Opět se přihlásil pěší poutník Jožka, který se v neděli vydal na další úsek cesty směrem Turín. Stručný komentář k tomu, co na své cestě prožívá, nám poslal ke zveřejnění. Provázejme jej svými modlitbami...
Z Maria Dreieichen jsem vyšel 14.8. až v 15:00. Oslavil jsem tedy neděli jak se patří. Potřeboval jsem se ale dostat do Goebelsburgu, což bylo asi 30 km. I když jsem nasadil rychlé tempo, ušel jsem jen 25 km a zbytek jsem musel dojet stopem. I tak jsem dorazil na faru, kde mi otec Robert domluvil nocleh az v 21:00. Přivítal mě otec Berthold, což je kněz z řádu cisterciáků. Musím říct, že se o mě starali velmi dobře. Druhý den jsem jel ještě s otcem na mši svatou a v 10:00 jsem pokračoval tam, kde jsem včera skončil (tam jsem se dostal zase stopem). Šel jsem do města Statzendorf, u kterého jsem se měl ohlásit u sester misionářek. Když jsem se tam večer dostal, měl jsem za sebou asi 30 km. Právě tam měli 100 mladých z Polska a Běloruska, kteří jeli do Madridu na setkání mládeže. S některými jsem se dal do řeči. Úplně jsem z nich cítil ten náboj, který mi připomněl setkání mládeže v Kolíně nad Rýnem, kde jsem v roce 2005 byl. Druhý den jsem měl namířeno do Lilienfeldu. Chtěl jsem přespat u bratří v klášteře. Jenže v Sankt Pöltenu jsem zjistil, že jsem nechal u sester peněženku s veškerýma penězma. Musel jsem jet zpět tedy opět stopem a vrátit se tam, kde jsem přestal. Na další cestu jsem vyšel asi v 16:00. Tato zkušenost mi ukázala, jak člověk míní, ale Bůh mění. Měl jsem totiž všechno přesně vytyčené a z toho mého plánovani jsem zapomněl na Pána Boha.
Když jsem v 21:00 došel do kláštera, byl jsem rád, že si můžu lehnout do postele. Ušel jsem asi 40 km. Klášter byl velice krásný a rozlehlý. Druhý den po ranní mši jsem se vydal dále na Mariazell. Došel jsem ale jen do Annabergu. Otec Justin mě uvítal a vřele mě ubytoval. Popravdě je tak mladý, že jsem si myslel, že je ministrant. Dnes mám za sebou asi 25 km.
Zatím s Pánem Bohem
