V článcích na těchto stránkách se často věnujeme soukromým zjevením. O co vlastně jde, jaký je význam těchto zjevení? Jsou pro nás důležité? Co přinášejí?
Proč je jich tolik a jsou všechna pravá? Můžeme a máme jim věřit a jaké jsou znaky jejich pravosti? Co znamená jejich uznání Církví? Jsou pro nás závazné?
Pro zodpovězení těchto otázek nahlédneme (znovu) do diplomové práce zabývající se mariánskou úctou.
Fenoménem soukromých zjevení se zabývám v druhé části diplomové práce. Důvodem zařazení této části je fakt, že mariánská zjevení ovlivnily a ovlivňují mariánskou úctu věřících a mají vliv i na rozvoj církevní nauky.
Nejprve se zabývám soukromými zjeveními všeobecně, potom zjeveními Panny Marie. V dalších kapitolách (2.1-4) se věnuji významným mariánským zjevením - V Paříži (1830), Lurdech (1858), Fatimě (1917) a zjeveními v Amsterodamu (probíhalo v letech 1945 - 1959). V tomto příspěvku se však jimi zabývat nebudeme, ale zaměříme se na všeobecné pojednání o zjeveních.
2. Soukromá mariánská zjevení
Mariánská zjevení náleží k živým dějinám církve. Je třeba je určovat jako
imanentní, tj. obraznou událost, představu ve vědomí a tím jako mystický jev. Mariánská zjevení se určují jako psychogenní (duševní) představy.[76] Zde působení na smysly nevychází z vnějšího předmětu jako při tělesných jevech, ale „
zde působí Bůh svou podporou, a tím že navazuje na duševní život člověka a dává poznávat normálně neviditelné osoby (Krista, Marii, svaté) nebo minulé události (narození, ukřižování Ježíše) jako přítomné, smysly poznatelné (viditelně a slyšitelně)“[77]
Na rozdíl od veřejného zjevení, které „
dosáhlo svého definitivního naplnění v Ježíši Kristu – slovu, které se stalo člověkem. V něm nám Bůh odhalil svůj plán spásy a v tomto
smyslu je Zjevení jisté a nepřekonatelné, “[78]jsou soukromá zjevení mimořádnými projevy Boží lásky k člověku. Přes určitou podobnost je zde podstatný rozdíl se zjevením Zmrtvýchvstalého. Ta totiž patří k prvokřesťanským dějinám zjevení a jsou podstatné, nosné pro další vyznání víry, což o mariánských zjeveních neplatí.[79] Mariánská zjevení, jako všechna ostatní soukromá zjevení, nesměřují k rozšíření nauky víry, ale k praktickému chování věřících. Jejich smysl je v tom, jak uvádí Tomáš Akvinský, že povznášejí mravní
život věřících.[80] „
Nejsou samoúčelná, nehledají senzaci, ale zvláštním způsobem nám osvětlují to, co stojí dávno v Bibli, ale co jsme svou zahleděností do tohoto světa a do sebe zapomněli.“[81] Jejich smyslem je „
probouzet k životu skleslý a vyprahlý lid Boží, zdecimovaný masovou kulturou smrti a násilí a propadající malomyslnosti a skepsi.“[82]
Na otázku: „
Jaký význam mají podle Vašeho názoru soukromá zjevení pro život
Církve a jednotlivého křesťana?“[83] odpověděl významný německý teolog Karl Rahner těmito slovy: „
Soukromá zjevení jsou svou podstatou příkazem, podle kterého mají křesťané jednat v určité historické situaci. Ve skutečnosti přinášejí zjevení jen to, co už dávno známe z věrouky a teologie.
