Modlit se člověk učí celý život. O zkušenosti s modlitbou se podělila jedna farnice.
Dva dny na ARu, ve dne v noci bolesti a modlitby jsem odříkala všechny, které jsem znala. Bolest nepřestávala, a tak jsem k ránu všechno vzdala... I chuť být tady! Byla jsem nazlobená na celý svět, na všechny svaté i na Pannu Marii.
Převoz na oddělení byl pro mne vysvobozením. Čekala jsem na oběd. Sestra mě posadila, pokřižovala jsem se, a protože se v poledne modlím Anděl Páně, tak jsem spustila.
To nebyla modlitba, to mi z pusy šla tak krásná slova a vůbec mi nevadilo, že sestra už donesla oběd. Omluvila se a odešla.
Na ARu jsem všechny modlitby odříkala, jen ať to mám za sebou, a to byla chyba!
Moji sousedku v kostele - tu bylo radost poslouchat. Divila jsem se, jak každé slovo říká s opravdovostí. Dnes už to vím: každá modlitba nám něco dá. To není jako číst noviny. Jsem ráda, že se umím modlit.
