1. turnus rytířského tábora v Mašůvkách proběhl v radostném duchu a mnohým se nechtělo ani domů.
Fotky napoví, jak jsme tyto dny prožívali:
Foto 1. část
Foto 2. část
Zápisu do táborové kroniky se ujaly Laďka a Markétka, naše oddílové vedoucí:
"V polovině července v roce 2011 se na faru v Hlubokých Mašůvkách již potřetí sjížděly natěšené děti. Ptáte se proč? Začínal totiž první turnus dětského tábora s názvem „Za pokladem černého rytíře“. Opět se zde sešlo mnoho nadšených dětí. Některé věděly, jaké dobrodružství je čeká, byla jich většina. Pár dětí zde ale bylo poprvé. Rychle se však rozkoukaly a s ostatními dětmi spřátelily.
Po příjezdu všech táborníků byly děti rozlosovány do čtyř oddílů podle barev. Oddílová vedoucí Míša Klímová si vylosovala žlutou barvu oddílu, který si záhy vymyslel název „Osm za meč“. Zelenou barvu si vylosovala oddílová vedoucí Martina Křížová, říkali si „Greenové“. Oddílová vedoucí Markéta Doležalová si vylosovala barvu modrou, jejich název byl „Modří rytíři“. Na poslední oddílovou vedoucí Laďku Doležalovou zůstala i poslední barva-červená. Červený oddíl si vymyslel název „Rudí draci“.
Jakmile se děti poznaly, vymyslely si oddílový pokřik, kterým se pak hlásily po celý tábor.
Osm za meč:
Osm za meč to jsme my,
dosáhneme vítězství. Hej!
Greenové:
Greenové jsou válečníci,
naladění bojovníci!
Modří rytíři:
My jsem z řádu Modrého rytíře,
přemůžeme všechny mordýře!
Rudí draci:
Rudí draci rudoši,
nejsme žádní slaboši!
O to, aby rytíři nestrádali a měli pořád plná bříška se staraly hradní kuchařky. Vařila nám šéfkuchařka Jindřiška Krátká, společně s ní také kuchařka Helena Mičolová a kuchařka Pavla Macková. Příležitostně pomáhaly i ostatní vedoucí. O to, aby se naši udatní rytíři nenudili a pořád mohli mezi sebou zápolit, se starala programová vedoucí Lucka Stehlíková. Další vedoucí byla Bohunka Hubáčková, která se starala o vše, co bylo zrovna potřeba. Za to, že se tady měli všichni dobře, vděčíme hlavní vedoucí Markétě Matlochové. Našimi duchovními ochránci, bez kterých by to nešlo, byli otec Marek, otec František a otec Slávek, který nám v prostorách fary a farní zahrady umožnil bydlení, za což jsme mu velmi vděční.
Poté, co se děti seznámily, bylo jim oznámeno, že táborem projel Černý rytíř a ztratil štít. Děti ho musely nalézt. Ztráta štítu se opakovala několikrát během celého tábora. Zanedlouho jel Černý rytíř kolem tábora a rozsypaly se mu zlaťáky. Děti měly za úkol je posbírat a za odměnu dostali body jednotlivci, ale i celá družstva. Poté následovala večeře, večerní hry a společná modlitba. Po desáté hodině se všechny děti uložily ke spánku.
Pondělní ráno začalo pro děti v 7:30. Po nástupu následovala krátká rozcvička a poté se všechny děti odebraly do kostela na mši svatou. Mše svatá zahajovala každý náš den na táboře. Otec Marek vyprávěl v každém kázání část životního příběhu svatého Maxmiliána Kolbeho. Tento příběh zaujal úplně všechny děti. Po mši svaté jsme měli snídani. Dopoledne se konala ponožková štafeta. K obědu nám paní kuchařky uvařily milionovou polévku a cuketový bramborák s okurkový salátem. Když si děti dostatečně odpočaly po vydatném obědě, vydali jsme se na procházku k mlýnu do Plenkovic. Menší děti tato procházka zcela vyčerpala a milionová polévka a zásoby od maminek přišly vhod. Po večeři se hrála kapitánka. Hráli Modři rytíři a Greenové proti Rudým drakům a Osm za meč. Vyhráli Rudí draci a Osm za meč. Po krásně prožitém dnu jsme se všichni pomodlili a šli spát.
Úterní dopoledne jsme strávili barvením triček. Odpoledne, jelikož bylo slunečné počasí jsme vyrazili na koupaliště. Teplota vody se snad ani nedá popsat. Byla opravdu ledová. Přesto do bazénu vlezly skoro všechny děti. Největší zážitek byl ale pro spoustu z nich nákup pochoutek, hlavně párku v rohlíku, na který děti čekaly i půl hodiny. Po cestě z koupaliště hledaly oddíly barevné kartičky a plnily různé úkoly. Večer se hrála opět kapitánka. Vyhráli Osm za meč, tentokrát s Greenama. Ve středu jsme si přispali. Děti vstávaly až v 8:50, jelikož nebyla mše svatá ráno, ale až večer s ostatními lidmi z farnosti a okolí.
Vyprávění o Maxmiliánovi jsme si nemohli nechat ujít a proto nám o něm vyprávěl otec Marek dopoledne v Lurdské jeskyni. Navečer chodily děti po dvojicích kolem tábora a hledaly jména rytířů. Pro některé to byla i malá stezka odvahy.
Až do středy bylo počasí slunečné, ale ve čtvrtek pršelo. Dopoledne jsme šli do kulturáku, kde se odehrávaly rytířské souboje. Na oběd jsme se vrátili do tábora a po prodlouženém poledním klidu jsme se odebrali opět do kulturáku. Tam jsme shlédli krásná a zábavná představení, které si jednotlivé oddíly připravily.
V pátek byl den bezvládí, jelikož se vyhodnocovaly soutěže, úklidy chatek, chystaly se ocenění a podobně. Děti hrály hry a odpoledne šli na procházku.
Večer byly vyhlášeny výsledky soutěží a byly vyhodnoceny úklidy chatek. Všem zúčastněným byly předány řády a glejty. Hlavním bodem večera bylo pasování všech dětí na rytíře. Celý večerní program se konal v krásném prostředí Lurdské jeskyně.
V táboře jsme potom opékali chléb nad ohněm. Odvážné děti se vydaly na stezku odvahy.
Co říci závěrem? Celý týden na táboře byl skvělý! Užili si ho nejen děti, ale i dospělí. Domů všichni odjížděli plni radosti a se spoustou krásných zážitků. Bohu díky za tak hezký týden!"
