„Bůh bohatý v milosrdenství /Ef 2,4/ je ten, kterého nám zjevil Ježíš Kristus jako Otce, ukázal a na sobě dokázal, že je jeho Syn…
V těchto nejistých a těžkých dnech vede mne…nutnost, abych ukázal v Kristu tvář Otce, který je opravdu „Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy“ / 2 Kor 1,3/…
Je vhodné nyní uvažovat o tomto tajemství. Vede k tomu mnohá zkušenost Církve i lidí našeho věku, volání tolika lidských srdcí a vyžadují to i jejich bolesti a naděje, úzkosti a očekávání… Musíme Kristu otevřít rozum i srdce. Dnes chci znovu zdůraznit, že nikdo se nemůže otevřít jinak Kristu, který jako vykupitel světa plně ujasnil člověka člověku, než zralejším pohledem na Otce a jeho lásku.
Ježíš bral milosrdenství za jedno z hlavních témat svých kázání: hlásat Boha, který je Otec, láska, milosrdenství. Jde například o podobenství o marnotratném synu nebo o milosrdném Samaritánovi… V Kristově učení lze nalézt přemnoho míst, která vždy nově objasňují lásku a milosrdenství. Stačí mít před očima dobrého pastýře, co jde hledat ztracenou ovci, nebo ženu, co vymetá dům a hledá ztracenou drachmu…
Kristus, když zjevoval lásku a Boží milosrdenství, současně požadoval od lidí, aby se rovněž nechali vést
láskou a milosrdenstvím. Tento požadavek patří k podstatě mesiánské zvěsti a je nosným pilířem evangelijního étosu. Pán jej vyslovuje jako
“nejdůležitější a první přikázání“
Podíváme-li se do Starého zákona, zjistíme, že v učení proroků
milosrdenství znamená zvláštní moc lásky, která je silnější než hřích i nevěra vyvoleného národa…
Milosrdenství nejenom patří k samotnému pojmu Boha, ale… poznamenává také život celého izraelského národa i jednotlivého jeho syny a dcery. Je obsahem vroucí důvěrnosti k jejich Hospodinu, obsah jejich rozmluvy s ním. V tomto ohledu mají všechny knihy Starého zákona pro
milosrdenství velké množství výrazů…
Je to především slovo HESED, který znamená postoj hluboce zakořeněné dobroty. Druhé slovo, které se objevuje ve starozákonní terminologii k označení
milosrdenství je RAHAMÍM…(podle slovního kořenu připomíná toto slovo „mateřskou lásku“; Rehem = matčin klín).
Starý zákon povzbuzuje nešťastné lidi, především vinami obtížené, nabádá i veškerý Izrael, který uzavřel Smlouvu s Bohem, aby vzýval
milosrdenství, jehož se mu dostane, aby Bohu plně důvěřoval, vždyť v časech pádu a slabostí má
milosrdenství na paměti. Kdykoliv se pak
milosrdenství dostaví a splní se v životě národa nebo jednotlivce, je to podnět k díkům chvále.
Podíváme – li se do Nového zákona, tak hned na začátku v Lukášově evangeliu,můžeme vidět, jak Kristus představuje
milosrdenství v podobenství o marnotratním synu.V tomto podobenství má
milosrdenství vnitřní podobu té lásky, která se v Novém zákoně nazývá agape. Taková láska je schopna se sklonit nad každým marnotratným synem, nad každou lidskou ubohostí, především nad mravní bídou – hříchem. Stane-li se tak, ten, jemuž je milosrdenství prokazováno, necítí se pokořen, ale znovu nalezen a „znovu oceněn“.
Pravý a opravdový význam
milosrdenství neomezuje se na pohled – i když sebehlubší – na morální, fyzické nebo hmotné zlo. Skutečné a opravdové
milosrdenství se projevuje tím, že znovu oceňuje a podporuje, a ze všech podob zla ve světě i v člověku dokáže vytvářet dobro.
Kristovo mesiánské hlásání a jeho působení mezi lidmi uzavírá kříž a vzkříšení. Musíme hluboce vniknout do těchto posledních událostí, které především v mluvě koncilu jsou nazývány velikonočním tajemstvím, chceme-li porozumět pravdě o
milosrdenství, jak je nám zjevena v dějinách naší spásy.
Věřit v ukřižovaného Syna znamená „vidět Otce“, znamená věřit, že láska je ve světě a že je mocnější než jakékoliv zlo, v němž se člověk, lidstvo, svět zmítá. Této lásce věřit znamená věřit i
milosrdenství. Kristův kříž, na němž Otci bohorovný Syn přináší spravedlivý smír, je též základním zjevením
milosrdenství či spíše lásky vzdorující všemu zlu v dějinách člověka a zvláště pak hříchu a smrti… Kristus, jemuž nebylo dopřáno v utrpení a bolestech na kříži lidského milosrdenství, ve svém zmrtvýchvstání zjevil plnost lásky Otce k sobě a v sobě ke všem lidem. Svým zmrtvýchvstáním zjevil Kristus právě tak Boha milosrdné lásky, jako když vzal na sebe kříž – cestu ke vzkříšení.
Pohled na naši dobu může budit úzkost. Vyvolává v mysli slova, která… ve chvalozpěvu Mariině „Velebí duše m“ oslavují
milosrdenství „od pokolení do pokolení“. Církev této doby si musí více a přesněji uvědomit v celé činnosti nutnost svědectví o
milosrdenství Božím…Církev tedy musí vyznávat a hlásat
Boží milosrdenství v celé pravdě, jak nám ji zjevení předalo… Církev nejvíc Boží milosrdenství vyznává a ctí je, když se utíká k Srdci Ježíšovu.
Tolik alespoň krátký výňatek z encykliky o Božím milosrdenství od blahoslaveného Jana Pavla II.
Domnívám se, že za přečtení a prorozjímání stojí přečtení celé encykliky.
