V tyto dny si připomínáme smrt řeholní sestry Zdenky Schelingové, vězeňkyně a mučednice komunistického režimu v Československu. Zemřela 31. července 1955 ve svých 38 letech,
tři měsíce po svém propuštění z vězení, ze kterého ji pustili jen proto, aby v něm nezemřela. 13. září ji sv. otec Jan Pavel II. na své poslední návštěvě Slovenska prohlásil za blahoslavenou.
Sestra Zdenka Schelingová se narodila 24. prosince 1916 v Krivé na Oravě, jako desátá z jedenácti dětí. Byla pokřtěna 27. prosince 1916 a při křtu dostala jméno Cecília. Rodiče Pavel a Zuzana byli stateční lidé a dávali svým dětem vzornou náboženskou výchovu, postavenou na živé modlitbě a svědomité práci.
Mezi spolužáky byla Cecílie oblíbená; byla pilná, poslušná a ráda pomáhala jiným. Okouzlena láskou a obětavostí Milosrdných sester svatého Kříže, jako patnáctiletá odchází do kláštera, rozhodnuta zasvětit svůj život lásce k Bohu a k bližnímu. Rodiče byli jejím rozhodnutími nadšeni a sourozenci na ni
byly velmi hrdí.
Po absolvování zdravotní školy a povinné řeholní formaci 30. ledna1937 složila své první řeholní sliby s novým jménem sestra Zdeňka. Nejprve pracovala jako ošetřovatelka v Humenném. V roce 1942, na pozvání vedení Státní nemocnice, přišla pracovat do Bratislavy na rentgenové oddělení jako laborantka. Nemocným se věnovala s příkladnou obětavostí, hřejivou láskou a profesionální odborností. Pro mnohé byla "vzorem řeholní sestry a profesionální ošetřovatelky".
Po politické změně v roce 1948 Komunistická strana v bývalém Československu začala otevřené pronásledování katolické církve: mnozí věřící byli diskriminováni pro svou víru, biskupové a kněží pronásledováni a vězněni, řeholní kongregace zlikvidovány a jejich členové posláni na nucené práce.
V tomto období obecného strachu se sestra Zdenka rozhodla raději přijmout utrpení, než zradit vlastní svědomí a slovo dané Kristu a jeho církvi. S neuvěřitelnou odvahou umožnila v únoru roku 1952 útěk vězněněnému katolickému knězi, který se ve Státní nemocnici léčil na následky mučení při výslechu. Po knězově útěku se v nemocniční kapli pod křížem takto modlila: "Pane Ježíši, za jeho život obětuji můj jediný. Pomoz mu zůstat naživu! "
Falešnost totalitního komunistického režimu způsobila, že Státní bezpečnost připravila past na zlikvidování sestry Zdeňky. Po jejím zatčení 29. února 1952 byla sestra Zdenka ve vyšetřovací vazbě krutě mučena. Nakonec byla odsouzena 17. června 1952 na 12 let vězení a 10 let ztráty občanských práv za údajnou velezradu, čili za jeden z nejtěžších přečinů proti státu. Všem bylo jasné, že pravou příčinou jejího odsouzení byla víra a nenávist vůči víře ze strany komunistické ideologie.
Od svého zatčení až do posledních chvil svého pozemského života snášela všechna utrpení s hrdinskou trpělivostí, s vědomou ochotou i zemřít pro Pána Boha a pro dobro církve a bez jakékoliv nenávisti vůči těm, kteří jí ubližovali. Takto sestra Zdenka zazářila jako vzor věrnosti a odpuštění. Ubitá skoro až k smrti vyřkla: "Odpuštění je největší věc v životě".
Když už bylo jisté, že pro vážné zdravotní problémy jí nezbývá více než jeden rok života, a aby nezemřela ve vězení, byla 16. dubna 1955 na amnestii propuštěna z vězení. O tři měsíce později, 31. července 1955, dokončila svůj svatý a hrdinský život v Trnavě. Takto dala tato osmatřicetiletá, odvážná a vždy usměvavá Boží služebnice sestra Zdenka Schelingová, připodobněna Ježíši Kristu na cestě kříže, obětí svého života nejvyšší svědectví lásky.
Hned po její smrti Boží lid považoval sestru Zdeňku za mučednice víry. Dnes její tělo odpočívá v kostele svatého Kříže v Podunajské Biskupice.
V září 2003 ji Jan Pavel II. při návštěvě Slovenska blahořečil.
Převzato z
www.magnificat.sk, článek a pozvánku na pouť naleznete
zde.
Blahoslavená Zdenko, oroduj za nás!
(Na fatym.com vydáno 23. 7. 2011; 30. 7. 2021 - 15799 přečtení)