Na začátku doby postní nabízím pro některé opakující informace o významu této doby, pro někoho však i nové informace. Kéž však je to pro nás pro všechny povzbuzením.
Začíná Popeleční středou, která se datuje do 6.-7. století. Tehdy byl začátek postního období přeložen ze 6. neděle před Velikonocemi na středu, která jí předchází, aby se z postní doby vyčlenily jednotlivé neděle, protože ty nejsou chápány jako postní den. Během liturgie Popeleční středy se uděluje popelec, tj. označení popelem na čele – jde o znamení kajícnosti, které je v církvi zachováno až do dnešní doby. Symbolicky se tak zdůrazňuje stav hříšného člověka, který vyznává před Bohem svůj hřích, vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit a je veden nadějí, že mu Bůh odpustí.
Význam postní doby
V postní době má člověk pracovat na proměně a obnově svého života, aby mohl žít opět plně jako křesťan. Má v této době obnovit autentické vztahy, navázat znovu dialog s druhými, odpočinout si a vrátit se k tomu, co činí život křesťana křesťanským. Nemělo by ale jít pouze o lidské úsilí, neboť křesťanská teologie a spiritualita považuje půst za Boží milost, kdy člověk naslouchá Božímu slovu a svůj život podle něho uzpůsobuje.
Postní doba je též obdobím přípravy katechumenů na křest a provázejí je v tuto dobu zvláštní liturgické obřady. Mezi dny postní doby, které nesou tradiční označení, patří ještě 4. neděle postní, zvaná Laetare, a 6. neděle postní, běžněji Květná neděle, jako připomenutí dne vjezdu Ježíše do Jeruzaléma.
Liturgická barva postní doby je fialová. Začíná Popeleční středou, trvá (nepočítaje v to neděle) 40 dní a celá doba vrcholí Svatým týdnem, při němž si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista a končí velikonočním triduem (to začíná na Zelený čtvrtek večer, pokračuje Velkým pátkem a Bílou sobotou, posledním dnem postní doby, a vrcholí Velikonoční vigilií ústící do neděle Zmrtvýchvstání Páně).
Celá postní příprava směřuje k radostné oslavě Velikonoc, které jsou pro křesťany svátky Kristova vzkříšení z mrtvých.
V průběhu postní doby si více připomínáme Ježíšovo utrpení, které je nejvíce zachyceno v
křížové cestě, která je nám také v době postní předkládána k modlitbě a k rozjímání.
Vznik pobožnosti zvané "Křížová cesta" sahá hluboko do středověku. Zrodila se víceméně spontánně - pro oživení Kristovy bolestné cesty na horu Kalvárii, kde ho čekalo ukřižování. Její kolébkou byla Francie nebo Belgie. Pobožnost se během doby ustálila na čtrnácti zastaveních.
V latinském jazyce bývá nazývána Via Dolorosa
" cesta bolesti ", nebo také Via Crucis
" cesta kříže "
