Ve 25. čísle časopisu Světlo je zajímavý článek o přípravě Dona Bosca na první svaté přijímání. Postoj rodičů může mnohé ovlivnit.
Čím více se blížil den prvního sv. přijímání, tím více Markéta synka
připravovala. Třikrát jej zavedla napřed ke sv. zpovědi, konala s ním
doma pobožnost za dobré první sv. přijímání, opatřila mu na čtení knihu
o Velebné Svátosti a neustále přemýšlela, jak jen synka co nejlépe
duchovně vybavit k tak velkému okamžiku. Ráno před sv. přijímáním
mu nedovolila s nikým mluvit, aby měl soustředěnou mysl. Šla s ním
do kostela, vykonala s ním přípravné modlitby, s ním přijímala, s ním
se modlila díkůčinění. Když se vrátili domů, nedovolila mu ten den žádnou
všední práci, měl číst a modlit se. Starší bratři nic proti tomu nenamítali.
Když oni byli u sv. přijímání, jednala s nimi maminka také tak.
Večer pak řekla Jeníkovi slova, kterých si vážil po veškerý svůj život jako
vzácného mateřského věna: „Synáčku, domnívám se, že se dnes Pán
Bůh zmocnil tvého srdce. Slib mu, že zůstaneš hodný a čistý až do smrti.
Přijímej Krista Pána často, ale varuj se svatokrádeží. Zpovídej se proto
vždy upřímně. Buď poslušný, chodívej rád na katechismus i na kázání
a utíkej jako před morem od lidí, kteří mluví špatné řeči.“ – Do rukopisu,
v kterém nám sv. Jan Bosco tato slova matčina zachoval, poznamenal
vlastní rukou: „Snažil jsem se, abych uskutečňoval rady matčiny,
a zdá se mi, že od té doby se můj život zlepšil, zvláště co do poslušnosti
a podřízenosti. Býval jsem vždy tvrdohlavý, míval jsem odpor proti poslušnosti
a v hlavě se mi rojívaly dětské námitky proti lidem, kteří mi
poroučeli nebo dobře radili.“
P. Alberti: Světec Don Bosco, Matice cyrilometodějská s.r.o., 1999
