Článeček o tom, že nemnoho slov, kterými Písmo hovoří o Marii v sobě ukrývá (až nepředstavitelně) velký a hluboký obsah. Přebíráme jej z časopisu
http://revue.theofil.cz/
Může být považován i za příspěvek k nedávné diskuzi ke článkům
Katolíci se Marii neklaní, oni k ní chovají úctu.
,
Potřebovala Panna Maria Vykoupení?
,
Myšlenky sv. Ludvíka M. Grigniona o mariánské úctě a sjednocení s Kristem
a také
Jde jen o touhu lidové zbožnosti? - k vyhlášení 5. mariáského dogmatu
Otázka druhá:
„Proč Církev tolik vyvyšuje Marii,
když Písmo svaté o ní vlastně mlčí?"
Avšak s tím mlčením Písma svatého na téma Marie to není pravda. Vždyť v Lukášově evangeliu o ní čteme: „Hle, od této chvíle mne budou blahoslavit všechna pokolení." (Lk 1,48) Právě proto milujeme Marii a ustavičně ji oslavujeme jako Bohem nejmilovanější stvoření. Kdo zavrhuje mariánskou úctu pod záminkou věrnosti Písmu svatému, měl by se zamyslet, zda se nepokouší mařit Boží vůli zaznamenanou právě v Písmu svatém, aby Marii blahoslavila všechna pokolení.
Podívejme se však, jak mnoho Písmo svaté mluví o Marii. Ona je matkou samotného Pána - toho, o němž apoštol Pavel napsal, že „všechno bylo stvořeno skrze Něho a pro Něho; On je před vším a všechno má své bytí v Něm" (Kol 1,16n). Její povolání je naprosto jedinečné a neopakovatelné. Mezi miliardami lidí, kteří byli a budou na zemi, pouze ona jediná byla vybrána k tomu, aby byla matkou Boha. Dokonce i Alžběta, matka největšího proroka v dějinách (Mt 11,11), spontánně a radostně vyznává, že její povolání se nedá s povoláním Marie vůbec srovnat: „A jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?" (Lk 1,43)
Neobyčejný obsah je rovněž ve slovech Alžběty k Marii: „Požehnaná jsi mezi ženami!" (Lk 1,42) Tato slova jsou již ve Starém zákoně adresována dvěma ženám. Tyto ženy obě dvě porazily nepřátelské vůdce a obě, a to je příznačné, je zasáhly do hlavy: Jáel rozdrtila hlavu nepřítele Božího lidu Sísery (Sd 4,21; 5,24), Júdit pak useknula hlavu Holofernovi (Jud 13,8.18). Když byla ta samá slova adresována Marii, je těžké pochybovat, že ona je tou Ženou, kterou Bůh ustanovil, aby se postavila satanovi, a jejíž Potomstvo mu rozdrtí hlavu (Gen 3,15). To právě proto Pán Ježíš - na samém počátku a na samém konci svého veřejného působení, tj. v Káni Galilejské a na kříži (J 2,4; 19,26) - nazývá svoji matku Ženou.
Kromě toho poznamenejme ještě následující: Alžbětu, matku Jana Křtitele, Písmo svaté zařazuje do linie bohabojných neplodných žen, jejichž mateřství je mimořádným darem pro celý Boží lid. Tak se Izák, dědic zaslíbení, narodil z neplodné Sáry, Jakub, otec vyvoleného lidu, z neplodné Rebeky, velký muž Boží Josef z neplodné Ráchel. Z neplodné matky se narodil také Boží silák Samson, jakož i velký soudce lidu Božího Samuel. Alžběta tak představuje další článek této ctihodné tradice. Toto její mateřství je ve dvou prvních kapitolách Lukášova evangelia jednoznačně odlišené od panenského mateřství Marie. Doslova propast dělí dar Boží, jakým skrze Alžbětu a Zachariáše Bůh obdaroval lidi v osobě Jana Křtitele, od Daru Božího, který jsme obdrželi skrze Marii v osobě Ježíše Krista!
Pojďme ale dále: Písmo svaté představuje Marii jako „Služebnici Pána" (Lk 1,38). Tento titul je evidentně paralelní k titulu „Služebník Páně", jenž je v Bibli připsán Kristu (Iz 42,1-7; 49, 1-6; 50,4-11; 52,13-53,12; Za 3,8).
Obzvláštním rysem této Služebnice Pána je víra, bezvýhradné a celoosobní svěření se Bohu. „Blahoslavená jsi, že jsi uvěřila" (Lk 1,45), zvolala k Marii Alžběta. V Káně Galilejské Marie dovedla přesvědčit druhé, aby přijali tento postoj naprosté důvěry Ježíšovi: „Učiňte všechno, cokoliv vám řekne" (Jan 2,5), a jistě tak uspíšila začátek mesiášské hodiny (J 2,4).
Příznačným je mlčení o Marii v líčeních Neděle Zmrtvýchvstání. Již dávno bylo známé, že Marie je jednou z těch osob, které setrvaly pod křížem Ježíše, o níž se nezmiňují evangelijní zprávy popisující setkání se Zmrtvýchvstalým. Vzkříšený Ježíš se setkal jak s Marií Magdalskou, tak s druhou Marií (matkou Jakuba a Josefa), i se Salome (matkou synů Zebedeových), i s milovaným učedníkem Janem. Cožpak se nechtěl setkat s vlastní matkou?
V Božím slově není nic náhodně, každý detail je důležitý, a důležité je i to mlčení. Uvažme, že všechny výše jmenované osoby sice vytrvaly do konce v náklonnosti k Ježíšovi, ale ve víře byly nalomeny - zřetelně to vyplývá z líčení jejich setkání se Zmrtvýchvstalým. Láska k Ježíši tedy Církvi napovídá, že pouze jediná Marie se nenalomila ve víře ani pod křížem a pouze ona vytrvala ve víře i přes temnotu Bílé soboty. Zrovna tak se evangelia nezmiňují o jejím setkání se zmrtvýchvstalým Synem - ono bylo naprosto jiné, než setkání s jeho ostatními přáteli, a lidským jazykem se v podstatě nedá popsat. Tudíž nás ani neudivuje fakt, že Marie byla přítomna uprostřed apoštolů v den seslání Ducha svatého (Sk 1,14).
Shrňme to: starověcí Římané měli moudré úsloví: non multa, sed multum(1) - nemnoho slov, ale mnoho obsahu. Toto úsloví výtečně charakterizuje biblický odkaz na téma Ježíšovy matky: nemnoha slovy nám Duch svatý sdělil velké množství obsahu!
(Převzato z http://www.opoka.org.pl/. Z polštiny přeložil Lukáš Drexler.)
Celý článek i s první otázkou:
„Proč se vyhlašují dogmata o Marii, když předmětem víry je pouze Bůh? Vždyť neexistuje žádná dogmatická definice o žádném jiném svatém!" a odkazy na související články:
L. Drexler: Maria - matka Boží
E. Soukup: Bohorodička
E. Soukup: Maria prvních křesťanů
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie
I. Veselý: Panna Maria v Koránu
naleznete na tomto odkazu:
http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=104
