Je čtvrtek 7.4. 2011 a my v Brně sedáme do auta a vyrážíme směr Jeníkov, na pracovní brigádu.
V tomto článku vás zvu na reportáž o tom, jak jsme se měli na pracovním pobytu v severních Čechách.
Před časem na stránkách fatymu vyšla pozvánka s možností zúčastnit se pracovního pobytu v Jeníkově. Těm, kteří se nezalekli, se naskytla příležitost být užitečný a ještě prožít i něco pěkného. Jeníkov, naše „milovaná“adoptivní farnost. Společně s Petrou a dalšími jsem si toto místo skutečně zamilovali a rádi se tam vracíme. I tentokrát jsem na sever vyjely společně a nelitujeme toho. Ba naopak, jsme obohaceni o další zkušenosti.
Cestou z Brna do Jeníkova jsem se ještě zastavili v Praze, kde jsme vyzvedli v jednom obchodě tyče na záclony a pak už jsme malebnou krajinou českého středohoří zamířili přímo do Jeníkova. Cestou jsem ještě svezly i dvě stopařky a dozvěděly se spoustu zajímavých věcí . Kolem 14:00hodiny jsem pak dorazily na faru do Jeníkova, kde jsme dostaly velmi výdatný a dobrý oběd. No a pak už jsme se jen převlékly do pracovního oblečení a pustily se do práce. A co nás čekalo?
Pokoj před začátkem práce
Stěhování skříně
Škrabání zdí
Pustili jsme se do škrabání zdi v jednom pokoji, který by měla mít slečna katechetka Táňa jako svůj pokoj. Práce nám šla pěkně od ruky. Navečer se k nám pak přidala ještě i Simona a Lojza, kteří se vrátili ze mše svaté v Duchcově. Večer jsme se odebrali k Salačům na večerní chvály. Někteří zůstali déle a neodmítli nabízený čaj a něco dobrého k němu.
Slečna katechetka Táňa ve svém novém pokoji
Druhý den ráno jsme se pak v kostele pomodlili všichni společně ranní chvály a po bohatě prostřeném stole a výdatné snídani jsme se opět pustili do práce. Tentokrát Lojza ještě obrousil strop a vše se pak natřelo penetrací a nechalo se to zaschnout. Peťa a já jsem se pustili do vynášení dřeva z dřevníku, aby se mohlo pořezat a pěkně tam nařezané dřevo vrátit zpátky. Práce to skutečně nebyla zrovna nejlehčí, ale zvládli jsme to. Chvílemi nám také pomáhala Simona, která je se slečnou katechetkou Táňou, nyní na faře.
Ranní modlitba v kostele
Snídaně
Dřevník před vyklizením
Dřevník po vyklizení
Na oběd jsem pak měli vynikající žemlovku,kterou nám připravila pani Salačová. Po obědě jsem se opět pustili do práce a v 15:00hodin jsme se pak sešli v kostele, kde jsme se pomodlili „Korunku k Božímu milosrdenství“ a „Křížovou cestu“. Pak jsme měli ještě chvíli volno a pak jsme opět šli dělat dřevo. Večer jsme očekávali příjezd našeho "bratra, mladého muže, sluníčka" Kamila. Kamil je velmi přizpůsobivý místním podmínkám, každého z nás přivítal s černou kapucí na hlavě - kdo zná, pochopí.
Zadělávání velkých děr
Pokoj, který jsme napenetrovali
Zasloužená večeře
V sobotu ráno jsme po snídani začali malovat pokoj. Lojza a Kamil se ujali malování stropu. My ostatní jsem se opět pustili do dřeva. Později odpoledne jsme pak poobědvali a znovu se pustili do práce. Opět bylo na řadě malování a dřevo a taky trochu úklid fary.
Sobotní snídaně
Malování pokoje
Lojza a Kamil při práci s dřevem
Vyskládávání dřeva
Vymalovaný pokoj
Odpoledne jsem pak byla ještě s Peťou ve stavebninách v Teplicích dokupovat primalex a přišly jsme zde k velmi zajímavému postřehu a k jinakosti používání pojmu "fajnová". Zedníci jistě ví, co si pod tímto pojmem představit, pro nezasvěcené - "fajnová" se říká omítce, která se nahazuje jako poslední vrstva na stěnu před malováním. V severních Čechách nám bohužel nerozuměli, neznají. Používají ten odborný pojem a to "štuková omítka" . Ó jak je ta naše řeč plodná.. Při sobotní večeři jsme se velmi bavili touto "plodností" naší řeči. Myslím že to všechny přesvědčilo, že poznávání nových krajů, lidí, pojmů je velmi zábavné a obohacující.
Před večeří přišel na faru ještě pan Salač a přidělal nám na zeď záclonové tyče, aby bylo možné dát do oken záclony. Pozvali jsem pak jak pana Salače, tak i pani Salačovou na faru na večeři. Prožili jsme tak ve společenství pěkný večer, který jsme zakončili společnou modlitbou večerních chval.
Přidělávání tyčí na záclony a věšení záclon
Neděle pak byla dnem, kdy jsme se rozdělili na dvě skupiny,přičemž jedna jela na mši svatou do Teplic k salesiánům, kde jsme pak byli pozvání i na čaj na faru a prožili jsme tak pěkné chvíle s otcem Benem. Druhá polovina pak byla na mši svaté v Duchcově.
My co jsme přijeli z Teplic dřív, jsem připravili zatím nedělní oběd, který byl v skutku sváteční.Po společném obědě pak přišel čas na balení a odjezd zpět na Moravu. Cestou zpět jsme se ještě zastavili v Hudcově, kde Peťa s Kamilem ještě udělali novou nástěnku.
Mohu-li mluvit i za ostatní, myslím, že jsme v Jeníkově opět prožili pěkné chvíle a že jsme rádi, že jsme zase mohli být alespoň trochu užiteční a pomoc trochu zútulnit faru.
Na závěr bych touto cestou chtěla
poděkovat všem, kdo se nebáli na faru do Jeníkova přijet a pomoct nám. Byli jste skutečně dobří! Kéž je to povzbuzením i pro ostatní. Těšíme se, že si příště nenecháte podobnou akci na severu ujít a pojedete s námi.
A na úplný závěr ještě jedna trefná poznámka od Lojzi: "Všichni jsme přeci v tomto oboru amateří" a přesto jsme to zvládli.
