Při promluvě otec Milan vyprávěl následující příběh:
Byla jedna zahrada. V té zahradě byly stromy; jabloň, hruška, švestka, broskev, meruňka... Kousek dál byl potok a u něj rostla vrba. A ta vrba byla se sebou nespokojená, zvláště když to na zahradě krásně vonělo ovocem.
"Kdyby tak na mně vyrostlo jablko nebo hruška..." říkala si vrba. Vrba těm stromům záviděla. To se nemá, že ne? Říkala si:
"Co mám já? Proutky, kočičky...to nic není..." Jednoho dne k ní přišel kluk. Vzal nůž a začal odřezávat jednu z jejích větviček.
"Co to ten kluk dělá?" Říkala si vrba. Když chlapec uřízl větvičku, sedl si a začal něco vyřezávat. Děti, víte co to bylo? Píšťalka. Jakmile ji vyřezal, tak na ni začal hrát. To bylo něco.
"Cože?" Říkala si vrba,
"to je z mé větvičky? To je přece lepší než jablko." Chlapec vzal svou píšťalku do školy a ukázal ji ostatním. Kluci se hned ptali:
"Z které vrby si ji vyřezal?" Odpoledne vzal hoch kluky ze třídy k vrbě, ze které vyřezal píšťalku. I ostatní si ji vyřezali a hráli na ni. To bylo křiku...
Pán Bůh dává každému příležitost, aby mohl něco pěkného vykonat. Máte úkol udělat to, co je hezké a říci: "Pane Bože, já Tě mám rád." Říkat mu to každý den.
