Je čtvrtek 30.6. 2011 ve 4:40 hod. sedám v Brně do auta a vyjíždím směr severní Čechy – Jeníkov. Tentokrát jedu sama. Mám před sebou skoro 4 hodiny jízdy a tak se nejprve začínám modlit. V těchto ranních hodinách projedu v pohodě městem Brnem a začínám najíždět na dálnici.
Asi po 10 km jízdy na dálnici, se mi začíná ve zpětném zrcátku u auta objevovat překrásný pohled na právě vycházející slunce. Je to nádhera, škoda jen, že nemůžu zastavit a vyfotit si to. Tento krásný východ slunce mě ve zpětném zrcátku provází ještě asi dalších 10 km. Pak už slunko začíná jen velmi intenzivně hřát. Znovu si krátce uvědomuji, jaký je to vzácný dar, mít zdravé oči. V myšlenkách se mi začínají rodit představy o tom, jaký ten čas v Jeníkově vlastně bude a co vše tam na mě čeká.
A tak, pokud vás neodradil tento delší úvod, zvu vás na reportáž o tom, jak je možné prožít dovolenou.
Cesta ubíhala celkem rychle. I přes Prahu se mi podařilo projet vcelku rychle, když v tom se přede mnou začíná objevovat krása českého středohoří…začínám se čím dál více těšit. V 8:30hod. dojíždím na faru, kde je nyní slečna katechetka Táňa. Společně posnídáme a já ji přitom povídám o svých plánech, které bych v Jeníkově ráda uskutečnila. Po snídani se vydávám půjčit si žebřík, abych mohla začít oškrabávat strop v jedné z místností, kterou mám v plánu vymalovat. Dostatečně dlouhý žebřík se mi tentokrát sehnat nepodařilo a tak mi nezbývá nic jiného, než použít stůl, na který jsem si postavila krátký žebřík. Pomalu se začínám pouštět do práce. Nejprve je třeba vynosit nábytek a pak zakrýt podlahu. S vystěhováním mě pomáhá Táňa. Jsem za jeji pomoc vděčná. Když už je vše připraveno k práci, začínám si ještě fotit pokoj, aby bylo potom možné porovnat, jestli ta práce vůbec stála za to…
Když slečna katechetka Táňa vidí, že jsem se od práce nedala odradit ani tím, že jsem na to sama, zvedá telefon a volá jednomu pánovi do Teplic, jestli náhodou nemá čas a nechce přijet pomoct do Jeníkova se škrabáním a malováním. Pán, jménem Mirek spolu s Olčou jsou ochotni pomoct a tak se domlouváme, že přijedou odpoledne a dovezou si i žebřík. Když mi Táňa sděluje, že budu mít pomocníky, tak jsem za tuto zprávu velmi vděčná a o to s větší chutí se pouštím do započatého díla. Netrvá to dlouho a do okna pokoje začíná nakukovat jedno místní děvče jménem Nikola. Ráda by šla na faru s něčím pomáhat. Z počátku jsem k její nabídce pomoci trochu skeptická, ale pak ji přece jen na faru pouštíme ještě spolu s Terezkou a tak mi obě dvě pomáhají se škrabáním. Na večer pak přijíždí Mirek s Olčou a tak nám začíná jít práce od ruky. Do večeře, která byla později večer, se nám podařilo oškrábat dva oblouky stropu, ten třetí necháváme na zítra.
V pátek 1.7. 2011, první prázdninový den a zároveň svátek Božského Srdce, se vydáváme spolu s Táňou na mši svatou do Teplic k salesiánům. Po mši svaté ještě chvíli zůstáváme na adoraci a pak si jdeme domluvit půjčení vozíků a vyrážíme na potřebný nákup do víru „Kauflandu“ v Teplicích. Po příjezdu na faru jsme krátce posnídaly a já jsem se opět pustila do škrabání stropu a Táňa do přípravy oběda. Potom přišla za mnou a škrábaly jsme společně. Je totiž pravda, že ve dvou se to lépe táhne. Odpoledne nám pak zase přijeli pomoc Oli a Mirek z Teplic. Tentokrát se na faře v Jeníkově zdrželi až do soboty večer a tak jsme si ten sváteční den užili opravdu vrchovatě.
