Jan Pavel II. o druhém přikázání Desatera

Z www.sklenenykostel přinášíme druhé z deseti kázání Jana Pavla II., které pronesl na své čtvrté návštěvě Polska ve dnech 1.–9. června 1991. Jejich tématem jsou jednotlivá přikázání Desatera. I dnes, po dvaceti letech jsou podivuhodným svědectvím o ryzosti, průzračnosti a síle slov papeže, jehož blahoslavení je ohlášeno na 1. května 2011

Jan Pavel II. o druhém přikázání Desatera
DNES JE ZAPOTŘEBÍ NOVÉ VÍRY A NOVÉ NADĚJE A TAKÉ NOVÉ LÁSKY

(Druhé přikázání Desatera)

(Homilie během beatifikační mše svaté v Řešově (Rzesów), 2. června 1991)

1. Ne každý, kdo mi říká „Pane, Pane!“, vejde do nebeského království, nýbrž ten, kdo koná vůli mého nebeského Otce (Mt, 7,21).

V dnešní slavnostní den stojí římská církev, a zvláště město Řešov, před tajemstvím nebeského království – toho království, které Syn Boží, Ježíš Kristus, předal svým apoštolům a učedníkům. Církev, která putuje touto podkarpatskou zemí, žije nadějí na nebeské království. V dnešní den, kdy vyzdvižení blahoslaveného Józefa Sebastiana na oltář ve všech obnovuje a zesiluje tuto naději, se pak církev raduje obzvláště.

Hle, to je člověk, který konal vůli Boží – neříkal jen: Pane, Pane, ale konal vůli Otce, tak, jak nám tuto vůli ukázal Ježíš Kristus. Jak ji ukázal svým vlastním životem a svým evangeliem.

2. Tento člověk – blahoslavený Józef Sebastian Pelczar 1)r1 – byl vaším biskupem. A ještě dřív byl synem této země. Tady se narodil. Tady ve své korčyňské rodině a farnosti uslyšel hlas povolání ke kněžství. Jako kněz absolvoval studium v Římě a pak na Jagellonské univerzitě v Krakově, byl také rektorem této ctihodné vysoké školy – aby se nakonec vrátil k vám. Byl vaším přemyšlským biskupem v době před první světovou válkou a během této války, která i zde zanechala svoje stopy. A pak po válce ve znovu nezávislém Polsku od roku 1918 až do smrti v roce 1924.

3. Ale putování člověka, který neříká jen: Pane, Pane, ale který koná vůli Otce, vede dál než k profesuře na katedře nebo na biskupský stolec – vede do nebeského království, které nám Kristus, Syn Otce, ukázal jako cíl pozemské pouti. Cíl poslední, v němž se až do konce naplňuje povolání člověka stvořeného k obrazu a podobě samotného Boha.

Jak veliká je moje radost, že mohu dnes, při návštěvě přemyšlské diecéze, prohlásit sluhu Božího Józefa Sebastiana Pelczara, syna této země a biskupa v Přemyšlu, za blahoslaveného.

4. Tento slavnostní akt obsahuje výpověď, která je důležitá pro nás pro všechny. Svatí a blahoslavení představují živý argument ve prospěch cesty, která vede do nebeského království. Jsou to lidé – stejní jako my všichni –, kteří po této cestě v průběhu svého pozemského života šli a kteří došli. Jsou to lidé, kteří stavěli na skále, na opuce, jak to hlásá žalm dnešní liturgie: na skále, a ne na pohyblivém písku (srov. Ž 31/30 3-4). Co je tou skálou? Je jí Otcova vůle, která se zjevuje ve Starém a Novém zákoně. Zjevuje se v přikázáních Desatera. Zjevuje se v celém evangeliu, zvláště pak v osmi blahoslavenstvích v kázání na hoře.

Svatí a blahoslavení – to jsou křesťané v tom nejplnějším významu toho slova. Křesťany se nazýváme my všichni, kdo jsme pokřtěni a věříme v Krista Pána. Už v samotném tom pojmenování je obsaženo vzývání Božího jména. Druhé Boží přikázání říká: Nevyslovíš jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo. Proto, jestli jsi křesťanem, nevzývej Boží jméno nadarmo. Buď křesťanem opravdovým, a ne jenom podle jména, nebuď křesťanem ledabylým a nevalným. Ne každý, kdo mi říká „Pane, Pane!“… nýbrž ten, kdo koná vůli mého nebeského Otce.

