Pondělí 12.9. 2011, je to den, kdy se snažím zařídit a vyřídit věci, které jsou nezbytné a důležité a kdy kolem 17:00hodiny nasedám do auta a vyjíždím na týdenní pobyt do severních Čech -
Jeníkova
V Brně na autobusovém nádraží k sobě ještě přibírám Lojzu, jediného brigádníka, který se na akci přihlásil. Cestou se zastavujeme ještě něco koupit v Bauhausu a po 18:00hod. vyjíždíme z Brna na dálnici D1, která nás přivede až do Prahy.
Před Jihlavou zajíždím k benzince,abych doplnila levné palivo do auta a při té příležitosti si také neopomenu vyfotit západ slunce, který zrovna je. Ačkoliv se západ slunce opakuje téměř den co den, tak pokud mám možnost ho sledovat, tak si ho nenechám ujít a pokud mám u sebe ještě foťák, tak neodolám a vše nafotím. Západ slunce je pro mě jakýsi jedinečný a neopakovatelný zážitek, při kterém mám možnost Bohu děkovat nejen za tu krásu, kterou západ slunce vytváří, ale také za oči, že se na to mohou dívat. Když jsem se nasytila pohledem na zapadající slunce, opět jsem nasedla do auta a rozjela se směr Praha – Lovosice – Jeníkov. Kromě této jedné zastávky jsme do Jeníkova dojeli bez zastavení. Cesta nám rychle ubíhala, ostatně jako vždycky, když člověk nejede sám. Do Jeníkova jsme dorazili kolem 21:30hod. Vyzvedla jsem si klíče u pana Salače a zamířila jsem na faru. Tam na nás čekala slečna katechetka Táňa. Krátce jsme se pozdravili a šli jsme se ubytovat a spát. Tentokrát musím podotknout, že jsme na faře měli velký luxus, protože každý z nás měl pokoj jen sám pro sebe, což se moc často nestává. Já osobně jsem si to velmi vychutnávala, protože jsem ještě navíc mohla být v pokoji, který jako první prošel rekonstrukcí už minulý rok.
V úterý ráno jsme se vydali na soukromou mši svatou k salesiánům do Teplic, kde jsme po mši svaté dostali pozvání na snídani, které jsme rádi přijali. Po návratu na faru v Jeníkově jsme se pustili do práce. Tentokrát naší prioritou byla předzahrádka před farou. Do práce jsme se pustili s nadšením. Lojza začal ořezávat růže a já se pustila po pletí a přípravy půdy tak, aby na ni bylo možné dát mulčovací kůru. Počasí nám velmi přálo a Bohu díky za to, práce nám tak šla pěkně od ruky.
Později odpoledne jsme pak poobědvali vynikající oběd, který nám připravila slečna katechetka Táňa, které chci tímto ještě jednou poděkovat. Po dobrém a výdatném obědě jsme s Lojzou jeli do Bíliny, kde jsem měla domluvenou mulčovací kůru. Podle mapy jsem tam měla být za 12 minut, ale s mojí (ne)orientací jsem to zvládla za 30 minut a to jsem ještě stihla dvakrát špatně odbočit. Nicméně nám to ani moc nevadilo, protože jsem alespoň poznali další krásnou část severních Čech. Po návratu na faru jsme se pustili do lehčí a příjemnější práce, jenž bylo přemístění kůry z vozíku na předzahrádku. Bohu díky se nám podařilo udělat celou jednu polovinu předzahrádky. Večer jsme pak vyzvedli slečnu katechetku v Hudcově a jeli jsme do Prahy, kde jsem měla domluvené vypůjčení brusky na podlahu a kde jsme také koupili dlažbu na chodník v předzahrádce. Večer jsme se pak ještě vrátili zpět do Jeníkova.
Ve středu ráno, protože byl svátek Povýšení svatého Kříže, jsme jeli opět k salesiánům na mši svatou. Poté jsme ještě něco vyřídili a po snídani na faře, jsme se opět pustili do práce. Já jsem se dala do úpravy chodníku a Lojza začal připravovat plot v předzahrádce k tomu, abychom ho později mohli natřít. Práce to nebyla vůbec jednoduchá a obdivuji Lojzu, jakou s tím měl trpělivost. Díky touto cestou i Lojzovi, že odvedl velký kus práce. Když jsem pak byla hotová s chodníkem, pustila jsem se do druhé poloviny předzahrádky. Přesázela jsem některé rostliny a zryla jsem i kus prázdné zahrady. Během dopoledne za námi přišel i Rosťa z Oldřichova i se svým psem Čertem. Rosťa nám pomohl otrhat suché listy na naší palmě v předzahrádce. Později odpoledne jsme pak byli pozváni na oběd a to opět od slečny katechetky Táni. Po obědě se zase Loza pustil do opalování plotu a já jsem se pustila v dolní místnosti fary do čištění dřevěné podlahy. Práce to nebyla vůbec jednoduchá a jen s Boží pomocí se zase podařilo kus podlahy vybrousit tak, že snad bude příště možné to už dodělat úplně. Protože i v dnešní den nám počasí přálo, měli jsem večer táborák, na který přijel i Mirek s Olčou (biřmovanci) z Teplic.
A je tu čtvrtek ráno. My opět jedeme ráno na mši svatou k salesiánům protože, je Panny Marie Bolestné. Po mši svaté jdeme ještě něco nakupovat, a když se vrátíme na faru, tak krátce posnídáme a potom se pouštíme do práce. Lojza se zase snaží očistit plot a připravit ho na natření. Já jdu udělat cestu na druhou stranu předzahrádky a potom se pouštím zase do broušení podlahy. Dneska je na faře i Martina, která se nabídla, že nám udělá oběd. Rádi to přijímáme, protože má v plánu dělat langoše. Ty jsou tak výborné, že s kupovanými se nedají srovnat. Díky za to, Martino! Po obědě pak pokračujeme v práci. Večer jsme chtěli jet do Teplic do Aqaparku, ale zjistili jsme, že z technických důvodů mají zavřeno. Škoda. Jdeme proto na večerní chvály k pani Salačové, kde jsme se samozřejmě zdrželi déle, protože jsme povídali. Pak jdeme spát.
V pátek ráno jsem se pak s Lojzou sešla v kostele, kde jsme se pomodlili ranní chvály a po snídani se opět pustili do páce. Lojza do své olíbá činnosti a já jsem začala donatírávat dveře a pak jsem ještě vařila oběd. Navečer pak přijela Olča a Mirek z Teplic a začali připravovat pohoštění na sobotní Moravskou pouť. Později pak přišla ještě i pani Salačová. My s Lojzou jsme ještě uklízeli a připravovali faru na sobotní pouť.
Myslím si, že nám všem společně bylo dobře. I přesto, že jsme si zase pořádně mákli s prací na faře, jsme rádi, že jsme tam mohli být a zase se posunout kousek dopředu. BOHU DÍKY, že nám dopřál krásné počasí a dal sílu k tomu, abychom mohli něco na faře udělat.
Díky také všem, kdo nás podporovali modlitbou. Kéž tento článek přispěje k tomu, že se k nám příště připojí někdo další. Budeme se na něj těšit!!!