Irácký muslim, který se obrátil ke Kristu, je pronásledován vlastní rodinou.
Joseph Fadelle (pseudonym) pochází z početné šíitské rodiny v Iráku. Má deset bratrů.
Během vojenské služby sdílel pokoj s jedním křesťanem, kterého chtěl přivést k islámu. Ale
otevřenost a laskavost jeho druha vedla k tomu, že ve Fadellově životě nastal zásadní obrat.
Objevuje Krista a žádá o křest. Irácká církev se zdráhá, protože má obavy z nedozírných důsledků.
Když se totiž jeho rodina doví o změně jeho vyznání, začíná ho pronásledovat. Jen zázrakem
unikl smrti a utekl se svou ženou a velkými oklikami se dostal až do Francie. „Fatwa“
nutí všechny šíity na světě, aby ho zabili.
Váš příběh je mimořádný. Ale
je ojedinělý?
Jistě ne. Nejsem vůbec výjimkou,
ani první ani poslední, kdo
je pronásledován, protože se rozhodl
pro Krista. Devět let jsem
o tom nemohl podat svědectví.
Je jistě mnoho lidí, kteří jako já
v oné situaci nemohou mluvit.
Jen proto se mi můj příběh jeví
mimořádný.
Vaše žena střežila tajemství,
když se dověděla o Vašem obrácení.
Váš strýc a bratři se však domnívali,
že jste mrtev, když vás
nechali ležet v jordánské poušti
poté, co vás postřelili. Bylo vaše
přežití zázrak?
Pravý zázrak je Eucharistie.
Proč hledat další? Události
se v našich očích jeví jako mimořádné.
Pro Boha však není
nic nemožného. Kdo věří, může
hory přenášet...
Jste ohrožen i nyní ve Francii?
Kvůli fatwě, která byla proti
mně vyslovena, jsem do konce
života ohrožen, že mě ně kdo zabije.
Každý muslim, který se řídí
podle Koránu, je povinen
mě zabít, protože jsem odpadl
od Koránu.
Jak jste se díval na křesťany,
dokud jste byl muslim?
Než jsem potkal Krista, díval
jsem se na křesťany brýlemi
Koránu a posuzoval jsem je
tak, jak to ode mě vyžadoval.
To znamená: nevěřící a nečistí,
které je třeba odstranit. Největší
nadávka v těchto zemích zní:
„křesťanská lebka“. Legenda říká,
že křesťané kvůli své nečistotě
zapáchají. To první, co mě
u Massouda, křesťana, který byl
se mnou na pokoji, překvapilo,
bylo: on voní!
Jak se díváte na islám nyní?
Nejdříve je důležité rozlišovat
mezi muslimy a islámem: muslimové
patří k mé rodině, jsme si
jako lidé rovni. Muslimy hluboce
miluji. Ale islám jako náboženství
nebo idea je to nejhorší, co
si lidstvo vytvořilo. Je to jediné
náboženství, které poroučí zabíjet
druhé lidi. Je evidentní, že je
pro lidstvo škodlivé, je to planetární
ohrožení, nejdříve pro samotné
muslimy. Jsou jako šíité,
sunnité a salafiové nejednotní
a tíhnou k tomu, vzájemně se vyhubit.
Byla to pro mě inspirace,
když jsem jednou pochopil to,
co nyní opakuji. To jediné dobré
na islámu jsou muslimové.
I křesťané jsou nejednotní.
Dějiny nás učí, že se zabíjeli...
To je pravda, ale je tu velký
rozdíl. Křesťané se vraždili,
ale Bible nikdy nevyzývá, aby
se zabíjeli. Ale Korán a koránské
zákony vyzývají k vraždění.
Můžeme říct, že jsou „špatní“
ti křesťané, kteří neposlouchají
Bibli. Ale „špatní“ muslimové
nebo extrémisté jsou právě
ti, kteří Korán čtou a aplikují.
Podle vašeho názoru není tedy
podstatný rozdíl mezi umírněnými
muslimy a extrémisty?
Jistě. Není zde rozdíl. Je jen
jeden Korán a jeden islám. Někteří
muslimové nevědí, co říká
Korán, a proto jsou dobrými lidmi,
protože jejich lidství je vede
k tomu, aby byli dobří. Ti ostatní
i zde ve Francii jsou ti, kteří
Korán znají. Jeví se umírnění,
protože zatím tvoří menšinu
a nemohou Korán plně uplatňovat.
Ale i ti, kteří si dnes říkají
„dobří muslimové“, když čtou
Korán, jsou naváděni k zabíjení
druhých, nebo se obrátí jako já.
Ale v islámských zemích opustit
islám, jak je vidět u mne, je tak
nebezpečné, že je strach od toho
odrazuje. Kromě toho ve Francii
existuje nebezpečí pro demokracii.
