Svatý otec Jan Pavel II. měl nejdříve obavu, aby takto pojatá mariánská úcta
neodváděla křesťany od úcty ke Kristu. Podle jeho slov však, po přečtení Grignionovy
knihy „
O pravé mariánské úctě“ zjistil, že je to jinak, že náš otevřený vztah k Matce Boží je výsledkem našeho začlenění do tajemství Kristova.
3.5. Myšlenky sv. Ludvíka M. Grigniona o mariánské úctě a sjednocení s Kristem
I když nás od tohoto středověkého kazatele dělí propast více než tří staletí a jeho způsob vyjadřování se zdá, alespoň na první pohled, pro moderního člověka dnešní doby nepřijatelné, přece mariánské úctě, které učí a ke které vybízí, je pravou cestou ke Kristu.
„Tato mariánská úcta spočívá v tom, že se úplně celí oddáme Panně Marii, abychom skrze ni úplně celí patřili Kristu.“ [239]
Křtem, před kterým jsme byli všichni otrokem hříchu, L. Grignion píše otrokem
satanovým, přijal každý křesťan Ježíše Krista za svého Mistra a nejvyššího Pána. Přijal úplnou závislost na něm – jako nevolník, ale dobrovolně, z lásky.
V úplném odevzdání Panně Marii se vlastně děje totéž. Plně se odevzdat Kristu
rukama Panny Marie.
Svatý otec Jan Pavel II. měl nejdříve obavu, aby takto pojatá mariánská úcta
neodváděla křesťany od úcty ke Kristu. Podle jeho slov však, po přečtení Grignionovy
knihy „
O pravé mariánské úctě“ zjistil, že je to jinak, že náš otevřený vztah k Matce Boží je výsledkem našeho začlenění do tajemství Kristova. [240]
Maria se totiž celá vztahuje k Bohu, žije jedině ve vztahu k němu.
[241]
Lze říci, že Maria je Boží ozvěnou: „Řekneš – li Maria, ona řekne Bůh.“
„Když člověk chválí Marii, miluje Marii, uctívá Marii nebo se dává Marii, pak je chválen Bůh, je milován Bůh, je uctíván Bůh a skrze Marii a v Marii se člověk dává Bohu.“ [242]Touto mariánskou úctou, jak ji učí Ludvík M. Grignion, se Kristu vzdává nejvíce slávy a úcty.
Srovnání neposkvrněného početí a svátosti křtu, jak o ní píše výše zmiňovaný list MPMA, má paralelu v učení Ludvíka M. Grigniona. Maria je Neposkvrněná, nikdy se jí nedotkl hřích. Je služebnicí Páně, pokorná, odevzdaná, plnící Boží vůli. Je nejsvětější, je proto Bohu ze všech tvorů nejblíže. I my se můžeme, máme přibližovat Bohu skrze ni
a s ní. Máme se jí připodobňovat.
„
Sv. Augustin nazývá Pannu Marii formou Boží.“[243] Grignion tuto myšlenku dále rozvíjí. „
Kdo je vlit do této Božské formy, brzy je utvořen a odlit v Krista a Kristus v něm.
S malými výlohami a za krátkou dobu se stane „bohem“, protože byl vlit do stejné formy,
která už ztvárnila jednoho Boha.“[244]
Ti, kteří si zvolili tuto mariánskou úctu Grignion přirovnává ke slévačům, kteří
nalezli a plně důvěřují krásné formě – Marii (ve které byl odlit už Kristus) a vlévají se
do Marie, ztrácejí se v ní, aby se tak stali věrným obrazem Ježíše Krista.[245]
Je to mnohem rychlejší a téměř bezpracný způsob ve srovnání s prací tesařů, kteří kladivem a dlátem vytvářejí podobu sochy.[246]
Podmínkou vlití do formy však je tekutý, roztavený stav látky.
„To znamená, že je zapotřebí, abys v sobě zničil a roztavil starého Adama, chceš – li se v Marii stát Adamem novým.“[247]
Není možné na tomto místě shrnout všechny myšlenky sv. Ludvíka M. Grigniona
o Marii a mariánské úctě. Připomenu pouze, že sv. otec Jan Pavel II. si velice vážil
duchovního odkazu tohoto velkého učitele mariánské úcty a často se o něm zmiňoval
i ve svých listech. Ve svém apoštolském listu o růženci píše:
„Ludvík Maria Grignion Mariinu roli v procesu připodobňování každého z nás ke Kristu vysvětloval takto: „Celá naše dokonalost spočívá vtom, že jsme připodobněni Kristu, s Ním spojeni a Jemu zasvěceni. Proto je nesporně ze všech úkonů zbožnosti nejdokonalejší ten, který nás nejdokonaleji připodobňuje Kristu, s Ním spojuje a Jemu zasvěcuje. Jestliže je tedy Maria
Kristu připodobněna nejvíce ze všech stvořených bytostí, vyplývá z toho, že úkonem
zbožnosti, který člověka nejvíce Pánu Ježíši zasvěcuje a Jemu připodobňuje je dokonalá
úcta k Marii, jeho svaté Matce. Čím více bude člověk zasvěcen Marii, tím více bude
zasvěcen Kristu.“[248]
POZNÁMKY K TEXTU:
[236] Preface slavnosti „Maria neposkvrněná je počátkem a obrazem církve“, Český misál s. 659.
[237] Tato perikopa je 2. čtení ze slavnosti 8.12.
[238] Mezinárodní papežská mariánská akademie, Matka Páně, Památka – přítomnost – naděje, čl. 47, s. 64
[239] GRIGNION Z MONTFORTU, L. M, sv., O pravé mariánské úctě, s. 88.
[240] Srov. Tamtéž, s. 222.
[241] Srov. LG 67.; také PAVEL VI., Marialis cultus, čl. 25.
[242] GRIGNION Z MONTFORTU, L. M, sv., O pravé mariánské úctě, s. 165.
[243] GRIGNION Z MONTFORTU, L. M, sv., O pravé mariánské úctě, s.162.
[244] Tamtéž s.162.
[245] Srov. Tamtéž, s. 162.
[246] Srov. Tamtéž, s. 161.
[247] Tamtéž, s. 163.
[248] JAN PAVEL II., Rosarium Virginis Mariae, čl. 15
Článek je kapitolkou z mé diplomové práce "Mariánská úcta na Znojemsku a její projevy", ze které na stránkách Fatymu vyšly tyto části:
Oprávněnost a důsledky vyhlášení dogmat
Soukromá mariánská zjevení
Poutní místo Hluboké Mašůvky - duchovní centrum Znojemska
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA
Katedra pastorální a spirituální teologie
Roman Tomek
Mariánská úcta na Znojemsku a její projevy
Diplomová práce
Vedoucí práce: ThLic. Michal Umlauf
Obor: Křesťanská výchova
OLOMOUC 2010
@@@!&!@@@
ODKAZ NA STRÁNKY O SV. LUDV9KU M: GRIGNIONOVI:
http://www.montfort.sk/
Najdete zde světcův životopis, knihu - traktát O pravé mariánské úctě a některé další spisy, Zasvěcení Kristu skrze P. Marii, list Jana Pavla II., a velmi zajímavé
audio a video přednášky
(Na Fatym.com vydáno 28. 05. 2011; 28. 4. 2017 - 12836; 17. 1. 2022 - 18912 přečtení)
