Zamyšlení nad liturgickými texty 7. neděle v mezidobí (cyklus A).
"Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí."
Opět nastal čas vrátit se do Ježíšovy
školy. Dnešní lekce bude jedna z nejnáročnějších.
Pochopíš-li správně, co od tebe
Ježíš požaduje, a najdeš-li k tomu odvahu
a sílu, může to znamenat zásadní obrat
v tvém životě. Otevři své srdce jeho slovům
s velkou ochotou a především s důvěrou.
Ježíš nikdy nebude od tebe požadovat něco,
co je nad tvé síly: Mluv, Pane, tvůj služebník
poslouchá.
Ježíš přichází dnes s překvapujícím požadavkem:
Buďte dokonalí, jako je dokonalý
váš nebeský Otec! Není to nadsázka? Copak
je to vůbec v lidských silách a možnostech?
Odpověď musíš hledat u Ježíše. Zadívej
se nejdříve pozorně do jeho tváře. Je to snad
pohled učitele, který nakládá na své žáky nekompromisně
maximalistické požadavky?
V Ježíšově hlasu i pohledu je přece něco jiného
než strohý příkaz. Je to z jeho strany
vyslovení úžasné důvěry. Jestliže tě k něčemu
vyzývá, oznamuje ti tak, čeho jsi schopen.
Dnes slyšíš pozvání k podílu na nejvyšší
důstojnosti. Je to nabídka obnovené
účasti na onom vznešeném stavu, pro který
Bůh stvořil člověka, tedy i tebe.
Ptáš se, jaká je vlastně Otcova dokonalost?
Jak ji můžeš poznat? Nejsnáze poznáš
Otce podle toho, jak se zachoval k tobě. Jen
se rozpomeň, jak ses k Němu zachoval ty.
I kdyby sis dokázal připomenout všechny
své zrady, urážky, nevděčnosti, všechny ty
pyšné impertinence, ve kterých sis dokonce
liboval, nejsi schopen dostatečně zvážit
hloubku svého urážlivého postoje, jaký jsi
zaujímal vůči Bohu. Měl bezpočet důvodů
k tomu, aby tě po zásluze zavrhl a zapudil.
Ale nic takového se nestalo. Ani jedinou
chvíli tě nepřestal nekonečně milovat. Dnes
dokonce sedíš u nohou jeho Syna, který nic
nedbal na to, že je roven Bohu, ale sám sebe
se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka,
ponížil se, aby byl poslušný až k smrti (1). Nic
ti nepřipomíná, nic ti nevyčítá, jedná s tebou
jako s vlastním dítětem se stejnou samozřejmostí,
s jakou ti ráno svítí slunce do oken,
nabízí ti svou božskou podobu, své otcovské
způsoby, svou nejpůvodnější a nejryzejší
božskou formu lásky: chce, abys miloval
podobně, jako miluje On.
Ukazuje ti, že všechny ty situace, ve kterých
zakoušíš zlobu jiných, kteří ti křivdí,
ubližují, olupují a zraňují tě, dávají ti najevo
své pohrdání, působí ti příkoří a bolest,
můžeš přijímat jako vzácnou příležitost:
můžeš se podívat na vlastní nevděčné počínání
vůči Bohu tak nějak z druhé strany,
ze strany příjemce. Naplněn nevolí a rozhořčením
z chování druhých můžeš si alespoň
v náznaku uvědomit, jak nesmírná
musí být Otcova trpělivá láska, když ho ani
nejdrzejší zneužití lidské svobody neodrazuje
od jeho nejvelkodušnějšího milování.
On odpouští tvé viny, léčí všechny tvé neduhy,
vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí
láskou a slitováním.(2)
Věc se má totiž tak, že ještě dříve, než ses
vzepřel Bohu, již ti bylo odpuštěno. Na tvoje
zlo a na zlobu všech lidí neodpovídá
Otec zlem, nýbrž svou láskou je od věčnosti
předchází a jenom čeká, kdy si to uvědomíš
a dovolíš mu, aby ti dal dar své odpouštějící
slitovnosti.
Chápeš už, jak velkodušná je to možnost
a nabídka, abys byl dokonalý jako Otec?
Ježíš tě navádí na božskou cestu, která by
člověka nikdy nenapadla: místo toho, abys
probíral své nepřátele a zvažoval každé jejich
slovo a každý jejich čin, můžeš se rozhodnout:
„Odpouštím všem a všechno! Ačkoliv
se má povaha ještě vzpouzí, jak bych
směl nemilovat ty, které můj Otec od věčnosti
chová v lásce?“
Ježíš, se kterým nyní rozmlouváš, je zosobněný
důkaz Božího odpuštění. Cítíš-li
se příliš zraněn, než abys někomu mohl odpustit,
předlož mu svou bolest, on ji uzdraví.
A takto naplněn vděčnou radostí, usměj
se v srdci na všechny, které jsi dosud nerad
potkával, i na ty, kteří teprve přijdou a ublíží
ti, protože nevědí, co činí. Začni usilovat
o Otcovu dokonalost každý den tím, že budeš
odpouštět předem. Je to snazší, protože
ještě nejsi pobouřen a zaslepen. Pro každého,
komu předem odpustíš, budeš mít
podobně jako Otec připravený dar. Právě
v tom je tajemství, jak dobrořečit nepříteli.
Bude-li ti tvoje pyšná sebeláska přesto dělat
překážky, vzpomeň si, že nejsi sám. Obrať
se na Ježíše a on tě naučí vzbuzovat v srdci
lásku ke všem, ke kterým ji ještě nepociťuješ.
Naslouchej mu, jak ti říká: „Hle, člověk, kterého
náš Otec miluje tak, jako miluje mne
i tebe! Chceš-li, i my ho budeme milovat.“
Veleb, má duše, Hospodina, vše, co je
ve mně, veleb jeho jméno. Nejedná s námi
podle našich hříchů, vzdaluje od nás naše
nepravosti. (2)
(1) Flp 2,6n; (2) z resp. žalmu 102.
Bratr Amadeus
