Je středa 18.5. 2011 a čas ukazuje 18:50hod., když se vydávám k pražské katedrále, kde mají sraz pěší poutníci, kteří se vydávají na 4 denní pouť do severočeského Jeníkova.
V následujícím článku vám nabízím fotografie z pěší pouti od středy 18.5. do pátku 20.5.2011, které budou proloženy krátkým slovem.
Středa 18.5. 2011,čas 19:00hodin byl stanoven jako začátek pěší poutě z Prahy do Jeníkova. U katedrály sv. Víta potkávám 5 pěších poutníků. Chvíli ještě čekáme a pak vycházíme, tak jako každoročně nejprve kolem katedrály, kde se na jednotlivých významných místech zastavujeme a modlíme. První zastávka je u sochy Jana Nepomuckého, kde zpíváme píseň:“Vroucně vítán, budiž Jene svatý…“, když v tom se k nám připojují další dva poutníci – Vlčkovi. Na další zastávce za katedrálou zpíváme píseň „Otče náš, vyslyš nás…“ a po ní přichází další posila poutníků – slečna katechetka Táňa. Při cestě k třetímu za zastavení u svatostánku, se k nám připojuje ještě i otec Nik. Zde pak zpíváme píseň „Pojď k Spasiteli“. Pak jdeme opět před katedrálu, kde se k nám ještě připojuje pani Jana z Prahy. Před vchodem do katedrály se modlíme desátek růžence a pak vycházíme přes pražský hrad na Strahov k premonstrátům, abychom zde strávili společně první večer a rozjímali při něm nad listem sv. apoštola Pavla Titovi.
Ve čtvrtek 19.5. 2011 v 6:45hod. začínáme nový den společnou krátkou modlitbou a po ní scházíme k pražskému Jezulátku, abychom zde měli společnou mši svatou, kterou slouží otec Nik. Po mši svaté je pak individuální modlitba u Jezulátka a odtud vycházíme již po sedmé, letos v počtu sedmi pěších poutníků, přes Prahu, na náš první poutní den. Naše kroky směřují k Divoké Šárce a dále pak za modlitby ranních chval do Horoměřic, kde je již naše první zastávka. Odtud pak posilnění ranní snídaní vycházíme dál směr Tuchoměřice, kde se v kostele modlíme modlitbu během dne a kde je také krátký odpočinek.
Odtud dále naše kroky směřují k Čičovicím, kde v místní kapli se modlíme bavorské litanie. Za téměř poledního horka se naše kroky posouvají směrem na Okoř, kde je hlavní pauza dnešního dne a kde nás také čekají doprovodná vozidla a také hojnost jídla, které připravila pani Vlčková. Po odpočinku pak následuje již tradiční fotka s pozadím Okoře a vyrážíme směrem na Budeč, kdy po cestě se modlíme růženec.
Během cesty se nejen modlíme, ale je i příležitost k různým rozhovorům, k soukromé modlitbě, ke ztišení…. Z Budče pokračujeme do Kralup nad Vltavou a potom po stezce Antonína Dvořáka do Nelahozevsi, kde jsme už po několik roků vždy velmi pěkně přijati u pana Štefana, který pro nás vždy spolu s manželkou připraví bohaté občerstvení. Jde vždy o velmi milé setkání, za které jsme vděčni. Večer jsme pak měli zase společný a pokračovali jsme v četbě a rozjímání nad listem sv. apoštola Pavla Titovi. Po modlitbě před spaním, pak následovala večerka a zasloužený odpočinek po celkem náročné etapě.
A je tu pátek 20.5. 2011 ,kdy se k nám připojuje dalších 5 poutníků a tak se společně opět po krátké modlitbě a požehnání vydáváme na cestu. Do Velvar nás doprovází, nebo spíše vede pan Štefan. Ve Velvarech se s námi loučí. My zde máme přestávku, která je zakončena modlitbou ranních chval. Po ní se vydáváme, opět za velkého horka do Hospozínku, kde budeme mít mši svatou u kaple sv. Jana Nepomuckého. Cestou se opět modlíme růženec. Kousek před Hospozinkem nám přichází naproti místní děvče Žanetka a u kaple pak na nás čekají i ostatní její sourozenci a na mši svatou se připojují i jejich matky.
Po mši svaté, kterou sloužil otec Marek, pak je polední pauza, ve které nám opět pani Vlčková připravila velmi dobrou polévku. Za poledního tepla a posilnění jak pokrmem Božím tak i tím pozemským se vydáváme na další kus cesty, během níž nás zastihne trochu déšť, po kterém však opět přichází sluníčko. Směřujeme do Kostelce, kde po krátké pauze s místními babičkami se v kostele modlíme bavorské litanie a po nich pak už směřujeme do Libochovic, kde je cíl dnešního putování. Před vstupem do Libochovic jsme přivítáni do litoměřické diecéze.
A jak to vypadalo v sobotu a v nedělí? Na to si musíme počkat, jestli nám to někdo napíše. Letos jsem totiž mohla jít pouze dva dny a tak i já se těším na článek o tom, jak se poutníkům putovalo v sobotu českým středohořím a jak v neděli došli do cíle, jimž byl Jeníkov.