A přece nejde o nic zbytečného.“[84] A pokračuje: „
Protože to, co v určité situaci je nutno konat jako Boží vůli, se nedá logicky jednoznačně odvodit pouze ze všeobecných zásad dogmatiky a morálky a to ani tehdy, když si pomůžeme rozborem dané situace.“[85]
Dále pokračuje o podstatě soukromého zjevení: „
Zdá se nám, že podstatou prorockého „soukromého zjevení“ v křesťanském smyslu je příkaz, který Bůh vnukl jednomu údu Církve a kterým oznamuje, jak má Církev jednat v určité historické situaci.“[86] A dále
K. Rahner říká: „
Proroctví mají tedy v církvi i přes ukončenost zjevení svůj nezastupitelný význam, který není možno nahradit všeobecnou teologickou teorií, ani přirozenou či nadpřirozenou moudrostí.“[87]
Z uvedeného vyplývá, že soukromá zjevení mají svou důležitost a význam. I přes
to, že někteří proti nim projevují nemalé výhrady a argumentují poukazem, ¨že „vše máme v bibli a nic dalšího už nepotřebujeme.“
Mezi soukromá zjevení, která měla velký vliv pro celou církev, bylo zjevení
sv. Juliány z Lütichu. Toto zjevení, které se událo v roce 1209, mělo velký vliv na vzrůst úcty k Nejsvětější Svátosti a vyvrcholilo ustanovením slavnosti Těla a Krve Páně.
Další významnou událostí bylo zjevení Božského Srdce, které obdržela
sv. Markéta Marie Alacogue v roce 1672. Přispělo k zvýšení úcty Ježíšovu Srdci
a zavedení smírné poboţnosti devíti prvních pátků.
V roce 1931 měla zjevení milosrdného Pána Ježíše sv. Faustina Kovalská. Požádal
ji, aby nechala namalovat obraz zmrtvýchvstalého Krista, který vidí a opatří ho nápisem „Ježíši, důvěřuji Ti.“ Ovocem tohoto zjevení je rozšíření důvěry k Božímu milosrdenství.
Svátek tohoto milosrdenství, o kterém Ježíš řekl, že touží, „
aby svátek Milosrdenství byl
útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvláště pro ubohé hříšníky,“[88] ustanovil papež Jan Pavel II.[89]
Mezi soukromá zjevení, která mají vliv na celou církev, patří také zjevení
mariánská. „
Je jich stále více. Snad proto, že reakce lidí na pravé zjevení Boží
je neuvěřitelně ubohá, nedostačující, přímo apatická.“[90] Proto Bůh ve své dobrotě posílá svou Matku, aby lidi přivedla k nápravě života a k návratu k němu, svému Synu a našemu Spasiteli.
Na otázku, proč je takové množství mariánských zjevení, proč se vlastně Panna
Maria lidem zjevuje a v čem spočívá význam těchto zjevení, odpovídá v Úvodu ke své
knize František Press: ,,
Význam mariánských zjevení, nehovoříme-li o jejich moci ochranné, projevující se ve dvacátém století, je v zásadě trojí: Místa zjevení jsou především duchovními středisky modliteb, do kterých směřují poutníci z celého světa. Podle Mariina přání mají být na těchto místech, rozmístěných po mapě celého světa, budovány důstojné kultovní svatyně.“ [91]
Dále uvádí, že jsou to místa, na kterých často dochází k tělesným i duchovním
uzdravením a častým konverzím. K ozřejmění této skutečnosti dává Maria často
vytrysknout léčivému prameni. Jako příklad uvádí Lurdy a slovenskou Turzovku, kde došlo ke zjevením a vytrysknutí pramene s léčivou vodou v roce stého výročí Lurdských zjevení.[92]
Jako nejzávažnější důvod uvádí František Press, že na místech zjevení P. Maria
sděluje svá poselství lidem dnešního světa. Ta jsou určena všem, bez rozdílu ras a politické a náboženské příslušnosti, věřícím i nevěřícím. Říká: „
Tato poselství mají význam prorocký. Maria nám především dává výstrahu před silami zla, jež moderní člověk sám rozpoutal a jež sám nedovede opět pokojně utlumit a usmířit, a to jak v měřítku intimně lidském, tak i národním a celosvětovém.“[93]
Dále poukazuje na Mariino oznámení o své úloze. Její poselství neskončilo,
ale pouze začínalo před dvěma tisíci lety. A také, „
že toto poslání vrcholí právě v moderní době; že právě dnes stojíme na prahu převratných událostí, za nichž Svatá Panna, spolu se svým Synem, jako Paní všech národů – Spoluvykupitelka, Prostřednice a Zastánkyně,
svede druhý boj s odvěkým nepřítelem a vítězně ho porazí.“[94]
O významu a oprávněnosti soukromých zjevení se vyjádřil i významný teolog Hans
Urs von Balthasar, když řekl: „
Nemáme očekávat už další zjevení trojjediného Boha
světu“ (protože již bylo ukončeno) „
Ale porozuměli jsme už Božímu zjevení v celé hloubce a plnosti? Nepotřebujeme snad stále nových osvětlení, abychom mohli pochopit, jakou hloubku milosti obsahuje? Ale zároveň, jaké požadavky na nás klade? Jak absolutně nás zavazuje? A kdo víc než Maria, „ecclesia immaculata“, by byl kompetentní, aby nám
podával tato vždy nová, potřebná vysvětlení?“[95]
Bezesporu však platí, že Církevní pohled na tato mariánská zjevení je a musí být
opatrný, obezřetný. Ne všechna z takového ohromného počtu mariánských zjevení jsou pravá, opatrnost církve je proto plně na místě. Církev tyto jevy pečlivě zkoumá
a spolupracuje při tom s odborníky různých vědních oborů, např. psychologie
a psychiatrie.
