Stalo se tradicí, že večer ve svátek Panny Marie Královny se věřící scházejí u Červené kapličky poblíž Hradu Bítov.
V rukou jim světélkují plamínky svíček. Kapela hraje mariánskou píseň a mše svatá začíná.
Přišli jsme, abychom si všimli Panny Marie a byli plni lásky vůči Ježíši.
Každá maminka je ráda, když její dítě ostatní mají rádi a jsou vůči němu plni lásky. Tak ať má Matka Boží radost, že my máme jejího Syna rádi.
...Tak je na vás krásný pohled - zapálené svíce, osvětlené tváře.
Ta svíce jakoby říká Pánu Bohu:
“To je taková kopie křestní svíce a ukazuje tím, že mám víru, že jsem jako Boží dítě Tebe neztratil a mám tě rád.“
Je tu hodně dětí, to tu ještě nikdy nebylo, tak vám povím pohádku od kardinála Špidlíka.
Lesník zasázel 4 smrčky a říkal jim, ať pořádně rostou a jsou z nich velké stromy.
Po čase si jeden stromeček stěžoval: „Jsme tu zapomenuti, jsme daleko od cesty, nikdo si nás nevšimne“.
Zanedlouho přišel chlapec, stromek podřízl a odnesl domů. Nazdobil ho a tento vánoční stromeček provoněl celý dům.
„Tolik rozzářených dětských očí jsem viděl, stálo za to žít“. Pro stromek to byla veliká radost.
Za několik let bylo smutno i druhému smrčku. Avšak z urostlého stromku se stala májka uprostřed vesnice, pod kterou se lidé veselili. Nedožil se dlouhého věku, ale byl šťastný.
Uběhlo pár let a muži podřízli i třetí strom. Z nařezaných kusů dřeva vyrobil stolař stůl a židle. V jeho domě viděl stromek krásná setkání rodiny, vnímal bolest, pláč i velkou radost a štěstí rodiny. Nebyl oslavován jako první dva, ale byl zde dlouhou dobu.
Poslední strom si myslel, že na něho zapomněli. Pan lesník ho ale také skácel a nechal ležet.
Jednou si kus vyzrálého špalku přinesl domů umělec a vyrobil krásné – housle. Krásně hrály na svatbách, oslavách. Tím stromek dělal lidem radost.
Každý život má smysl, když je dobrý. Když ho žijeme hezky , má obrovskou cenu. Bůh vnímá tuto velikost a krásu.
V 1.čtení jsme slyšeli:“Oživ plamen daru, který ti byl dán“. Ano , máme život a víru!
V evangeliu deset nemocných prosilo Pána o zdraví a jen jeden si na Pána Boha vzpomněl.
Dnes lidé nemají na Pána Boha čas ( jsem zdravý, musím pracovat, veselit se ).
Máme oživit dar víry a být za něj vděčni, protože nás postoj víry nasměrovává k věčnému životu s Bohem.
Obracíme se k Panně Marii, aby nám byla pomocnicí, průvodkyní, přímluvkyní u svého Syna, abychom tento dar nikdy neztratili.
Každou mši svatou Pánu Bohu děkujeme tím, že děláme co máme. Když děláme něco jiného je to nedobré.
Pán Bůh chce abychom s ním také byli.
Abychom se k němu vraceli, jemu děkovali a byli mu vděčni.
Tam, kde je člověk vděčný, tak skutečně má rád!!!
Ať tedy tento plamen daru, který nám byl dán, oživíme.
Ať ten plamen je velký jak ty plamínky v lucerničkách, ať nám připomíná, aby to stále hořelo.
Abychom byli vděčni jako ten uzdravený, co říká Pánu Ježíši:“Děkuji“.
Ať tato mše svatá je díkem Pánu Bohu také skrze jeho matku Pannu Marii, Bohorodičku a Královnu……
Hořící svíce ať je symbolem.
…Ano, Pane, dar víry který mám si chráním!
A tak jako člověk v evangeliu ať jsme celý život Pánu Bohu vděčni za to, co máme od něho.
A jistě i Panna Maria Královna vnímá, že jsme přišli, abychom se poklonili Synu Božímu.
(Slova P.M.Plíška)
Malým dárkem od muzikantů byla "odtroubená večerka", která se nesla tichým večerem.