BOHU DÍKY, BOHU DÍKY! DÍKY také Petrovi, Dominikovi, Olči, Lukášovi, Jakubovi, Jirkovi, Táni a Mirkovi. A také díky všem ostatním, kteří alespoň krátce přišli pomoct při další brigádě, která se v Jeníkově konala.
V tomto článku vás zvu ke krátkému ohlédnutí za tím, jaké to na brigádě v Jeníkově bylo.
Do Jeníkova jsme vyrazili v pátek 22.7. 2011 brzo ráno z Brna. Cestou jsme se zastavili ještě v Litoměřicích na biskupství, kde jsme zanechali několik kalendářů, které slouží na podporu oprav v Jeníkově na faře. Z Litoměřic naše cesta pokračovala do Teplic do Kauflandu, kde jsme ještě nakoupili nějaké potraviny a potom už hurá směr Jeníkov – fara.
Po krátkém odpočinku a výdatném obědě v podobě buchy, jogurtu a kávy, jsme se vydali na obchůzku fary. Míst pro práci jsem zde našli hodně, ale nakonec jsme se všichni shodli na tom, že se pustíme do vymalování největšího pokoje na faře a sice do velkého sálu,který je v prvním patře fary. Toto naše rozhodnutí bylo z velké části ovlivněno tím, že v sobotu nám měla přijet velká mužská posila z Roudnice nad Labem, mezi nimiž měl být i jeden profesionální malíř.
Nevím, jak ostatní, ale já jsem se pustila do práce s velkou chutí a elánem a myslím, že i ostatní na tom byli podobně. Nejprve jsme celou místnost vystěhovali ven na chodbu a poté jsme se pustili do škrábání zdi. Po chvíli škrábání mě začal opouštět humor, který jsem měla. Zjistila jsem totiž, že pod vrchní vrstvou barvy je jakýsi olejový nátěr a tudíž škrabání nebude tak jednoduché jak se na první pohled zdálo. Škrabání jsme však nevzdali a pracovali jsem až do 21:00hod., kdy jsme se potom společně navečeřeli a někteří z nás se s chutí vrhli do hry s názvem „KUFR“. Užili jsme si přitom společně hodně legrace a spát šli někteří vytrvalci až skoro o půlnoci.
V sobotu ráno jsme si dali společnou modlitbu ranních chval v kostele a potom už jsme na faře v 7:00 hodin přivítali naše další tři pomocníky – Lukáše, Jirku a Jakuba. Společně jsme posnídali a tom se pustili do námi včera započaté práce.
Kdo měl ruce a škrabku, tak ten škrabal. Jirka se pustil do omítání zdi kolem kamen, která nám včera při škrábání spadla. Já jsem dopoledne víceméně sháněla ještě věci, které jsem zjistila, že budou potřeba a že je nemáme.
Jakuba, jako pasionálního malíře jsem ještě využili k tomu, aby nám vymaloval strop ve spodní místnosti fary, kterou jsme jinak malovali minulý rok. Chvíli před polednem ještě přišel Rosťa spolu se svým bráchou z Oldřichova a tak nám chvíli taky pomáhali.
Kolem půl jedné jsme pak společně poobědvali. Někteří z nás si dali po obědě krátkou přestávku, jiní se opět pustili do práce. Odpoledne jsem se oblekla do pracovního oděvu i já a díky Jakubovi, který se mnou měl trpělivost, jsem si vyzkoušela i tzv.“stěrkování“ – což laicky řečeno je zadělávání drobných trhlin ve zdi. Ostatní zase škrábali zeď i strop. Později odpoledne jsme se pak s některými pustili ještě do vyklízení spodní části chodby. Starý nábytek a nepoužívané věci jsme vynesli ven a později i do kontejneru.
Protože naší pomocníci z Roudnice – Jakub, Lukáš a Jirka, museli v 17:00hodin odjed, dali jsme si ještě v 16:00hodin společně kávu a nějaké buchty a poprosili jsme naše skvělé pomocníky, aby se nám alespoň krátce představili a něco nám o sobě řekli. Když pak nastal čas odjezdu, udělali jsem společně ještě fotku,aby bylo vidět, co jsme tam celý den dělali, a aby nám také zůstala nějaká památka na skvělé pomocníky. Potom už jsme se na farním dvoře všichni rozloučili a my, co jsme zůstali na faře jsme se vrátili do kuchyně, kde jsem si rozdělili pracovní úkoly tak, abychom na neděli alespoň trochu dali faru do pořádku. Po náročném pracovním dni se šli někteří pomodlit večerní chvály do kostela a po společné večeři jsme se opět pustili, do námi oblíbené hry „KUFR“, při které jsme opět prožili spoustu legrace.
V neděli jsme pak jeli ráno na mši svatou do Teplic k salesiánům. Po mši svaté se nám tu podařilo prodat i 20 kalendářů a výtěžek z nich byl více než překvapující -
BOHU DÍKY!!. Po návratu na faru jsme se pustili do přípravy obědu, který nám všem velmi chutnal. I za to patří všem, kdo se na tom podíleli velký dík!
Odpoledne pak bylo víceméně volné a tak někteří z nás vyrazili do Teplic do bazénu. Někteří zůstali na faře. Večer, pak byla v kostele spolu s místními dětmi modlitba večerních chval a po ní opět věčeře a oblíbená hra „KUFR“.
V pondělí ráno bylo vstávání zcela individuální. Ranní ptáčata se pustila do přípravy místnosti k malování a pomalu začala i malovat. Postupně se přidávali i ostatní. V mezičase, kdy nám vymalovaná místnost zasychala, jsme se pustili do vyklízení půdy. Pro některé byl největší zážitek to, když jsme staré věci mohli vyhazovat oknem z prvního patra. Následně jsme vše odváželi do kontejneru. Někteří z nás pomalu začali uklízet, aby fara byla připravená na to, až v úterý přijedou soluňáci.
V pondělí večer za námi také přišla Simona se svoji dcerou Ivetou, z Hudcova. Iveta zrovna slavila své 18 narozeniny a tak i to jsme krátce oslavili.
Někteří z nás to tento večer vzdali a šli spát, jiní se i přes hodně pokročilou noční hodinu, kdy jsme dokončili úklid fary, pustili do opravdově pěkné společenské hry s názvem „KUFR“.
A co říci závěrem?
BOHU DÍKY, BOHU DÍKY,BOHU DÍKY!!!
Díky všem, kdo při této brigádě jakkoliv pomohli. Díky, že se to v Jeníkově na faře zase trochu posunulo k lepšímu a že další místnost je pěkně opravená. Díky i za další velké věci, které se podařili – vyklizená chodba, půda…
Kéž všem, kdo přiložili tentokrát ruku k dílu, žehná sám Bůh a kéž jim jejich pomoc oplatí a dá jim to, co v životě každý z nich potřebuje!
A já se těším na další podobnou brigádu v Jeníkově a taky na setkání s vámi všemi, kterým osud Jeníkovské fary není lhostejný.
