Plánovaná údržba serverů 23. 11. 2024

V sobotu 23. 11. 2022 přibližně od 10:00 plánujeme údržbu serverů FATYMu a A.M.I.M.S. (včetně TV-MIS.cz) tak, aby do nedělního rána bylo vše hotovo. Servery bude třeba vypnout, restartovat... Prosíme, nevkládejte a needitujte v tuto dobu žádný obsah. Děkujeme za pochopení.

Jan Pavel II. o desátém přikázání Desatera

Nikdy nezapomínejte, drazí bratři a sestry, na to, že peníze, bohatství a různé výhody tohoto světa pomíjejí, a proto nemohou být naším konečným cílem. Člověk je důležitější než věci a duše je důležitější než tělo, takže nikdy a nikomu není dovoleno usilovat o materiální dobra znásilněním morálního zákona a práv jiného člověka...

NIKDY A NIKOMU
NENÍ DOVOLENO USILOVAT
O MATERIÁLNÍ DOBRA
ZNÁSILNĚNÍM MORÁLNÍHO ZÁKONA
A PRÁV JINÉHO ČLOVĚKA

(Desáté přikázání Desatera)

Mše svatá na stadionu OSIR v Płocku. (1)
Homilie, 7. června 1991

1. Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem (Mt 11,29).

Celá církev dnes naslouchá těmto slovům, kterými Kristus zjevuje tajemství svého srdce. „Učte se ode mne,“ říká, a ta slova znamenají, že on sám je naším Učitelem, naším Mistrem. Nejen vším tím, co konal a říkal. Je naším Učitelem a Mistrem především tím, kým byl. A kým byl Ježíš Kristus – to se zobrazuje podstatným způsobem v jeho Srdci.

To, kým byl, představuje hluboké tajemství. Nikdo nezná Syna, leda Otec – říká Ježíš (Mt 11, 27). A současně kdo vidí Syna, vidí Otce (srovnej Jan 14,9) – protože jenom Syn zná Otce (srovnej Mt 11, 27). A potom zná Otce také každý, komu by to Syn chtěl zjevit (srovnej tamtéž). Klíčem našeho poznání Boha je tedy Kristus: Syn Boží a Syn člověka. A ve středu tohoto poznání je Srdce.

Dnešního dne celá církev vzdává tomuto Srdci liturgickou poctu. Mám radost, že je mi dopřáno navštívit v tento den Płock, jedno z piastovských hlavních měst naší země a současně prastarý biskupský stolec.

Kolik lidí, synů a dcer polského Mazovska, se zde učilo Boží a lidské pravdě od Krista, dotýkajíce se tajemství jeho Srdce. V dávných staletích, jako svatý Stanislav Kostka – a v našich dobách, v tomto dvacátém století, které se zapsalo mimořádným svědectvím vyznavačů a mučedníků.

2. „Učte se ode mne.“

Pravda, které se máme od Krista učit především – je pravda lásky. Srdce Vykupitele nám zjevuje pravdu lásky, která je z Boha (1 J 4, 7). Boží láska se projevila v tom, že Otec poslal na svět svého jediného Syna, abychom žili skrze něho (1J 4, 9). Láska, která je z Boha, je životodárná. Kdo miluje, je z Boha zrozen…, neboť Bůh je láska (1 J 4, 7-8). Narodil se – to znamená: má život z Boha. Žije Božím životem. A jen tehdy „zná Boha“, protože lásku nelze poznat jinak než skrze lásku. Proto také ten, kdo nemiluje, Boha nepoznal (1 J 4, 8).

Ta životodárná láska je z Boha, a nikoliv z nás: ne, že my jsme milovali Boha, ale to on miloval nás (1 J 4, 10). Bůh je tedy první. V něm má počátek nejen všechno bytí, ale především veškerá láska ve světě stvořených bytostí. Veškerá láska v našich lidských srdcích. Láska má svůj zdroj v Bohu a ten odvěký zdroj se projevil v čase, zjevil se tím nejplnějším způsobem tehdy, když Bůh Otec poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy (1 J 4, 10).

