Dr. Georg Eder, emeritní arcibiskup ze Salcburku se zamýšlí nad pojmem tolerance. Je dobré být vždy a ve všem tolerantní?
Tolerance je spíše novější
ctnost. Ale jako
kukačka vytlačila
i hlavní ctnosti: moudrost, spravedlnost,
statečnost, umírněnost.
Všichni mají v ústech jen toleranci.
A její opak – netolerance
– patří k nejhorším výtkám,
jakých se může někomu dostat.
Přitom mnozí už zcela ztratili
ze zřetele její základní význam:
„tolerare“ znamená trpělivě vydržet.
Tolerance má dnes nový
smysl: všechno uznat a přijmout.
Byl Kristus tolerantní?
Odpověď není nijak jednoduchá.
Dojemná je jeho trpělivost
v jeho umučení. Přijal bez
výtky a stížnosti všechny rány,
potupu a zášť svých katanů.
Vydržel na kříži tři hodiny bez
reptání. Ale to není tolerance,
to je patientia – trpělivost v utrpení.
A přitom to bylo utrpení
kruté právě pro jeho nespravedlnost
a křivdu, která mu byla
způsobena. Ale Pán to vydržel
a snesl, protože toto utrpení bylo
spásonosné pro celý svět – beata
passio.
Ale když pozorujeme Krista
v jeho chování vůči farizeům
a zákoníkům a jejich prohnanosti,
pak tu slyšíme zcela jiný tón.
Ten, který chudé osmkrát blahořečí,
má pro ony předáky neúprosné
„Běda vám!“
Ježíš, který neúnavně snášel
obtížné lidi a své zabedněné
učedníky, který přijímal i největší
hříšníky, uměl být také velice
netolerantní. Nepřišel jsem,
abych přinesl pokoj, ale meč
(Mt 10,34). A když volá k následování,
nesnáší dokonce, aby
povolaný šel pohřbít svého otce.
A podobných míst si může
každý najít v evangeliu mnoho.
Ne, tak tolerantní jako my –
včetně církve – Ježíš nebyl.
My snášíme prostě všechno:
nehorázné hanobení Krista
v médiích a v umění, pro každou
perverzi existuje pochopení
a požaduje se svoboda. Snášíme
veřejnou nestoudnost a svádění
naších dětí už ve školkách, snášíme
neúctu v chrámech, mnoho
křesťanů toleruje i potraty, a co
je nejhoršího, trpíme bludné
nauky. Ty dnes mohou do církve
klidně pronikat. Příklady může
uvést každý sám. Dokonce i satanismus
se bagatelizuje.
Když se dívám na Ježíše,
musím říct, že byl spíše netolerantní.
Naprosto netolerantní
byl tam, kde šlo o pravdu a lež.
Pro pravdu šel dokonce na smrt.
Chcete mě nyní zabít, toho,
kdo vám mluvil pravdu, kterou
slyšel od Boha... Já (Otce)
znám, a kdybych řekl, že ho neznám,
byl bych podobný vám, lhář
(Jan 8,40.55).
Ježíš umí být také neúprosný,
např. pokud jde o Eucharistii.
Trvá na doslovné pravdě: Moje
tělo je skutečně pokrm, a moje
krev je skutečně nápoj, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho
krev, nebudete mít v sobě život
(srov. Jan 6,53–55). A když
se toho Dvanáct polekalo a zcela
pochopitelně zhrozilo, nic neodvolal,
ale položil jim otázku:
Chcete i vy odejít?
Křesťanská snášenlivost
Je to dokonce bolestné. Ani
v ekumenismu nemůžeme být
prostě tolerantní. Nemůžeme
protestantům říct: My vám budeme
tolerovat váš názor na Eucharistii
a na kněžství … a vy
nám nechte platit naše … Tak
jsme zítra zajedno a můžeme slavit
spolu. Tak to nejde. Pravda,
víra a svědomí nejsou vůbec tolerantní.
Musíme se navzájem respektovat,
nikdo nesmí druhého
přehlížet nebo ho „převálcovat“.
Nejsme schopni říct, zda
Ježíš byl tolerantní nebo netolerantní.
To slovo se pro něho
nehodí. Ježíš byl svrchovaně
pravdivý, On je Pravda. A požaduje,
abychom byli dobrotiví
jako jeho Otec, který je dobrotivý
i k nevděčným a zlým,
a dává svítit slunci na dobré
i na zlé a déšť sesílá na spravedlivé
i nespravedlivé (srov. Mt 5,45
a Lk 6,35).
Pokud však jde o křesťanskou
toleranci, nikdo to nevyslovil lépe
než Pascal (†1662):
Jako je zločinem rušit mír
tam, kde vládne pravda, tak je
zločinem setrvat v míru tam, kde
se pravdě činí násilí. Je doba,
kdy mír je oprávněný, a je doba,
kdy mír je neoprávněný. Neboť je
psáno, že je doba míru, a je doba
boje, a je to zákon pravdy, kdo
je rozlišuje. Ale nikdy není doba
pravdy a doba bludu, na opak je
psáno, že Boží pravda trvá navěky.
Ježíš Kristus, který říká, že
přináší pokoj, říká také, že přišel,
aby přinesl meč. Neřekl však, že
přinesl jak pravdu, tak lež.
-sks- 48/2001
Překlad -lš-
