Policie ukazuje dětem obrázky hrůzných následků nezákonného jednání, hnutí STOP GENOCIDĚ obrázky hrůzných následků jednání povoleného zákonem, což ale je vnímáno jako nevýchovné a pohoršlivé. V obou případech však děsivé obrázky mají být prevencí toho, co zobrazují a chránit zdraví a životy občanů.
Koncem loňského roku zadržela liberecká
policie aktivisty sdružení Stop Genocidě,
když v rámci petiční akce u gymnázia
F. X. Šaldy použilo velké plakáty s fotografiemi
potracených plodů. Policie své
jednání zdůvodnila tím, že Stop Genocidě
se dopustilo veřejného pohoršení.
Toto není izolovaný závěr vyřčený
nad výstavou panelů, které srovnávají
důsledky genocid v posledním století
na celém světě.
Když se podíváme na obrázek z preventivního
projektu pro děti Ajaxův
zápisník, např. v sekci nazvané Zbraně
a výbušniny, kde je fotografie lidské ruky
zmrzačené výbuchem a je tam uvedeno,
že „v policejní a lékařské dokumentaci
najdeme řadu děsivých snímků, na kterých
jsou výbuchem či popálením znetvořená
lidská těla ...“, není moc velký
rozdíl co do vizuálního vjemu, který
provokuje. Když se rodiče nebo i pedagogové
v rámci výukového preventivního
programu Ajax policistů ptají, zda je
opravdu nutné děti od předškoláků přes
první, druhou, třetí třídu základní školy
„děsit“ takovými záběry, plnými krve
a částí lidských tkání, dostanou vcelku
logickou odpověď:
Dělají to proto, že
díky drsné, ale pravdivé, fotografiemi
zachycené skutečnosti se děti polekají
a zcela si uvědomí, jaké následky v praxi
rizikové chování např. s výbušninami
apod. může přinést. Dalším důvodem
je funkčnost prevence. Policie ČR upozorňuje,
že reálný vizuální vjem, zapsaný
do paměti člověka, posílí účinnost
prevence. Děti se prostě víc bojí zkoušet
věci, které mají takovéto důsledky.
O to samé však přece jde i sdružení
Stop Genocidě – abychom viděli děsivé obrázky,
a nedopustili se děsivé skutečnosti.
Je tu ovšem jeden zásadní rozdíl.
Policie
ukazuje hrozivé následky nezákonného
jednání, Stop Genocidě ukazuje hrozivé
následky jednání chráněného zákonem.
Proto je zvláštní, že vidět děsivý následek
nezákonného jednání je výchovné,
kdežto vidět děsivý následek jednání
podle zákona je vnímáno jako pohoršení,
jak se to ukázalo např. u výstavy v Liberci.
Kolik násilí je možné vidět v televizi,
v počítačových hrách a v tisku, a málokdo
se nad tím pozastaví, přestože je velmi
často pohoršlivé – svádí totiž k špatnému
jednání. Proč má být pohoršením
to, co mě chce vést k tomu, abych se
podobného jednání vyvaroval, a nakolik
mohu také zasadil, aby zákon takové jednání
přestal chránit?
P. Mgr. Cyprián Suchánek
OP, kněz Řádu bratří
kazatelů
Tento článek naleznete v časopise
RC MONITOR č. 16/211
(Na Fatym.com vydáno 23. 7. 2011/3114ořečtení)