Aby se láska, která je darem samotného Boha, mohla stát údělem lidského srdce, je zapotřebí, aby byl přemožen hřích. Jen láska má tu moc, neboť je to láska vykupitelská, která pulsuje v Srdci Božího Syna.

Apoštol a evangelista Jan, který promlouvá v dnešní liturgii, vysvětluje, čemu se máme učit od tohoto Syna, který je vykupitelem světa. Máme – píše – uvěřit v lásku, kterou k nám chová Bůh (srovnej 1 Jan 4, 16). Taková víra vyjadřuje nejen poznání Boha. Je současně novým životem: je životem v Bohu. Svatý Jan píše: kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm (1 Jan 4, 16). Život v Bohu nám na nějaký způsob umožňuje pocítit to, že Bůh je láska.

Právě to se máme učit od Božského Srdce Krista-Vykupitele.

3. Pán Ježíš nachází mimořádnou radost ve zjevení té nejhlubší, nejpodstatnější pravdy o Bohu. Říká: Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi to skryl před moudrými a rozumnými a zjevil to těm nejmenším. Ano, Otče, tak se ti zlíbilo (Mt 11, 25-26). Kdo to jsou ti „nejmenší“? Nemohou jimi být také ti „moudří a rozumní“? Vždyť žijeme v epoše vědeckého rozvoje a rozšíření vzdělanosti. Je třeba říct, že velmi mnoho moudrých a učených – a někteří dokonce ještě víc než jiní – je citlivých ke zjevení Boha, který je Láskou, a je tedy třeba započítat je k těm nejmenším z evangelia.

Láska Boží je vyvolením, je odpovědí na vyvolení ze strany toho, který jako první miloval. V tom tkví samotná podstata smlouvy, kterou Bůh uzavřel s člověkem. Ta smlouva má svou historii svázanou nejprve s dějinami Izraele (jak připomnělo první čtení dnešní liturgie). Bůh se dal poznat potomkům Abrahamovým jako Bůh smlouvy podivuhodným způsobem skrze osvobození synů a dcer vyvoleného národa z egyptského otroctví. A vyvoleným se stal, jak slyšíme, „nejmenší“ národ, aby bylo jasné, že příčinou onoho vyvolení není žádná lidská velikost, ale pouze láska: proto, že Hospodin vás miluje (Dt 7, 8).

Smlouva Boha s vyvoleným národem představuje pouze obraz, předzvěst onoho odvěkého vyvolení, kterým Bůh zahrnuje celé lidstvo ve svém jednorozeném Synu. Srdce Syna – Srdce Ježíšovo, probodené kopím na Golgotě – je zjevením univerzálního vyvolení a současně také nové a věčné smlouvy. V Srdci Kristově se Bůh zjevuje jako láska, zjevuje se jako věrný v lásce, bez ohledu na hřích člověka, bez ohledu na všechny hříchy a nevěrnosti, které vyplňují historii lidstva na zemi.

Je pravý Bůh, je věrný Bůh, jenž zachovává svou smlouvu a svou lásku (Dt 7, 9). Lidské Srdce Boha-člověka přináší svědectví, přináší svědectví v absolutní plnosti, přináší neodvolatelné svědectví o Boží lásce, která je věrná.

4. Dnes v Płocku, na v pořadí desáté zastávce mého putování po rodné zemi, se mám dotknout posledního z přikázání Desatera. Je dobře, že to mohu učinit v kontextu liturgického svátku Kristova Srdce.

Neboť v přikázání „Nebudeš žádostiv žádné věci, která mu patří“ (podobně jako v předchozím přikázání) se dotýkáme lidského srdce. „Žádostivost“ není vnitřním skutkem. „Žádostivost“ je tím, čím žije lidské srdce. „Nebudeš žádostiv žádné věci, která mu patří“ – říká Bůh v sinajské smlouvě s Mojžíšem. Bezprostředně se zde jedná o doplnění toho, co je obsaženo v sedmém přikázání „Nepokradeš“, jde o věc, která je cizím vlastnictvím. K tomuto přikázání Desatera se vztahuje přímo a bezprostředně.

