Při prosazovaní práva na homosexuální svazky a na adopci dětí v těchto svazcích zaznívají
tvrzení, na která je třeba se podívat v pravém světle objektivní skutečnosti, a nikoliv pouhých
emocí. Zde jsou některá z nich:
„Homosexualita je geneticky
podmíněna. Homosexuálové se již
jako takoví rodí.“
Přes intenzivní vědecká bádání
se nepodařilo prokázat genetický
původ homosexuality. Ani
výzkum chování dvojčat neprokázal
dědičný základ. Neil Whitehead,
biochemik, shrnuje stav
vědeckého výzkumu takto: „Homosexualita
není ani vrozená,
ani geneticky určená a není nezměnitelná.“
(My Genes Made
Me Do It! A Scientific Look at
Sexual Orientation, 1999)
„Homosexuálové nemohou své
chování změnit.“
K tomu jeden citát: „Někteří
terapeuti zpracovali obšírná písemná
svědectví o pozitivních výsledcích
terapie homosexuálního
založení. Hodnocení léčby nežádoucího
pohlavního sklonu ukazují,
že tato léčba je stejně úspěšná
jako u obdobných psychologických
problémů: u 30 % zaznamenala
úplnou změnu a u 30 % zlepšení
stavu (Homosexuality and
Hope). Robert Spitzer, spoluodpovědný
za vyškrtnutí homosexuality
ze seznamu psychických onemocnění
v roce 1973, po vlastním
studiu napsal v roce 2000: „Jsem
přesvědčen, že mnoho lidí dosáhlo
významných úspěchů ve snaze
stát se heterosexuálními (…) Začal
jsem toto studium jako skeptik.
Nyní tvrdím, že této změny
je možno dosáhnout.“
„Stejné právo na stejnou lásku.“
Tímto heslem je požadováno
státem uznané spojení homosexuálů.
V souvislosti s tímto tvrzením
je třeba vysvětlit, proč stát
vybavil manželství zvláštními právy.
Důvod: Protože manželství je
privilegované místo plození. Celoživotní
spojení muže a ženy je
ideálním prostředím pro vývoj dítěte
k psychicky zdravému dospívání.
Abychom použili hesla homosexuálů:
Manželství je prostor
správného a přirozeného chování
člověka. Slogan „stejné právo
na stejnou lásku“ zatemňuje skutečnost
a obrací pohled k emocím, které nemají žádný veřejný
význam. Stát zvýhodňuje manželství
bez ohledu na citové rozpoložení
partnerů.
„Homo-svazek nepoškozuje
manželství, oba mohou existovat
vedle sebe.“
Uznání homosexuálního svazku
bourá pojem manželství, protože
zatemňuje jeho podstatu, totiž
plodné spojení muže a ženy.
Pojem manželství je zde v jádru
změněn: stává se z něho spojení
libovolných osob s cílem vzájemné
výměny sexuálně podněcujícího
jednání.
„Církev dovoluje sňatek neplodných
osob, nemůže tedy toto právo
odepírat homosexuálům.“
V manželství neplodného páru
dochází k pohlavnímu styku,
který sám o sobě umožňuje plození,
i když z určitých biologických
nebo psychologických důvodů
k tomuto plození nedochází.
U homosexuálů je jejich sexuální
aktivita již ze své podstaty zásadně
neplodná.
„Odmítání církve je projevem
její nenávisti vůči homosexuálům.“
Křesťané jsou ve všech příslušných
církevních vyjádřeních vyzýváni
k tomu, aby rozlišovali mezi
osobami a jejich konáním. Tak jako
každý jiný člověk i homosexuál
je člověk, který zasluhuje lásku.
Ježíš Kristus zemřel na kříži
za všechny a všechny chce zachránit.
Právě proto je důležité označit
homosexuální jednání za hříšné,
aby postižení měli možnost otevřít
se svému obrácení. Neláskou by
bylo právě to, kdybychom jejich
jednání ospravedlňovali.
„Odmítat manželství homosexuálů
je diskriminace.“
Manželství je spojení muže
a ženy, kteří musí být schopni
pro manželský svazek. Žádné
jiné spojení (muž + muž, žena
+ žena, muž + dítě, žena + dítě,
člověk + pes) není manželství.
Když na tom trváme, vysvětlujeme,
co je to manželství,
a není to žádná diskriminace takových
svazků, které ze své podstaty
nejsou a ani nemohou být
manželstvím.
