Rozhovor s Burkhardtem Gorissenem objasňuje některé skutečnosti o svobodném zednářství, o kterých dotazovaný mluví z pohledu osobně prožitých zkušeností.
Kdy jste vstoupil oficiálně
do zednářské lóže?
Moje přijetí se uskutečnilo
22. ledna 1997 v Kolíně. Když
jsem poprvé vstoupil do budovy
lóže, ocitl jsem se v klubu starších
pánů. Vyslechl jsem závaznou
přednášku o Mozartově
Kouzelné flétně.
Co Vás tehdy přimělo vstoupit
do lóže?
Vedlo se mi jako mnohým
v mé generaci. Jako dítě své doby
byl jsem v zajetí věcí tohoto
světa. Slepě jsem sledoval celý
řetěz otců ateismu, aniž bych je
kriticky hodnotil. Je zajímavé,
jak mnoho dnešních intelektuálů
je v zajetí myšlenkových šablon
a hájí přímo mesiánský nárok
svých předsudků. Přitom
jsem nebyl ateista, který prostě
popírá Boha. Ostatně, přísně
vzato, ateista není nevěřící, zpochybňuje
sice existenci Boha, ale
tím již jeho existenci uznává. Je
vlastně hledačem Boha, i když
v negativním smyslu. Ale nakonec
vždy přiznává jeho existenci.
Jako hledající jsem tedy přišel
až k svodným zednářům, kteří
o sobě tvrdí, že Boha nepopírají.
Ve „Starých povinnostech“,
zákoníku svobodných zednářů,
který napsal reverend James Anderson
r. 1723, stojí: „Zednář
je svým povoláním zavázán poslouchat
mravní zákon, a jestliže
správně chápe své umění, nebude
ani slepý popírač Boha, ani
náboženský horlitel.“
Zednáři o sobě říkají, že jsou
„humanistický svaz přátelství“.
To je však jen polopravda. Takové
sdružení by nepotřebovalo
žádné rituály. Rituály jsou
zde proto, aby svobodné zednáře
odlišovaly od jiných sdružení.
Rotariáni, Lions a Amnesty International,
ti všichni si do svého
praporu napsali humanitu.
Jaké typy lidí jsou v lóžích?
Goethe, Mozart, Lessing a mnoho
jiných historických osobností
byli zednáři. Mají dnešní zednáři
ještě tak vysoké niveau, nebo
jsou to spíše šosáci?
Myslím, že je třeba zásadně
rozlišovat mezi historickým svobodným
zednářstvím a tím dnešním.
Dnes žijí zednáři ze své
slavné minulosti.
Dnes, především v německém
svobodném zednářství,
jsou skuteční prominenti spíše
bílé vrány. Když se dříve říkalo:
„Jde kolem volnomyšlenkář“, nyní
bychom mohli říct „Jde kolem
omezenec“. Jsou to ve srovnání
s dřívějškem šosáci. Nicméně
není možné je podceňovat,
mají i nadále nemalý celosvětový
vliv, a to negativní vliv na duši
a ducha, jak jsem sám zakusil.
Samolibost a šosáctví najdeme
i v církvi...
Často jsem se setkal s takovými
poznámkami. Chtěl bych
všem rezignovaným říct, že je
podstatný rozdíl mezi světskými
sdruženími a Církví, která
je samotným Kristem. Ať jsou
některé vnější známky podobné
a těžko snesitelné, zůstávají jen
vnějškem. Ostatně není otázkou,
zda má někdo krásné mešní roucho,
nýbrž zda jsem žil ve světě
důsledně své křesťanství.
Co je vlastně podstatou svobodného
zednářství? Není to jasně
strukturované náboženství,
které stojí na sloupech humanity
a tolerance a zakládá si na tajemném
světě symbolů?
Svobodní zednáři popírají, že
by byli náboženství. Jedna německá
poslanecká komise konstatovala,
že nejsou ani politická
strana, ani náboženství. Věděla
komise skutečně, o čem mluví?
