Noc kostelů - z deníčku Františka Schidbergera

Postřehy Františka Schildbergera o noci kostelů, jak je svěřil svému deníčku na stránkách www.sklenenykostel./

„Nabídka na víkend: Bitva v čokoládě, Noc kostelů,“ hlásal světelný billboard na pražském obchodním centru Palladium, když jsem šel ráno ze mše svaté a u Palladia čekal na autobus do školy. Přesně tak, Bitva v čokoládě na prvním místě, Noc kostelů na druhém; nabídka zábavné návštěvy kostela hned po příkladu tělesnost zdůrazňující zábavy, zvrácenosti veřejného ničení potraviny tváří v tvář hladovějícím tohoto světa. A mediální společnost, ve které žijeme, způsobuje, že JE to opravdu tváří v tvář hladovějícím, musíme odvracet oči jinam, abychom je neviděli – ale to přece děláme stejně, na to jsme nacvičení, když potkáváme ve středech měst své bezdomovce.

Ale to, co teď píšu, není, můj deníčku, polemika proti Noci kostelů, právě naopak. Noc kostelů je úžasná věc, nejlepší rakouský vynález posledních deseti let; její užitek se, jak to, myslím, je u duchovních věcí normální, projeví až za dlouho, a projeví se postupně. V noci jsou lidé zvyklí se bavit, v noci jsou uvolnění, co se děje v noci, to nemá nic společného s prací, a tedy s povinností; denní čas patří vnějšímu světu, jejž příliš neakceptuji (a stále méně...) – noční čas naopak je můj; tak to podle mého názoru lidé berou a v tom je podle mého názoru úspěch Noci kostelů. „Měl u Tomáška před čtyřmi roky svatbu, od té doby v kostele nebyl, styděl se, připadalo mu to divné, jít do kostela – až teď na Noc kostelů je tady, když je ten kostel jako otevřený...“ říkal mi dneska jáhen, když vzpomínal na loňskou Noc kostelů, při níž sloužil službou modlitby a žehnání v kostele svatého Tomáše v Brně. „Anebo další muž, že tam ministroval, ale teď už do kostela nechodí, teď přišel a nechal si požehnat. A to nebyly ojedinělé případy, takových byly desítky,“ svědčil jáhen.

„Tak tady jsem," hlásil jsem se po příjezdu z Prahy (dálnice byla volná, místy ucpaná) svému panu faráři v kostele svatého Augustina v Brně.

Pan profesor F. X. Halas právě mluvil o historii církve, a mluvil velmi dobře. Seděl u stolku, který mu postavili před oltář, a v kostele bylo na to, že po celý den střídavě poprchalo i docela drsně lilo, hodně lidí. „Pozoruhodné momenty církevních dějin,“ zněl název jeho přednášky a spočívalo to v tom, že bral jeden sporný moment církevních dějin za druhým a pravdivě, se znalostí pramenů o něm promluvil. Apologie, jak má být, a dějiny jsou právě (kromě zmínky o tom, „jak se Bůh na to může dívat“) nejčastějším současným argumentem proti víře... Právě mluvil o Piu XI. a citoval vřelá slova tohoto papeže na adresu Československa po mnichovské dohodě a následující výklad o Piu XII. a holocaustu uzavřel moudrými slovy: „Můžeme si myslet, že papež měl jednat v něčem jinak, ale nemůžeme jej obvinit ze lhostejnosti, pasivity, anebo nezájmu...“

Po skončení Halasovy přednášky se kostel svatého Augustina téměř vylidnil a nastal čas pro pásmo svědectví. „Život s Kristem = život s církví,“ stálo v programové brožurce Noci kostelů. Eritis mihi testes, dodal bych svůj oblíbený latinský citát: Pán Ježíš totiž po svém zmrtvýchvstání řekl: „Budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země“ (Sk 1, 8). A na konci země je i farnost u svatého Augustina. Pan farář oslovil čtyři lidi, dva muže a dvě ženy, z toho dva konvertity pokřtěné v dospělém věku, tři žijící v manželství a mě; určil také, v jakém pořadí budeme mluvit. Každý z nás hovořil jinak a muselo to vypadat, že jsme se domluvili, ale nedomluvili.

„Pocházím z rodiny takzvaně nevěřící, ale potkala jsem sympatického mladého muže, a nebýt jeho, asi bych byla nevěřící dosud. Ale kdyby mi řekl, že Bůh a víra je u něj jednoznačně na prvním místě, přede vším ostatním, asi bych utekla. Ale najednou jsem byla v nějakém společenství a za dva roky jsem byla u křtu a za čtyři roky jsme se vzali.“ Jiná žena, kromě jiného, citovala kněze, který jí při přípravě na svatbu řekl, že manželé jsou jako artisté, kteří občas spadnou, ale víra jako záchranná síť, která je natažena pod nimi a ve které se skutálí zase k sobě, a svědčila, že je to opravdu tak. A hovořila i o tom, jak manžel měl pravdu, když přes její malé nadšení prosadil, že rodina bude vždy společně obědvat a večeřet. Jeden bratr hovořil o svém setkávání s vírou při studiu na matematicko-fyzikálním oboru a nakonec jsem něco málo řekl i já.

Převzato z http://www.sklenenykostel.net/j15/, článek je zde.

Sdílet

| Zdroj: http://www.sklenenykostel.net/j15/

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2016 část 12. ()
::	P. Josef Jahoda - Promluvy 6 (1996) (záznam promluv)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 15.12.2024 (3. neděle adventní)
::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2016 část 11. ()
::	P. Josef Jahoda - Promluvy 5 (1996) (záznam promluv)