17. 9. nastal dlouho očekávaný okamžik, kdy z Vranova nad Dyjí a okolí vyjel autobus na již 12 Moravskou autobusovou pouť do adoptované farnosti Jeníkov v severních Čechách.
Pro první poutníky začala cesta již ve Vranově nad Dyjí a pak pokračovala přes Šumnou, Štítary a Blížkovice, kde nastoupili poslední moravští poutníci. Pak již cesta poklidně směřovala na Jihlavu, Prahu, Lovosice až do Hudcova, což už je vesnice spadající do farnosti Jeníkov. Cestou v autobuse se poutníci modlili, zpívali a také proběhl krátký rozhovor s Mariankou Helenou, která byla na Moravě spolu s ostatními Mariankami nahrávat nové CD. Poutníci také byli seznámeni s tím, že při mši svaté v Jeníkově, příjme Marianka Helena první svaté přijímání. Cestou byla také příležitost k vzájemným rozhovorům.
Kolem půl jedenácté dorazil autobus do již zmiňované vesnice s názvem Hudcov, kde se poutníci pomodlili na místě zbořené kaple. Odtud pak přejeli malý kousek do vesnice Lahošť, kde je v kapli Panny Marie všechny přivítala pani Horvátová. Pak měl krátkou promluvu o historii pan doktor Honys a pak jsme společně zazpívali „bavorské litanie“. Na závěr nám pak otec Marek ještě představil hlavního hosta letošní pouti, kterým byl jáhen Ladislav Kinc.
Poté jsme se začali řadit za poutnický kříž a pomalu jsme za zpěvu starých poutních písní vyšli do Jeníkova, který je asi 2 km od Lahoště. Ti, kteří nemohli jít pěšky, dovezl do Jeníkova autobus. V Lahošti se k nám také přidali ti, kteří na moravskou pouť přijeli autem. V Jeníkově před kostelem nás přivítali ještě místní biřmovanci, od kterých dostal každý poutník malou pozornost. Kolem poledne začala mše svatá, kde kolem oltáře byli 4 kněží a 2 jáhnové. Při mši svaté měl kázání otec Ladislav Kinc a jeho promluva nesla název:
„U Boha není nic nemožného“
Přináším zde také jednu myšlenku z kázání: Maria řekla svoje pokorné ANO, nebojme se i my říkat ANO Bohu, vždyť u Něj není nic nemožného. Snažme se mu plně odevzdávat jako tato nazaretská dívka..
Při mši svaté přijala také Helča první svaté příjmání. Přejeme ji, ať Pán naplní její srdce tak, aby po něm stále více toužila.
Po skončení mše svaté, bylo možné si jít prohlídnout věž kostela a také bylo možné si zakoupit brožurky, kalendáře a svíčky. Na faře bylo pro všechny připravené „velké“ pohoštění, o které se postarali místní farnice a také biřmovanci. Patří jim za to velké
PÁN BŮH ZAPLAŤ.
Počasí nám také přálo a tak si mnozí mohli prohlédnout i okolí fary, zahradu a také byla letos prohlídka fary, kterou měla slečna katechetka Táňa. Ve 14:45hod. jsme se pak sešli v kapli sv.Anny, kde nám krátce pověděl o historii pan Salač a kde jsme také zazpívali jednu píseň. A pak už nastalo velké loučení se všemi, kdo v Jeníkově zůstávali a těmi, kdo se vraceli zpět na Moravu.
Cestou zpět jsem se ještě zastavili ve Rtyni nad Bílinou, v kostele sv. Martina. I zde jsme měli výklad o historii tohoto chrámu od doktora Honyse, za který mu ještě jednou touto cestou děkujeme. V kostele jsem se také pomodlili litanie k Božskému Srdci a pak už jsme nasedli do autobusu a odjížděli jsme směr Morava. Aby nám cesta rychleji utíkala, tak jsme se modlili, zpívali a otec Marek nám povídal.
A proto, že cesta na Moravu je dlouhá, stihla i kooperátorka Štítarské farnosti –Lucka obejít některé účastníky moravské pouti a zeptat se jich na tři otázky. A na co, že se ptala a jaká byla odpověď?