Kritéria, která na prvním místě církevní hierarchie uplatňuje, shrnuje ve svém
článku Radomír Malý do čtyř bodů. Je to:
„ a) shoda údajného poselství s naukou církve a s Evangeliem. (sv. Pavel píše:
,,Kdyby vám sám anděl hlásal jiné evangelium, než to, které jsme vám hlásali, bud'
proklet.“Jediný blud tedy stačí, aby takové ,zjevení´ bylo odmítnuto jako nepravé.
b) Viditelná znamení Boží přítomnosti a jejího působení, jako mimořádná
uzdravení, obrácení a jiné zázraky.“[96]
Další dva body se týkají osobností vizionářů. Jedná se o
„ c) Pravdomluvnost vizionářů a jejich psychická vyrovnanost. V případě dětí
je třeba prozkoumat, jestli nejsou předmětem manipulace ze strany dospělých.
d) Poslušnost vůči kompetentní církevní autoritě.“[97]
Ta zjevení, která církev na základě takového pečlivého zkoumání uzná za pravá, nikoho nezavazují a jako taková nejsou předmětem povinné víry. Ta je vyžadována pouze u dogmat. Podle učení církve jsou mariánská zjevení soukromými zjeveními. „Ohledně nich je vhodná lidská víra, která se řídí pravidly moudrosti. Je tu možné uctivé odmítnutí, kritická zdrženlivost (DS 3011).“[98]
U zjevení, která jsou uznána za pravá, vypovídá toto
uznání o souladu zjevení s učením církve a o existenci důvodů pro víru v tato zjevení protože přinášejí dobré plody.[99]
Soukromá zjevení tedy katolíka nezavazují k víře, protože plnost zjevení nám byla
dána v Ježíši Kristu. A to ani tehdy, jsou–li tato mimořádná zjevení církví oficiálně uznána.
R. Malý k tomu dodává: „
Kdo však apriori jakékoli mimořádné zjevení odmítá, jedná
nemoudře a o mnohé se ochuzuje. Kdo nepřijímá poselství Panny Marie z Lurd, La Saletty
a zvláště z Fatimy, která nejsou ničím jiným než aktualizací evangelia, odhaluje tím, že se
těžko vyrovnává i s některými pasážemi Nového zákona....“[100]
P. Dokládal se k tomu vyjadřuje, když píše: „
Církev je (tyto směrnice) přijala jako
obecné učení na základě stavu, ve kterém se nachází.“[101] A s povzdechem dodává:
„
Poselství živého Boha je určeno libovolnému nakládání ze strany lidí. Vše je vlastně
zpochybněno a odsunuto někam na okraj.“[102] A pokračuje: „
Není závazné věřit tomu, co
říká nebeská Matka při kontaktu se současným světem,“[103] a to ani tehdy, když církev toto
zjevení přijala jako pravé.