Podívejme se na druhé přikázání z ještě pozitivnější stránky: Tak ať svítí vaše světlo před lidmi – říká nám Kristus Pán – aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích (Mt 5,16).

To je ta pevná skála, na níž moudrý člověk staví dům celého svého života. O takovém domě říká Kristus: Spadl déšť a přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům – ale nezřítil se, protože měl základy na skále (Mt 7,25).

Avšak „skála“ – to není jen Boží slovo, není to jen Desatero nebo kázání na hoře, přikázání nebo blahoslavenství. „Skála“ – to je především Kristus sám. Józef Sebastian Pelczar stavěl dům svého pozemského života a povolání především na Kristu. Na Něm samotném, protože v Něm se až do krajnosti projevila Boží spravedlnost, o níž apoštol říká, že ačkoliv o ní svědčí už Zákon a Proroci (Řím 3,21), je přesto na tomto Zákonu nezávislá (tamtéž).

Tou Boží spravedlností, která ospravedlňuje člověka před Bohem, která činí člověka v Božích očích dostatečně spravedlivým – tou je Kristus sám. Člověk staví dům svého pozemského života na Něm: staví na Vykoupení, které je v Kristu, staví na Kříži, v němž Kristus svou vykupitelskou smrtí smyl hříchy celého světa vlastní krví: smrt skrze hřích rozbil svou vlastní smrtí. Člověk tedy ve své pozemské existenci staví onen dům nebeského království prostřednictvím víry.

Právě tak stavěl Józef Sebastian. A proto dům jeho pozemského života odolal uprostřed bouří a zkoušek. Uzřel tu slávu, kterou člověk jako stvoření může najít jen v živém Bohu. Právě to je ona plnost, k níž jsme byli všichni povoláni v Ježíši Kristu.

5. Přemyšlská diecéze má svou dlouhou historii. Více než šest století. Dnešní slavnost je jakoby završením této dlouhé historie. Je završením, protože církev jako lid živého Boha, vykoupený cenou Kristovy krve, je všechen pozván ke svatosti. Účast na svatosti samotného Boha je povoláním všech, každého muže a každé ženy! Toto povolání se stalo údělem biskupa Józefa Sebastiana, ale vedle něho stojí i jiní služebníci Boží z poslední doby, kteří vynikli mimořádnou svatostí života. Jmenujme alespoň blahoslaveného Rafaela Kalinowského, který bude zanedlouho svatořečen v Římě, a také řeholnici Bolesławu Marii Lament nebo františkána Rafaela Chylińského, které budu mít to štěstí povznést ke slávě oltáře během mé nynější pouti do vlasti.

Jmenujme také syny a dcery spojené s řešovským krajem: kněze Jana Balického, Bronisława Markiewicze, Leonii Nastałównu, Kolumbu Białeckou, Venantia Katarzyńce, Augusta Czartoryského. Jmenujme ještě sestru Faustynu Kowalskou, Anielu Salawu, Stanisławu Leszczyńskou z Lodže, otce Jana Beyzyma, Jerzyho Ciesielského, arcibiskupa Antoniho Nowowiejského, arcibiskupa Zygmunta Szczęsneho (Felixe) Felińského, arcibiskupa Józefa Bilczewského, Zygmunta Łozińského, Władysława Korniłowicze, Vinceta Frelichowského. To je jen několik málo z těch, kdo čekají na slavnostní potvrzení své svatosti církví, nicméně každý znal někoho a myslí na někoho blízkého, kdo heroicky uskutečnil svoje povolání ke křesťanství. A v uplynulých staletích – v oněch šesti staletích historie – bylo mezi Božím lidem vaší diecéze nemálo osobností, jež šly stejnou cestou a stavěly svůj dům na skále víry, plníce Boží vůli, která je posvěcením člověka.

Ty všechny syny a dcery prastaré přemyšlské církve máme dnes v živé paměti – na západ i na východ od Sanu, přes horské masivy Biesczad na jih, na sever podél říčních údolí směrem k Visle. Za ně všechny Bohu děkujeme.