1. Kolikrát jste byl(a) na této pouti?
2. Co se Vám letos líbilo nebo nelíbilo?
3. Co konkrétně chcete říct k faře?
Martina Křížová:
1. Byla jsem 4krát.
2. Líbilo se mi, jezdím moc ráda. Mám ráda lidi v Jeníkově i ty, se kterými jedu, je to pro mě ideální oslava narozenin.
A my ti Martino tedy k tvým narozeninám také přejeme hojnost Božího požehnání!
3. Líbí se mi všechny pokoje, je tam odvedený velký kus práce i větší pořádek všude. Jde vidět hodně dobré vůle.
Toník Klika:
1. Byl jsem asi 2krát.
2. Líbilo se mi a byl jsem překvapen z varhan ve Rtyni nad Bílinou, že mají tolik rejstříků. Taky se mi líbila opravená kaple sv. Anny.
3. Líbila se mi palma na zahrádce a vymalované pokoje.
Míša Mrkosová:
1. Byla jsem 2krát.
2. Líbilo se mi seznámení s novými přáteli. Nelíbilo se mi, že v autobuse nebyly okýnka na větrání.
3. Nafotila jsem pěkné fotky, hodně před kostelem.
Toník Pop:
1. Myslím, že jsem byl už 12krát – jen jednou jsem nebyl.
2. Všechno se mi líbilo, hodně prapor v kostele.
3. Pěkné jsou vymalované pokoje, obroušená podlaha, zahrádka je taky pěkně upravená. A kaple sv. Anny je pěkně opravená z venku i zevnitř.
Míša Klímová:
1. Letos jsem na této pouti byla poprvé. Chtěla jsem už loni, ale zabránily mi zdravotní potíže.
2. Líbilo se mi společenství lidí, to že jsem mohla vidět v Jeníkově posun, ať už na faře, ale i u katechumenů. Líbilo se mi, že jsme s Helenkou mohli prožít její první svaté přijímání.
3. Úplně jsme zírala na vymalované pokoje. Místnosti, které dříve nebyly obyvatelné, už jsou! Ještě by tam v zimě mělo být tepleji.
Paní Kliková:
1. Myslím, že jsem byla 3krát.
2. Moc se mi líbilo, tak jak pokaždé. Když se jede na pouť s úmyslem, tak je to pěkné odevzdat Panně Marii. Je dobré, že tam můžeme jet.
3. Patří poděkování všem, kteří to jakýmkoli způsobem organizovali – cestu, pohoštění. Je to jeden z bodů, za který se modlím, abych mohla jet. Velké PÁN BŮH ZAPLAŤ!
Jaruška Beruška:
1. Byla jsem asi 6krát.
2. Letos se mi líbilo, jak jsme byli ve Rtyni nad Bílinou, jeníkovské děti – jsou hodnější. Celá pouť se mi líbila. A měli jsme pěkné počasí.
3. Líbilo se jak je uklizeno, občerstvení, nábytek – hodně se to změnilo.
Paní Pořízková:
1. Byla jsem asi 5krát.
2. Letos se mi moc líbil otec Kinc, jeho promluvy jsou vždycky úžasné. Líbí se mi jak je rok od roku kostel upravenější.
3. Je pěkně upravená předzahrádka, líbí se mi spravování kapliček a pohoštění je úžasné jako vždy.
Paní Voříšková:
1. Byla jsem skoro pokaždé a už jsem šla 5krát Pěší pouť z Prahy do Jeníkova.
2. Letos se mi líbila promluva otce Kince. Na pouť jezdím ráda, protože se vážím toho, že FATYM farnost adoptoval a snažím se tak podpořit činnost v této oblasti.
3. Nádherně upravena předzahrádka. Radost z toho, že se tam o nás tak hezky starají.
Závěrem bych chtěla všem organizátorům a těm kdo se na přípravě pouti podíleli moc poděkovat. Velký dík však také patří těm, kdo se na pouť přihlásili a do Jeníkova se vydali. Pro místní lidi je to velkým povzbuzením a radostí. Díky také patří panu řidiči.
Doufám, že příští rok se zase moravská pouť uskuteční a třeba se k nám přidá i někdo další.
A na úplný závěr ještě jedna soutěžní otázka. Odpovídat můžete přes komentáře a případného výherce čeká odměna, pokud ovšem na sebe zanechá kontakt.
Soutěžní otázka: Kdo se skrývá na této fotce