Když velmistr nebo předseda
lóže přijímá nového člena, klade
mu na hruď hrot kružítka, klepe
kladívkem třikrát na kružítko
se slovy: „Ve jménu Velkého Stavitele
všech světů, z pověření velkolóže
svobodných a přijatých
zednářů a mocí mého úřadu jako
nastoleného Mistra spravedlivé
a dokonalé lóže přijímám Vás
jako zednářského učně.“
Zeptám se Vás, zda je to něco
jiného, než jednoznačné zasvěcení?
Kdo je tento Velký Stavitel
všech světů, zůstává v temnotách.
Při bližším pohledu nese
silné rysy gnostického božstva.
Svobodní zednáři neuznávají Boží
synovství Krista. Tím je zřejmé,
že věřící křesťan nemůže být
svobodným zednářem.
Nicméně dostal jsem několik
dopisů od katolíků, kteří se domnívali,
že mohou svou víru
sloučit se svobodným zednářstvím.
Mohu je před takovým
omylem jedině varovat. Když
řeknu, že Kristus je zakladatel
náboženství a prorok jako Buddha,
Mohamed, Zarathustra nebo
Pythagoras, pak se vzdaluji
od Bible. Pak činím z Ježíše libovolnou
postavu vedle všech
ostatních, a přesně toto dělají
svobodní zednáři.
Znají zednáři své duchovní kořeny,
nebo je to spíše spekulace?
Je to ryzí spekulace. Jisté
je, že se vyvinuli ze středověkých
kameníků. Také je možno
říct, že jsou zde silné vlivy ezoterické
a vlivy magických řádů
z 18. a 19. století jako rosenkruciáni.
Zednáři rozvíjejí o svých
kořenech ty nejroztodivnější
výmysly.
Jak hodnotíte vliv svobodných
zednářů na dnešní společnost?
Především je třeba říct, že
se svobodní zednáři v minulosti
zmocnili velmi obratně rozhodujících
míst v politice, společnosti
a kultuře. Svobodní zednáři určovali
vedoucí síly své doby. To
se projevuje až do dnešních dnů.
I když se třeba německé zednářství
nejeví jako nejvlivnější,
ve Francii máme zcela odlišný
obraz. Dva nejbližší poradci prezidenta
Sarkozyho jsou zednáři.
Není už členství v lóžích poněkud
z módy?
Správně. Svobodní zednáři
mají na celém světě problémy
s dorostem. V Německu je
v současnosti 14 000 svobodných
zednářů, na celém světě
je jich 6 milionů, z toho 4 miliony
v USA. Víme však z dějin,
že pro výkon moci není rozhodující
masa.
Teoretici spiknutí vidí ve svobodných
zednářích často šedé
eminence ve společnosti, vždy
s anti klerikálním duchem. Je to
náhoda, nebo strategie?
Ve skutečnosti, ať už vezmeme
Francouzskou revoluci, tu
plánovali svobodní zednáři, stejně
stejně
jako revoluční boje v Itálii.
Revoluce svobodných zednářů
chtěla v Portugalsku potlačit fatimská
zjevení a pronásledovala
děti-vizionáře. V Maďarsku vedly
lóže teroristický režim Bély
Kuna. I Trockij, spiritus agens
ruské revoluce, byl zednář..
Také německý novinář Loren
Jäger ve své velmi vlivné knize
„Za Velkým Orientem“ detailně
popisuje vlivy zednářů v revolučních
hnutích.
Přirozeně není náhoda, že je
s tím pokaždé spojen silný proticírkevní
duch. Za Francouzské
revoluce povraždili bestiálně
třetinu duchovních, bolševici
nabodávali hlavy pravoslavných
duchovních na své bodáky a děsili
tím lid. V Itálii pořádali hon
na papeže, a jak napsal Carducci
v satanské hymně, svrhne satan
jako vítěz všechny koruny a mitry.
Odpovídají tyto příklady humanistickým
ideálům zednářů?
Zednářský prezident Harry Truman
dal příkaz ke svržení atomových
bomb na Hirošimu a Nagasaki.