I přesto, že soukromá zjevení nejsou pro věřícího katolíka závazná, mají velký vliv
na vývoj spirituality, lidové zbožnosti i církevní nauky. Patří mezi ně např. Lurdy a Fatima.
@@@
Nyní si naznačíme, pochopitelně neúplně,
chronologický přehled mariánských zjevení
posledních 170 let. Některými mariánskými zjeveními a jejich vlivem se budeme zabývat
poněkud podrobněji.
První významné mariánské zjevení, kterým byla zahájeno období, které lze nazvat
,,mariánská doba církve a světa,“[104] se uskutečnilo v 19.století. Bylo to v samém srdci
tehdejšího světa, v Paříži na Rue du Bac. Toto zjevení sv. Kateřině Labouré se uskutečnilo
v roce 1830.
Následovalo další mariánská zjevení v La Salettě (1846) ,v Lurdech (1858)
a na dalších místech - v Pontmainu (1871), v Pellevoisinu (1876) a na samém konci století
v Tilly-sur-Seules. „
Stojí za povšimnutí “ upozorňuje autor knihy o mariánských zjeveních
František Press, že „až do té doby všechna místa zjevení ležela ve Francii, oné prvorozené
dcery církve.“[105]
Od dvacátého století začínají mariánská zjevení probíhat i na jiných místech
Evropy. V roce 1917 probíhají od května do října velmi významná zjevení ve Fatimě
v Portugalsku, ve třicátých letech Beauraing a Banneux v Belgii. Po 2. světové válce
probíhají zjevení v Amsterodamu (1945 -1959) a na mnoha jiných místech. V roce 1958
začala probíhat zjevení na slovenské Turzovce, od roku 1965 ve španělském
Garabandalu.[106]
Od sedmdesátých let se zjevení uskutečňují na mnoha místech celého světa.
„
...hovoří se o stovkách mariánských zjevení: od Koreje po Rwandu, od Austrálie
až po USA. Zapálená šiřitelka Mariiných poselství Španělka Esperanza Ridruejo jich
od druhé světové války napočítala 40, René Laurentin 55.“[107]
Velkým světovým fenoménem se stalo bosenské Medžugorje. Zjevení zde probíhají
nepřetržitě každý den již od června 1981 a trvají až dodnes. Medžugorje se stalo třetím
nejnavštěvovanějším poutním místem světa, kde se dějí mnohá obrácení. Poselství Panny
Marie vyzývající k pokání, smíření, modlitbě, půstu a obrácení jsou pravidelně překládány
a rozšiřovány po celém světě. Pod vlivem Medžugorje vznikají četné modlitební skupiny
a mnoho jiných dobrých aktivit.
Podle serveru romereports.com.ustanovil papež Benedikt XVI. komisi na zkoumání
pravosti zjevení v Medžugorje. Komise je součástí Kongregace pro nauku víry a povede ji
kardinál Camillo Ruini. Toto zkoumání má ukončit všechny nejasnosti a dohady ohledně
těchto událostí.[108]
Na otázku, proč je v současné době tolik mariánských zjevení a tak četná Mariina
poselství odpovídá ve své knize František Press. Píše:,,
Mariánská poselství vytvářejí
apokalyptickou vizi budoucnosti a ukazují nám, že právě my, naše generace, stojíme
na konci časů,“ tj. na konci staré epochy, nenávratně odsouzené k zániku. Právě proto
jsou její zjevení v poslední době stále četnější a zasahují snad všechny zeměpisné oblasti
světa.“[109]
Panna Maria jako naše nebeská milující Matka dělá vše, aby zachránila své děti,
lidstvo před zkázou. A četnost jejích zjevení, naléhavost jejích poselství svědčí o tom, že
situace je opravdu kritická. Lidstvo je ohroženo více než si uvědomuje a než si je ochotno
připustit.
Právě poselství Fatimy klade důrazný a naléhavý požadavek na pokání, na smíření
s Bohem a návrat k němu, na celkovou nápravu života. Vyslyšení nebo nevyslyšení těchto
požadavků má pak velký dopad na vývoj světových událostí, budoucnost lidstva i věčnou
spásu nebo zavržení mnoha lidí.