„Homosexuální láska je stejně
životná jako každá jiná láska.“
Abychom to mohli posoudit,
je dobré poukázat na některé
zvláštnosti homosexuálních
vztahů: Promiskuita u homosexuálů
(zvláště mužů) je vysoce
nadprůměrná. Výměna partnerů
patří k životnímu stylu. I v relativně
stabilních partnerstvích dochází
k četným sexuálním vztahům
s jinými osobami. Výsledky
šetření jsou různé, ale není výjimkou,
že homosexuál má více
než 100 partnerů, a jsou to často
zcela cizí osoby. Důsledkem
je, že homosexuálové jsou nadprůměrně
postiženi pohlavními
chorobami a nemocí AIDS. Tři
ze čtyř lesbiček navštěvují terapeuty,
homosexuální muži mají
velký sklon k sebevraždě, alkoholismu
a drogám. Jejich životní
aspirace jsou značně redukovány.
Děti z homosexuálních
párů jsou velmi často vystaveny
sexuálnímu zneužití pěstouny
(viz http://www.exodusglobalalliance.
org/ishomosexualityhealthyp60.
php).
„Uzavřít manželství patří
k lidským právům. Nikomu v tom
nesmí být zbraňováno.“
To souhlasí, že je lidským právem
uzavřít manželství. Ale to
platí v tom případě, že se jedná
o svazek muže a ženy uzavřený
vzhledem k plození potomstva.
Jiné formy soužití mají v civilním
právu dostatečně zakotvené
možnosti k odlišnému právnímu
opodstatnění takových vztahů.
„Mezi osobami stejného pohlaví
nesmí existovat láska?“
Samozřejmě může, a dokonce
má. Ale ta musí ke svým projevům
používat přiměřené formy.
Taková přátelská láska může
vy užívat i tělesné výrazy náklonnosti,
které vyjadřují duševní blízkost
těchto osob, např. objetí.
Tyto projevy však nesmí být zaměřeny
k sexuálnímu vzrušení.
To je vyhrazeno pro muže a ženu
a má své kořeny v lidské přirozenosti
jako průvodní projev při
plození plynoucí z napětí mezi
pohlavími. Homosexuální láska
je ve své podstatě sebevztažná,
jak dokazuje holandský expert
Gerard van de Aardweg: „Nejlépe
to vystihuje pojem neurotický
vztah: ten podněcuje výrazně
egocentrismus, hledání pozornosti
místo milování.“
„Není možné bránit homosexuálním
párům, aby adoptovaly
děti.“
Christl Vonholdt uvádí důležité
důvody, které tomu brání:
* Každé dítě má právo na otce
a matku. Ve struktuře homosexuální
„rodiny“ je dítě o toto
právo vědomě ochuzeno.
* Dítě, které vyrůstá s vědomím,
že rodiče jsou dva muži
anebo dvě ženy, je vystaveno
manipulaci, pokud jde o jeho vědomí
o svém mezipohlavním původu.
To pak ovlivňuje negativně
vytváření vlastní identity.
* Rozdílnost je pro vývoj
mnohem podnětnější než shoda.
Výzkumy posledních 40 let
se shodují v tom, že matka a otec
vnášejí do vývoje dítěte pohlavní
závislost vyplývající z rozdílnosti.
Dítě u homosexuálních partnerů
stejného pohlaví je předem
zbaveno zdravých vývojových
možností.
* Existují výrazné rozdíly
v životním stylu homosexuálních
a heterosexuálních partnerů.
Statistika prokazuje výrazně
vyšší promiskuitu u homosexuálně
žijících mužů než u mužů
ve vztazích otec – matka. To má
destruktivní vliv na vývoj pojetí
vztahů u dítěte.
* Pro lesbicky žijící ženu je
příznačné, že nechce nebo nemůže
mít vztah k mužskému
pohlaví. To velmi ztěžuje vývoj
identity chlapců.
* Pro dívky je otec důležitým
činitelem pro vytváření vzoru rolí,
jaká je očekávána od muže.
Studie prokazují, že dívky vyrůstající
bez otce mají problémy
ve vytváření vztahu k mužskému
pohlaví a dostávají se mnohem
častěji do nežádoucího jiného
stavu.
* Ve studiích, které tvrdí, že
nejsou rozdíly mezi homosexuálním
a heterosexuálním rodičovství,
se vyskytují závažné metodické
nedostatky.
Z VISION 2000 – 2/2010
přeložil -lš-
