V neděli 10. 7. začala další chaloupka pro dyjáky, kterou vede Marek Coufal s Radkem Cvingráfem. A co kluci prožili během neděle a pondělí?
V neděli mezi 17. a 18. h přijelo na faru do Štítar 15 kluků. Někteří již po několikáté, jiní úplně poprvé. Nováčci se od svého vedoucího Marka Coufala dověděli, že dyják znamená vlastně žák, který se snaží následovat příklad sv. Cyrila a Metoděje. S vděčností nosí dyjácký kříž, který po složení zkoušky (vyjmenovat 7 hlavních hříchů a sedmipočetníky) mohou také získat.
Po ubytování a zapsání kluci poslouchali otce Marka Dundu, který jim povídal o sv. Aloisi Gonzagovi. Po celý týden jejich pobytu totiž mají na faře ostatky tohoto světce.
Svatý Alois (1568 - 1591) žil v severní Itálii. Zbožná matka ho vychovávala k modlitbě a ušlechtilosti, otec jej připravoval na život úspěšného šlechtice a vojáka. Chlapce však nepřitahoval ani přepych ani požitky šlechtického dvora, ani vojenská kariéra. Uvažoval o tom, že se zřekne dědických práv ve prospěch mladšího bratra a že sezcela zasvětí Boží službě. Matka jeho rozhodnutí přijala, ale otec mu po dobu dvou let bránil. Vstoupil do jezuitského noviciátu v Římě a za čas přijal nižší svěcení , které bylo 1. stupněm ke kněžství. V té době se Itálií šířila epidemie moru. Do služby nemocným se zapojili i jezuité, Alois pracoval v nemocnici, kde bylo menší riziko onemocnění. Jednoho dne však našel na ulici těžce nemocného, vzal jej na záda a odnesl do nemocnice. Bal to poslední samaritánský skutek. Když se vrátil do kláštera, sám onemocněl a už se neuzdravil. Zemřel v pověsti svatosti ve věku 23 let. Je patronem mládeže, zvláště studentů.
Po seznamovací hře byla večeře, fotbal na hřišti a modlitba.
V pondělí ráno dyjáci vyběhli ven na rozcvičku, po snídani jim otec Marek popovídal něco dalšího o sv. Aloisovi a dopoledne strávili na hřišti při různých soutěžích a hrách.
O umývání nádobí je zatím obrovský zájem
Vedoucí nezapomněli ani na bodování a hodnocení
Dyjáci putují ze Štítar na Velehrad
Po poobědovém osobním volnu nabalili do batůžku svačinu a vypravili se směrem do Vranova. Cestou se modlili růženec.
cestou v lese dostali ve skupinách za úkol postavit co nejvyšší věž, která bude stát sama o sobě. Dyjáci se s chutí zapojili a nakonec se všem skupinám dílo podařilo.
Následovala hra Pařezovka a Na pašeráky.
Po lesní akci už byl nejvyšší čas dojít do Vranova na pláž, kde byly na střeše restaurace Štika mše svatá.
Po zpáteční cestě na faru do Štítar byli někteří tak unavení, že rádi snědli nachystanou večeři a po modlitbě zalehli do svých spacáků.