6. Ctihodný, drahý biskupe Ignacy 2), drahý bratře v apoštolské službě! Dobře vím – a v Polsku (i za jeho hranicemi) to vědí všichni –, že od té doby, co ses ujal pastýřské služby v této církvi, se celá tvoje horlivá činnost soustředila k onomu „domu“, který Kristův učedník má stavět na skále. „Horlivost Božího domu“ tě opravdu pohltila. Nelitoval jsi žádné námahy, neznal jsi překážky, když šlo o zmnožení míst kultu a ohnisek Božího života na rozlehlém území tvé diecéze. Věděl jsi, že „viditelný chrám“ – dům farní rodiny – je svědectvím a zároveň povoláním k budování lidského života na skále, kterou je Kristus.

Sám jsem měl příležitost obdivovat zblízka tvou biskupskou aktivitu. Nejednou jsem sem byl pozván z Krakova, jako například při posvěcení monumentálního chrámu ve městě Stalowa Wola. Toužím dnes, při příležitosti této své návštěvy a beatifikace tvého předchůdce na přemyšlském biskupském stolci, obnovit ona mimořádná pouta, která mě spojovala s touto zemí, s její bohatou přírodou, s jejím presbytářem a společenstvím.

Ve vaší zemi je mnoho míst, která stále nosím v paměti i v srdci, kam se vracím v modlitbě. Toužím, aby to všechno našlo ještě nový výraz v dnešní papežské návštěvě.

Drahý biskupe Ignacy! V průběhu mnoha let své služby ses stal vůči církvi a vůči společenství bojujícímu o svá suverénní práva mluvčím, svědkem a autoritou.

Věřím, že i nyní – v nové situaci – je tvoje svědectví nezbytné. Dnes je zapotřebí nové víry i nové naděje i nové lásky. Je zapotřebí obnovovat povědomost o Božím zákoně a o vykoupení v Kristu.

Zároveň chci pozdravit všechny pomocné biskupy z Přemyšlu: počínaje připomínkou biskupa svaté paměti Stanisława, na něhož si dobře pamatuji, zdravím dva biskupy, kteří byli ještě mými kolegy v Polském episkopátě, i ty nové, kteří poté přibyli, protože diecéze je velká a potřebuje také velkou práci biskupů. Ať vám všem dá Bůh štěstí!

Takto, drazí bratři a sestry, je třeba obnovovat povědomost o Božím zákonu a o vykoupení v Kristu, je třeba volat tak jako dnešní liturgie:

Nauč nás, Bože, chodit po tvých stezkách,

veď nás cestou své pravdy (srovnej Ž 25/24,4-5).

Aby dům našeho života – osob, rodin, národa a společnosti – byl pevně usazen na skále (srovnej Mt 7,25). Abychom ho nestavěli na pohyblivém písku, ale na skále, na skále Božích přikázání, na skále evangelia. Na skále, kterou je Kristus.

Stejný včera i dnes i na věky (Žd 13,8). Amen.

*********
Poznánky:

1) Józef Sebastian Pelczar (1842 – 1924), polský biskup v Přemyšlu (od r. 1899). V r. 1991 při čtvrté pouti Jana Pavla II. byl v Řešově blahoslaven, v r. 2003 byl svatořečen na nám. sv. Petra v Římě.

2) Ignacy Tokarczuk (*1918), diecézní biskup přemyšlské diecéze v letech 1965 – 1992, poté arcibiskup metropolita (1992 – 1993) a od r. 1993 emeritní arcibiskup. Věnoval se s velkou horlivostí výstavbě kostelů – za dobu jeho působení v diecézi se postavilo 430 kostelů.

Přeložil prof. Václav Cejpek

Převzato z www.sklenenykostel.net zde.

Promluvy o přikázáních Desatera

Jan Pavel II. o prvním přikázání Desatera
Jan Pavel II. o třetím přikázání Desatera
Jan Pavel II. o čtvrtém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o pátém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o šestém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o sedmém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o osmém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o devátém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o desátém přikázání Desatera
Jan Pavel II. tentokrát o příkázáních lásky

Sdílet

| Zdroj: www.sklenenykostel.net/j15/

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2016 část 12. ()
::	P. Josef Jahoda - Promluvy 6 (1996) (záznam promluv)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 15.12.2024 (3. neděle adventní)
::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2016 část 11. ()
::	P. Josef Jahoda - Promluvy 5 (1996) (záznam promluv)