V patnáctém čísle časopisu
“Milujte se“ mě velmi zaujal článek s názvem
“CO SE STALO, KDYŽ SE BŮH STAL ČLOVĚKEM“
Vtělení – spojení lidství a božství v jediné osobě
Co se stalo, když se Bůh před dvěma tisíciletími stal člověkem? Tedy při události, kterou si s Církví připomínáme vždy přesně devět měsíců před Vánocemi, při Ježíšově početí v těle Panny Marie? Tehdy se druhá božská osoba (Syn) spojila s lidstvím – stala se pravým člověkem, bez toho že by přestala být pravým Bohem. Jako by se k jednomu z plamenů na té svíci se třemi knoty připojila ještě tenounká nezapálená svíce symbolizující lidství. Můžete si to někdy sami zkusit. Asi už tušíte, co se v takovém případě stane. Plamen zůstane jeden, ale bude nyní hořet ze dvou zdrojů, z obou svící. Kdyby byly z odlišného materiálu (jedna třeba z pravého vosku, druhá z parafínu) bude nyní v tomto jediném plamenu planout obojí. Tento obraz nám přibližuje, o co jde v bohočlověku Ježíši Kristu. V božské osobě (osoba Syna) je nyní spojeno jediné pravé božství a vše, co k němu patří (se svou dokonalostí, poznáním, mocí), s pravým lidstvím (se svou slabostí, dokonce i smrtelností). V listu svatého apoštola Pavla je to vyjádřeno slovy: „Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoliv má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti na kříži.“ (Flp 2,5–8; za přečtení stojí i pokračování tohoto starokřesťanského
hymnu na Krista z poloviny prvního století.)
více naleznete
zde na straně 23- 25