Je to zednářská tolerance,
nebo schizofrenie?
Mohl bych také poukázat
na demonstraci italských svobodných
zednářů ve Vatikáně
1917. Tam nosili transparenty,
na kterých satan vítězí na svatým
Michaelem. Dnes zednáři
tvrdí, že zednáři a katolíci jsou
pravými bratry. To je obzvláště
hanebné, protože zednářům jde
o to, prosadit jedno světové náboženství,
které bude obsahovat
i křesťanství oloupené o své
podstatné obsahy. Konkrétně řečeno,
chtějí křesťanství bez Ježíše
Krista.
Jaké prostředky používají
ke klamání veřejnosti v kampaních
a pomlouvání církevních
osobností a papeže?
Myslím, že by nebylo možné,
aby drama postmoderny zorganizovali
jen svobodní zednáři.
Nejsou to jen zednáři, kteří
propagují potraty, ale také mladé
ženy, které skandují převzatá
hesla jako „Moje břicho patří
mně“. Eutanazii neprosazují jen
zednáři, ale přímo i státní orgány
jako v Belgii nebo v Holandsku.
Nelze ovšem zamlčet, že např.
ve Francii svobodní zednáři velkoryse
finančně podporují potratové
kliniky a přední činitelé
organizace Dignitas, která praktikuje
eutanazii, jsou svobodní
zednáři. Diktatura nevystupuje
vždy jen v podobě tvrdého režimu.
Existuje také diktatura relativismu,
která korumpuje lidi
„něžnějším“ způsobem.
Papež Klement XII. vyhlásil
v roce 1738, že pro katolického
křesťana je členství v lóži nepřípustné.
Platí tato zásada i dnes?
Samozřejmě. I když se to snaží
svobodní zednáři všemožně
zatušovat, je naprosto nesporné,
že podstata zednářství je protikřesťanská.
Pozvednutí tovaryše
k mistrovskému stupni není nic
jiného než zaklínání mrtvých.
Kandidát je položen na zem,
v některých lóžích do rakve, je
přikryt suknem a má představovat
mrtvého mistra Hirama
(stavitel Šalomounova chrámu,
pozn. př.).
Od roku 1983 nejsou již svobodní
zednáři v Kodexu církevního
práva jmenováni.
To je pravda. Když však kardinál
König požadoval zrušení
trestu pro svobodné zednáře,
kardinál Ratzinger trval na jeho
zachování. Svobodné zednářství
je nadále v kánonu 1374 zahrnuto
do obecného pojmu „sdružení,
která brojí proti církvi“.
Ve své knize poukazujete
na styčné body mezi liberálními
katolickými teology a svobodnými
zednáři. Zažil jsem osobně
vystoupení prof. Hanse Künga
a Herberta Vorgrimlera na akcích
svobodných zednářů. Komu
slouží takový dialog?
Udivuje mě, jestliže někteří
teologové mohou takto smýšlet
a označovat sami sebe za věřící
katolíky. Je třeba k nim přičíst
i Klause Kottmana, který nepokrytě
prohlašuje: „Mnoho katolických
svobodných zednářů
pokládá tento zákaz za neoprávněný“
(Adnotationes in Ius Canonicum
45. Frankfurt nad Mohanem
2009).
Přirozeně oslňující díla zednářů
mohou leckoho uvést
do omylu. Nechci nikoho odsuzovat,
protože sám jsem tomu
propadl. Jen ten, kdo pozná svobodné
zednářství zevnitř, ví, že
je s pravověrným katolicismem
zcela neslučitelné. Zednáři umějí
také lidem mazat med kolem
huby. Kdo si přečte Leninovo dílo
Dvě taktiky, pozná, že klam
a předstírání patří k prostředkům
ovládání druhých.
Vy sám jste díky katolickým
přátelům a poutnímu místu Kevelear
dospěl k závěru opustit
zednáře a vrátit se ke svým katolickým
kořenům. Proč jste vystoupil
z lóže?