Současně však toto přikázání odkazuje k takové hierarchii hodnot, v níž „věci“, čili materiální dobra, zaujímají nadřazené postavení. Žádostivost „věci“ tak silně ovládne lidské srdce, že už v něm jaksi není místo pro dobra vyšší, duchovní. Člověk se v jistém směru stává otrokem vlastnictví a užívání, dokonce bez ohledu na vlastní důstojnost, bez ohledu na bližního, na dobro společnosti, na samého Boha. Je to klamavá žádostivost. Kristus říká:K čemu tedy bude člověku, získá-li celý svět, když zmaří vlastní život (Mt 16, 26).

V okamžiku, kdy se Poláci pouštějí do své hospodářské reformy, přikázání „Nebudeš žádostiv žádné věci svého bližního“ získává mimořádný význam. Rozumí se samo sebou, že při našich různých činnostech a snahách se řídíme ekonomickými motivacemi. Správně se rozvíjející hospodářství vede současně jak ke zbohatnutí jednotlivých lidí, tak k obecnému zvýšení společného dostatku. Tímto způsobem je možné odstranit mnoho bídy, také ve společenském rozměru.

Ale zároveň nikdy nezapomínejte, drazí bratři a sestry, na to, že peníze, bohatství a různé výhody tohoto světa pomíjejí, a proto nemohou být naším konečným cílem. Člověk je důležitější než věci a duše je důležitější než tělo, takže nikdy a nikomu není dovoleno usilovat o materiální dobra znásilněním morálního zákona a práv jiného člověka. Proto vám z celého srdce přeji, aby nikdo z vás nikdy nezkoušel obohatit se na úkor bližního. A nadto vám přeji, moji drazí krajané, abyste ve svých snahách o zlepšení materiální existence neztratili obyčejnou lidskou citlivost k cizí bídě. A dávejme také velký pozor, bratři a sestry, abychom se nestali společností, kde každý každému něco závidí. Vracejme lesk našemu hezkému slovu poctivost: poctivost, která je výrazem harmonie srdce, poctivost ve slovech a činech, poctivost v rodině a sousedských vztazích, na pracovišti a na ministerstvu, v řemesle a obchodě, poctivost, jednoduše poctivost v celém životě. Ona je zdrojem vzájemné důvěry a v důsledku je také zdrojem společenského smíru a opravdového rozvoje. Ať v nových podmínkách získává to slovo nový, zralý význam.

Nedosáhneme štěstí a dokonce ani obyčejné stabilizace, když nebudeme brát ohled na Boží zákon. Proto důvěřujme celým srdcem Bohu, že jeho přikázání jsou spravedlivá a že jejich dodržování člověka ochraňuje a přináší mu radost a pokoj už na této zemi.

Mnohokrát jsem slyšel – i během tohoto svého putování po Polsku – slova: těžká je svoboda, kterou máme. Svoboda je těžká. Svoboda je těžká, je třeba se jí učit, je třeba učit se být opravdu svobodný, je třeba učit se být svobodný tak, aby se naše svoboda nestávala naším vlastním zotročením, naší vnitřní nesvobodou, a aby se nestávala ani příčinou znevolnění jiných. Tato záležitost velmi zatěžuje oblast světové ekonomiky. Ostatně je třeba učit se, jak být svobodný v různých rozměrech života, a proto se mi zdá, že katecheze spojené s Desaterem jsou možná nejlepší službou, jakou může putující papež poskytnout svým krajanům v čase svého putování. Zůstává ještě jedno, největší přikázání, přikázání lásky, ale to si necháme do Varšavy.

5. „Učte se ode mne…“

Učte se celé pravdě obsažené v každém z přikázání Desatera. Učte se pravdě desátého přikázání. Žádostivá touha po věcech je kořenem egoismu, ba dokonce vzájemné závisti a nenávisti.

Poslední léta v polském životě byla bohatá na vznešené a ušlechtilé projevy. Ale odkryly se také nebezpečné trhliny, morální ohrožení. Je ten proces neodvratný?

