 13 let odnětí svobody, ale v říjnu 1989 byl obžaloby zproštěn. Skutečný vrah tak zůstal neznámý.
Změna režimu přinášela podle historika naději na spravedlivé prošetření vraždy. Po roce 1989 byl celý případ znovu otevřen třikrát. "Navzdory několika novým skutečnostem, které obnovené vyšetřování přinesla, nedokázali vyšetřovací orgány postavit skutečného pachatele před soud. Navíc, původně obviněný Ladislav Mácháč byl v roce 1993 nalezen mrtvý u železniční trati. Údajně vypadl z vlaku, "konstatoval Jakubčin. Zatím poslední obnovení vyšetřování inicioval v roce 2007 Ústav paměti národa. Tento podnět na Generální prokuraturu, podobně jako všechny ostatní podněty z ÚPN, však zůstal podle Jakubčina bez výsledku.
Historikovi se zdá, že v české společnosti ještě nedozrál čas (a zejména vůle) na úplné vyšetření zločinů, které se udály v období komunistické vlády. "Pokud však jako společnost nejsme schopni potrestat nedávné zločiny, je sporné, zda dokážeme potrestat ty současné," prohlásil.
Převzato z
www.magnificat.sk,
článek naleznete
zde.
(vydáno 11. 10. 2011)