Muslimové nenacházejí svou
identitu ve Francii, nýbrž hledají
ji v islámu. V den, kdy získají
většinu v parlamentu, budou
prosazovat šaría.
Váš strýc a jeho bratři se pokoušeli
vás zabít. Otec však vás
přivedl do vězení a předvedl k ajatolláhovi,
který vyslovil fatwa. Je
toto zabíjení rodinných příslušníků
pro muslimy utrpením?
Jistě a velkým, zvláště pro
mého otce, který, jak vím, mě
měl velice rád. Ale zákon islámu
ho k tomu nutí. Když mě
moji bratři chtěli poprvé zabít,
otec dal přednost vězení v naději,
že se vrátím k islámu. Když
za mnou poslal strýce a bratry,
poručil jim, aby mě přivedli živého
nebo mrtvého. Doufal, že
jejich násilí mě vyděsí a přivedou
mě živého. Třináct let jsem
čekal na křest – velké utrpení –
ale Bůh věděl, proč mě nechává
čekat. Když jsem byl před ajatolláhem,
mohl jsem prohlásit,
že nepatřím k církvi. Tak jsem
mohl zabránit, aby moji rodiče
nevzali na sebe vinu, že mě zabijí.
Kdybych byl pokřtěn, nemohl
bych mlčet. Takový je islámský
zákon. Moji rodiče tím
velmi trpěli.
V jednom rozhovoru pro
Kirche in Not jste řekl, že vaším
cílem je zničit islám...
Je to jistě šokující věta, ale já
ji neodvolávám. Je však třeba jí
správně rozumět. Chci zrušit islám,
abych zachránil muslimy.
Jde i o záchranu muslimů. Je třeba
přivést muslimy k tomu, aby
Korán skutečně pochopili a ne
se mu jen učili zpaměti. To nemůže
být Boží slovo. Vím, že není
snadné toho dosáhnout. Ale
je třeba začít modlitbou. Jsme
jen nástroje. Nikoliv my zrušíme
islám, nikoliv my zachráníme
muslimy. Udělá to Boží ruka.
Ale co řeknete těm, kteří vás
obviní, že chcete druhým vnutit
svou pravdu a nejste tolerantní?
Já nehlásám svoji pravdu. Je
to pravda Kristova. Kdo ji může
rušit? Tato pravda nikoho nezabíjí,
ona miluje. Nikomu ji nevnucuji,
ale mluvím o Kristově
lásce. Kristus je zosobněná tolerance.
Nikdo jiný nevyzývá
k tomu, abychom milovali nepřátele.
(…) Jak je možné mluvit
v souvislosti s islámem o toleranci?
Islám je „tolerantní“,
kde je v menšině. Ale ani jedna
islámská země není tolerantní.
Být k druhému tolerantní nikomu
nebrání mluvit s ním o Kristově
lásce.
Čekal jste třináct let na křest
a na Chléb života. To byla dlouhá
doba...
Velmi dlouhá. Toto čekání
jsem mohl snést jen díky neuhasitelné
žízni. Když mi kněz
nejdříve z opatrnosti odepřel
křest, velmi jsem tím trpěl. Pak
mě potkal P. Gabriel a ten mi řekl,
že budu pokřtěn. Použil tuto
čekací dobu, aby mě připravil.
Chtěl jsem být pokřtěn v Iráku,
ale on mi řekl, že musím být
poslušný a že církev chce, abych
opustil zemi.
Nezazlíval jste křesťanům, že
vám systematicky zavírali dveře?
Jistě. Dokud jsem byl v Iráku,
chápal jsem, proč mi odpírají
křest. S odstupem času jim to ale
vůbec nemám za zlé. Rozumím
jejich prozíravosti. Pokřtít konvertitu
je v Iráku smrtelný zločin.
Tím, že mi odepřeli křest,
chránili celou církevní obec,
ale také mne, protože jsem byl
ve smrtelném nebezpečí. Neměli
na vybranou.
Byl jste rád, když jste se ve
Francii setkal s křesťany?
Ve Francii jsem potkal křesťany,
které jsem znal již z Iráku
a z Jordánska. Ale možnost jít
i vícekrát denně na mši – to byla
velká radost. Ale vy křesťané
ve Francii se musíte probudit,
prožívat svou víru opravdověji.
Musí se hovořit s muslimy, to
je náš úkol. Stav je takový, že to
člověku ani nedá spát. Nejedná
se tu o milosrdenství, ale o naši
odpovědnost jako Božích dětí.
Rozhovor vedla Faustine des
Lys pro Homme Nouveau
Z Der Fels 1/2011
přeložil -lš