Moji drazí, jsem dobré mysli. Poláci už nejedenou dokázali být svobodní. Dokázali svoji lásku ke svobodě proměnit v tvořivost, příměří, solidaritu. Dokázali svoji lásku ke svobodě proměnit také v oběť. Není frází věta: „Za svobodu vaši i naši. Samozřejmě, nezapomínejme, že dějiny nám přinesly strašnou lekci, bolestnou lekci svobody zneužité k šílenství. Zneužité k šílenství! Čím byla – v kontextu Ústavy 3. května – Targovice (2)? Ale potom znovu začal proces získávání svobody za značnou cenu. Tu cenu platila celá pokolení. Tu cenu platila také naše generace. Tu cenu zaplatila ve vrchovaté míře generace druhé světové války. Proto mi také dovolte, abych byl dobré mysli; dovolte mi, abych byl dobré mysli, a pomozte papežovi, aby nemusel mít obavy.

Kristus říká: Učte se ode mne.

A jeho milovaný apoštol dodává: Milovaní, milujme se navzájem… jestliže nás Bůh takto miloval, i my se musíme navzájem milovat (1J 4, 7.11).

A ještě sám Kristus:

Přijďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a ohýbáte pod břemenem, a já vám ulehčím.

Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne… a naleznete ulehčení pro své duše.

Mé jho netlačí a mé břemeno netíží (Mt 11, 28-30).

(1) Płock – město v Mazovském vojvodství, má cca 127 tis. obyvatel. Je to staré historické město, první zmínky jsou z 9. stol. V r. 1075 zde bylo ustanoveno biskupství. Na přelomu 11. a 12. stol., za panování Vladislava I. Hermana a Boleslava Křivoústého, byl Płock hlavním městem Polska. // OSIR = Ośrodek sportu i rekreacji (tj. Středisko sportu a rekreace) – označení řady stadiónů v Polsku.

(2) Ústava 3. května byla přijata Sejmem (parlament) 3. května 1791 ve varšavském královském zámku jednak jako projev odporu tehdejšího polsko-litevského státu proti dělení Polska a proti spojenectví s Ruskem, jednak jako programové zaměření na osvícenské reformy. Polsko-Litevsko (tzv. Rzeczpospolita, tj. „věc společná“) existovalo jako společný stát v letech 1569-1795. Ústava 3. května je považována za první moderní evropskou ústavu v duchu osvícenství a po Ústavě Spojených států se počítá za druhou ústavu na světě. Papež Pius VI. poslal králi Stanislavu II. Augustovi a tvůrcům Ústavy svoje požehnání a výrazy hlubokého uznání. 27. dubna 1792 byla však v Petrohradě částí polských magnátů pod patronací carevny Kateřiny II. uzavřena tzv. Konfederace z Targovice, jejímž cílem bylo zrušit všechny dosavadní polské reformy, především pak Ústavu 3. května, a požádat o pomoc a podporu Rusko. Jednání části polské šlechty a podepsání Konfederace z Targovice bylo Poláky považováno za fatální zradu; toto období dodnes patří k nejtemnějším kapitolám v dějinách Polska. Protesty proti Konfederaci z Targovice vedly v r. 1793 ke druhému dělení polsko-litevského dvojstátí mezi sousední mocnosti.

Přeložil a poznámky napsal prof. dr. Václav Cejpek

Převzato ze stránek www.sklenenykostel.net/, článek naleznete zde.

Promluvy o přikázáních Desatera

Jan Pavel II. o prvním přikázání Desatera
Jan Pavel II. o druhém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o třetím přikázání Desatera
Jan Pavel II. o čtvrtém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o pátém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o šestém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o sedmém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o osmém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o devátém přikázání Desatera
Jan Pavel II. tentokrát o příkázáních lásky

Sdílet

| Zdroj: www.sklenenykostel.net

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2016 část 8. ()
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-pátek (kázání z 22.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-čtvrtek (kázání z 21.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-středa (kázání z 20.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-uterý (kázání z 19.11.2024)