I když jsou události Fatimského zjevení dostatečně známé, pro jejich závažnost
se u nich v krátkosti zastavíme. Dříve se však budeme věnovat zjevením, která událostem
ve Fatimě předcházela. Pojednáme o zjevení, které před 180 lety jakoby zahájilo sérii
Mariiných zjevení, o pařížském Rue du Bac. Potom se blíže zastavíme u zjevení
v Lurdech.
-------------------------------
O tom ale možná až v některém z budoucích článků....
Rue du Bac
>
Odkazy k textu:
[76] Srov. BEINERT, W.,
Slovník katolické dogmatiky, s. 183.
[77] Tamtéž, s. 183.
[78] ALBERICHT, E.; DŘÍMAL, L.,
Katechetika, s. 65.
[79] Srov. BEINERT, W.,
Slovník katolické dogmatiky, s. 184.
[80] Srov. Tamtéž, s. 184.
[81] DOKLÁDAL, P.,
Doba Mariina je zde, s. 151.
[82] Tamtéž, s. 151.
[83] Tamtéž, s. 155.
[84] RAHNER, K., in DOKLÁDAL, P.,
Doba Mariina je zde s. 155.
[85] Tantéž, s. 156.
[86] Tamtéž, s. 156.
[87] Tamtéž, s. 156.
[88] DOKLÁDAL, P.,
Doba Mariina je zde, s. 93.
[89] Je až symbolické, že sv. otec zemřel na první sobotu měsíce dubna večer před 2. nedělí velikonoční –
svátkem Božího Milosrdenství, který sám ustanovil.
[90] DOKLÁDAL, P.,
Doba Mariina je zde, s. 150.
[91] PRESS, F.,
Maria....Mariánská zjevení a poselství lidem 20. století, s. 13.
[92] Srov. Tamtéž, s. 13.
[93] Tamtéž, s. 13.
[94] Tamtéž, s. 13-14.
[95] BALTHASAR, H.U.von, citováno podle DOKLÁDAL, P.,
Doba Mariina je zde, s. 157.
[96] MALÝ, R.,
Církví uznaná mariánská zjevení po II.světové válce, Immaculata. 1997, 2, s. 22-23.
[97] Tamtéž, s. 22-23.
[98]BEINERT, W.,
Slovník katolické dogmatiky, s. 184.
[99] Srov.Encyklika Pia X.,
Pascendi Dominici gregis, in ŠVUBOVÁ, H., Mariánská zjevení, Farní zpravodaj
Šumperk, č. 1, leden 2009.
[100]MALÝ, R.,
Církví uznaná mariánská zjevení po II.světové válce. Immaculata. 1997, 2, s. 22-23.
[101] DOKLÁDAL, P.,
Doba Mariina je zde, s. 163.
[102] Tamtéž, s. 163.
[103 ]Tamtéž, s. 163.
[104] Srov. MINAŘÍK, M.,
Mariánská dogmata, s. 42.
[105] PRESS, F.,
Maria....Mariánská zjevení a poselství lidem 20. století, s. 12.
[106] Srov. Tamtéž, s. 12.
[107] MALÝ, R.,
Církví uznaná mariánská zjevení po II.světové válce. Immaculata. 1997, 2, s. 22-23.
[108] Srov. Magnifikat Slovakia o.z. [online]. 5.3.2010 [cit. 2010-03-09].
Benedikt XVI. ustanovil komisiu pre
Medžugorie!. Dostupné z WWW: >http://www.magnificat.sk/nd/clanky/bustan.html">http://www.magnificat.sk/nd/clanky/bustan.html< .
[109] PRESS, F.,
Maria....Mariánská zjevení a poselství lidem 20. století, s. 14.
La Saletta
Jinou část této diplomové práce naleznate ve článku:
Oprávněnost a důsledky vyhlášení dogmat
ZDE.
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA
Katedra pastorální a spirituální teologie
Roman Tomek
Mariánská úcta na Znojemsku a její projevy
Diplomová práce
Vedoucí práce: ThLic. Michal Umlauf
Obor: Křesťanská výchova
OLOMOUC 2010
Amsterodam - Matka všech národů>
Medžugorje
