Zvláštní okolnost vzniku jedné fotografie a zajímavá událost, kterou rok před tím prožila jedna poutnice při setkání s vizionářkou Vickou.
Vznik a příběh jedné fotografie
Během poutě, kterou jsem doprovázel loni v Medžugorje na festivalu mládeže, jeden pán, který byl s námi, Giuseppe Tomarchio di Mascali, se zastavil, aby si vyfotil sochu Madonny nacházející se na konci pravé lodi (strany) kostela v Mëdžugorje. Bylo 1. srpna, 15.06 hod.. Cítil jak ho to láká jít blíže k soše, před kterou dokud vyměňovali květy. Proto v té chvíli bylo umělé zábradlí sloužící pro zamezení věřícím se velmi k soše přibližovat, vzato (otevřené). Nacházejíc se tváří v tvář před sochou, sám nevěděl jak, ale udělal záběr Její tváře bez toho, aby se rychle na záběr podíval.
Za několik dní, 5.srpna, na cestě zpět z návštěvy v komunitě Nové Horizonty ve svém domově a po zúčastnění se zjevení P. Marie, které měla vizionářka Marija, jedna sestřenice p. Tomarchia,(Pina) prohlížející si fotky v mobilu, zůstala v úžasu nad jedním záběrem Madonny, její krásy tváře, ale hlavně očí na fotce, které se zdály jako oči živé osoby a ne sochy. "Tuto fotku chci", prohlásila sestřenice. Ale mnohem větší překvapení stejně měl p. Tomarchia, když zjistil, že tvář je zcela odlišná od té, kterou fotil v kostele.
Po návratu domů na Sicílii odnesl mobil k fotografovi, kterému se, jak měl v úmyslu, soubor nepodařilo extrahovat. Následně se to podařilo u dalšího fotografa, vyvolaná a vytištěná fotografie začínala přitahovat všechny, kteří ji viděli.
Fotka je podobná té z Tihaljina, kam ale jsme my nešli, ale s některými rozdíly: obličej není více oválnější než na soše. Ale
to, co nejvíce zaujme, jsou oči, na které se někteří nedokáží déle dívat, tak jsou živé. Zvětšením fotky se zjistilo, že na očích jsou i řasy. Intenzivní pohled působí dojmem osoby, které je do pláče. Jsou to oči se zkoumavým, mateřským pohledem, stěžují si, ale pak, jak je uvidíš, Tě budou následovat v laskavosti, pomáhají Ti odpovědět na její volání. Jsou to oči smutné a soucitné. Jsou to oči, při kterých nemůžeš udělat nic víc a nic méně. Jedná se o obraz, který se šíří.
Možná je to znamení pro osobu, která ji vyfotila, o které nemám důvod pochybovat, možná je to dar pro naši skupinu. Ale určitě je nějaká věc, jsem přesvědčen, že to byla výjimečná příležitost pro poslech volání Marie, která říká očima, očima milosrdenství, když ji každý den prosíme o přímluvu za nás. Je to další pokus prosit o naše obrácení a opravdového přijetí jejího volání. Mezi mnoha obrázky, které jsou v oběhu a jsou považovány za zázračné, má tato fotografie výhodu, protože dává živé pocity Mariina volání.
Fotografie jako potvrzení znamení
Ale je ještě jeden fakt ve spojení s fotkou, že necítím pojmenovat foto, ale že je to alespoň pro naši skupinu potvrzení znamení. A stalo se v předchozím roce stále v naší skupině a stále během festivalu mládeže. Snažím se opět předložit s odkazem na jiné datum a jinou, zvláštní událost.
Právě vystupovali na kopec zjevení Podbrdo, když právě procházejíc kolem starého domu Vicky, všimli jsme si skupiny, která očekávala vizionářku. Nikdo v davu tisíců poutníků do Medžugorje v té době nevěděl, že bude toto setkání. Hned jsem změnil plán mých poutníků a soustředili se kolem schodů, kde je Vicka zvyklá mluvit s těmi, kdo se s ní chtějí setkat. Ale na jednom místě jejího dialogu s poutníky Vicka položila ruce na přítomné a začala se modlit. Mladá paní z naší skupiny, s různými problémy, která stála za Vickou,a když už ztratila všechny možnosti vyprávět,
se náhle ocitla před ní a Vicka na ni kladla ruce. Rozplakala se, když ji Vicka zavolala jménem, protože se předtím nikdy nepoznali. "Jak víte moje jméno?" Zeptala se. "Řekla mi to Paní". Odpověděla Vicka. A v tomto okamžiku, tato žena z naší skupiny, nyní tak šťastná, už neviděla tvář Vicky, ale tvář Madonny, která hovořila. Oči zvláštním způsobem byly nepopsatelné modré. Potom během několika dnů tato žena nebyla schopna vyprávět svůj příběh. Zbývající dny chtěla být sama, aby si to zvážila. Ani tu noc nechtěla opustit svůj pokoj, i když tam byl právě volný vstup na koncert Andrea Bocelliho.
Když jsem jí po určitém čase ukázal a daroval obraz Panny, o níž hovoříme, s velkým pohnutím mi tato žena řekla: "jak dlouho jsem hledala ty oči" ..
V souladu s p. Tomarchiom, jsme se rozhodli tento obraz dát k dispozici všem bez jakéhokoliv nároku. Každý ať to sám posoudí. Jediné, co žádáme, aby tento obraz doprovázel tento příběh. Cílem je zabránit tomu co se již stalo, že někteří to berou jakoby to bylo z jejich vlastní zkušenosti a mají z toho prospěch. Je to dárek pro všechny.
Že alespoň budou dole napsaná slova:
Snímek zhotovena v MEDŽUGORJI p. Josefem Tomarchio Mascali / Catania / dne 1. srpna 2009 o 15.06 hod. tvář sochy, která se nachází uvnitř kostela v MEDŽUGORJE. Cílem je zabránit, aby někdo spekuloval nad obrázkem.
Doufám, že nám nebudou vstávat vlasy hrůzou z diskusí ohledně pravdivosti nebo falešnosti tohoto obrázku, který se šíří v okolí zjevení: tento obrázek je výjimečný sám o sobě z jakékoli strany se to vezme. Je zbytečné hledat originální soubor, protože jak se hned vyvolaly snímky, byl mobil, ve kterém byl tento soubor, zničen. Já právě proto zaručuji jeho autenticitu.
V krátké době bude obraz předložen k posouzení některým vizionářům. Já se zatím za ně modlím.
Převzato z
www.magnificat.sk, původní článek naleznete
zde.