Mirek zadělával v pokoji různé díry ve zdi a já jsem začala penetrovat, aby nám to do soboty stačilo zaschnout a mohli jsme malovat. Mirek stihl ještě v mezičase vyrobit ze dřeva lyže na jednu disciplínu pro děti. Táňa a Oli se domlouvali na nedělní program pro děti a pak začali hrabat posekanou trávu na zahradě.
Protože bylo pěkné počasí, udělali jsem si, na zahradě táborák a strávili jsme u něj moc pěkné chvíle a to až do pozdních nočních hodin. Musím zde přiznat, že už dlouho jsem tak dlouho u táboráku neseděla, jako právě nyní. Bylo tam moc dobře a tak děkuji i touto cestou všem, kdo se na tom podíleli.
V sobotu ráno vstával každý z nás tak, jak chtěl. Po snídani jsme zajeli pro barvu na malování do Duchcova, a pak se Mirek a Oli pustili do malování. Barvu jsme vybrali zelenou. Protože už jsem u malování moc nebyla potřeba, pustila jsem se v kuchyni do přípravy pohoštění na nedělní pouť, která v Jeníkově byla. Slečna katechetka Táňa šla s dětmi dělat do kostela květinovou výzdobu. Večer jsme se opět sešli u večer a když už tak máme skoro po večeři, přijede na námi i otec Nik a otec František z Moravy. Chvíli ještě povídáme a pak jdeme vyprovodit Oli a Mirka k autu a sami jdeme spát.
V neděli dopoledne jsme dochystali ještě to, co zbývalo doladit do pouti a v 9:30hod. jsme pak šli do kostela na růženec a na mši svatou. Neděli jsme prožívali jako velký a sváteční den. Večer nás pak opustil i Mirek a Oli, kteří odjížděli k rodičům na Moravu.
V pondělí jsem si pak jela do Teplic půjčit stroj na oškrabání podlahy a znovu se pustila do práce. Tentokrát jsem opustila výšiny žebříku a snížila se ke stroji, který nám měl pomoc očistit podlahu tak, aby nabila přírodní podoby. Ačkoliv nám pán řekl, že všechno zvládneme za 3 dny (očištění, zatmelování a nalakování),tak to v konečné fázi dopadlo tak, že jsem si podlahu z velké části připravila pro další krok, ale rozhodně jsem to nezvládla celé.
V úterý a ve středu odpoledne jsme pak vždycky s dětmi Nikolou a Sabinou vyjížděli do farnosti Zábrušany, abychom tam také roznesly prázdninové zpravodaje. Chci moc poděkovat Sabině i Nikole, že nám tak moc se zpravodaji pomohli. Ve čtvrtek ráno jsme pak vyjeli ještě s Táňou do Prahy pro nějaké postele a židle. Po návratu na faru jsem pak ještě doladila některé nejnutnější věci, sbalila si svoje zavazadla, naložila je do auta a odjela jsem na mši svatou do Lahoště. Po mši svaté jsem se pak rozloučila s farností Jeníkov a vyjela jsem směr Brno.
Cesta byla náročná, protože bylo velké horko a také celý týden v Jeníkově byl hodně pracovní, takže jsem se už moc a moc těšila domů. Jak už jsem tak přijížděla ke svému domu, zahlédla jsem na obloze opět jednu krásnou věc, která mě vždycky dokáže potěšit. Jako jsem před týdnem Brno opouštěla za východu slunce, vracela jsem se po týdnu při jeho západu. Byl to opět jedinečný a neopakovatelný pohled.
DÍKY, BOŽE, ZA VŠE, CO JSEM OD TEBE DOSTALA A STÁLE DOSTÁVÁM
Už nyní se opět těším na cestu do Jeníkova a na pobyt v něm. Pokud by se ke mně chtěl někdo přidat, nechť se ozve a já ho ráda vezmu s sebou.
Touto cestou také moc děkuji Táni, za perfektně zorganizovanou pomoc v podobě Oli a Mirka. Též i Mirkovi a Oli děkuji za jejich velkou pomoc a za to,že jsem opět mohla poznat lidi, pro které Jeníkov není cizí a kteří rádi pomůžou. Také děkuji Nikoli a Sabči za jejich pomoc s roznosem zpravodajů.
Otec Nik a otec František od neděle společně roznášeli prázdninové zpravodaje ve farnosti Jeníkov a zároveň prosili i o finanční podporu na opravu střechy. I jim tedy patří velký dík za jejich službu a všem kdo přispěli Pán Bůh zaplať za jejich dar!!