Je tomu tak, že Bůh se v nás
sám připomíná. Náš problém je
pouze v tom, abychom mu dokázali
naslouchat. Často jsou to
osudové události, které nás přivedou
k rozumu. U mne to byla
nejdříve bolestivá operace, která
mě z nemocnice zavedla do kostela,
ve kterém jsem přijal první
svaté přijímání a kde se modlila
již moje babička a matka.
Prošel jsem mnoha bludnými
cestami. Jako mladík jsem věřil
v socialismus, později v moc
rozumu, poznal jsem, že mnoho
materialistických proudů
má různá příjmení, ale společné
jméno: svobodné zednářství.
Pojednou mi bylo jasné, že
se musím rozhodnout. Byl to
pro mě jednoznačně Ježíš Kristus.
Modlitba, meditace a rozhovory
s Bohem byly pro mě obšťastňující
zážitky.
Bylo to spojeno s duchovním
bojem a ovšem i s tělesným utrpením.
Psaní knihy byl pro vás uzdravující
proces. Nevystavil jste se tím
však velkému nebezpečí?
Nechápal jsem to tak. Musím
však říct, že nemám žádnou rodinu.
Mohou mi vzít všechno,
majetek i život, to, na co jsem
zvyklý, ale nemohou mi vzít
mé svědomí a mou duši, která
se opírá o Krista.
Setkal jste se s nějakými hrozbami?
Dostával jsem hanopisy poštou
i na internetu. Kniha mezitím
vyšla v druhém vydání. Zřejmě
jsou síly, které jsou mocnější
než zášť a nenávist. Neodvažuji
se ani myslet na to, co by se stalo,
kdyby se za mě druzí nemodlili.
Z toho vidíte, jak velká je síla
modlitby právě v dnešní době.
Jaké útoky můžeme očekávat
v budoucí době? Co přijde po pedofilní
kampani?
Předem musíme říct, že
všechny oběti těchto případů
zasluhují náš hluboký soucit. Papež
to dal jasně najevo. Že velká
část médií připisuje hlavní vinu
církvi, není v pořádku. Tím jsou
hanobeny statisíce mužů a žen,
kteří nezištně slouží bližním. Jak
se s tím může církev vyrovnat?
Když i vysoce postavení hodnostáři
zpochybňují celibát, ačkoliv
ten nemá s případy nic společného,
je zřejmé, že nepřátelé jako
Vorglimler by chtěli církev zcela
odzbrojit, jak to naznačil v kolínské
lóži Ver sacrum. Nevylučuji
velké útoky proti mši svaté a Eucharistii.
Mohou se objevit noví
Küngové a Drewermanni, kteří
budou hlásat, že církev musí povolit
všechno, co se lidem líbí.
Jak se může církev bránit?
Především modlitbou a osobním
svědectvím. Vzpomeňme si,
v jak zoufalých situacích se již
církev nacházela. Vždy však našla
svou cestu. Žádný režim světa
nemůže mystické tělo Kristovo
zničit. Prožíváme dobu diktatury
relativismu. I když o tom média
nehovoří, církev je v mnoha částech
světa smrtelně pronásledována.
V Evropě již dlouho vládne
boj o laicizaci křesťanství.
Jednou jsou to nacisté, jednou
komunisté, jindy demokrati s humanistickou
tolerancí, kteří usilují
o zničení křesťanství. To je
přesně to, co v různých obměnách
praktikuje svobodné zednářství.
Mistrně používá lži, polopravdy,
pomluvy a provokace.
To nás nesmí zbavit odvahy.
Není to dávno, co bylo v komunistickém
bloku pronásledování
křesťanů na denním pořádku.
Nikdo nemůže zaručit, že
nedojde k podobné diktatuře
relativismu, která přinese masové
pronásledování křesťanů:
hanebné pomluvy jsou vždy předehrou
honby na křesťany. Bez
neohrožených vyznavačů víry
by se byl komunistický blok nezhroutil.
Co platilo v minulosti,
platí i pro budoucnost.
Rozhovor vedl
Dr. Stefan Meetschen
Z Der Fels 7/2010
přeložil -lš-