FATYM.com nabízí:
AMIMS.net nabízí:
TV-MIS.cz nabízí:
ABCD.fatym.com nabízí:
Milujte se! nabízí:
Spřátelené weby:
|
Nosit květy
Pro chvíle zastavení či rozjímání přinášíme básně, které nám zasala slečna Marie Křivánková.
Nosit květy
Nosit květy ve svých dlaních,
najít perlu z nebe,
najít kousek kříže v srdci,
v něm Ježíši Tebe.
Chtěla bych rosu otřít
z Tvého krvavého čela,
chtěla bych najít,
co ztratila jsem
a vidím stále víc,
že ve sluneční záři na vlnách
svítí i oslavený kříž.
Až opět půjdu spát,
dřív v srdci s Tebou
budu slavit vzkříšení,
aby až v nebi uvidím Tě v tvář,
bylo mé aleluja pokračováním písně.
Ať nežiji já a když prázdno je ve mně,
kéž chválí Tě za mě vyprahlá země.
Ať nežiji já a když voda se valí,
ať poslední co zbylo - má touha Tě chválí.
Když v propasti budu dál - své srdce Ti dám.
A v temné noci,
která stále ztemnělejší může být,
věřím, že Král v ní bude žít.
Za vonných květů a mastí
zavinutý do plátna,
ať u fontán a lesních tišin
zní zvonky tajemství,
že to, co žiji, je Pána vítězství.
Do mokří bažin Maria půjde s Tebou dál.
Měj srdce jako Ježíš, když s ním jdeš,
znamením, že On v tobě a ty v Něm,
buď ti,že bojuješ.
Ve vůni fialek najdeš ztracený ráj
až k večeru zapadne slunce do tvého srdce,
řekni jen směle – slavné vítězství!
Ozvěnou již slyším,
jak začíná se věčný den a zvony zní.
Tak pojď
Pojď a neříkej už stůj,
tak pojď, když chceš být můj.
Pojď a nedívej se, že ten má víc,
kdo nemá Boha, nemá nic.
Nedívej se na to, že on má
hodně peněz, penězům,
těm nikdy nevěř.
A nehleď na to, že on má hodně času,
když ty se modlíš.
Jakou cenu má ten čas,
to se jednou dozvíš.
A nebuď nikdy pyšný,
to teď každý rád,
místo druhé miluje vlastní šat.
Krade lásku těm,
kdo jí potřebují k životu,
na chudých on nevidí
žádnou novotu.
Pojď za tím, kdo ti vždycky pomoh,
tam, kde je tvůj pravý domov.
Pojď a neříkej už stůj,
pojď, když chceš být můj.
Po stopách zavátých
Když na smrt jde nevinný,
tu zabodne se do mě
kus trnové koruny.
Říkáš:"Ty se mi jen zdáš!"
Když propuštěn je na svobodu
znovu Barabáš.
I když denně opadne ti lásky květ,
zažiješ že svět zaznamená jenom led.
Že Láska zvítězila
najdeš už jen v stopách zavátých.
Litera zabijí,
já přál si své Království vidět v očích tvých.
Všichni hledí tam, kde poklad mají,
a na nádvořích mého Srdce bolest neutají.
Vítězíš, když sláb kráčíš dál,
na této cestě ztrácel krev i tvůj Král.
Zraněným přec v prachu dáváš nalézt sebe,
ale pyšný i když viděl by Tě neuvěří v Tebe.
Jen v mém Srdci, které bije v tobě,
můžeš ukřižovat lásku svou.
A den po dni budeš chodit ve tmě,
osvětlen jen Pravdou mou.
Když v posvátných stopách
vítr zavane i život můj,
na rozcestích světa
chtěla bych zanechat obraz Tvůj.
Aby každý kdo půjde tudy přečet,
jen v Duchu a Pravdě je Život,
který dá ti pečeť.
Až uslyšíš hlas Beránka,
to po posvátných stopách přišel opět Pán,
kdy tvé stopy skryly se v Jeho,
když chodil jsi v tmách.
Na čele máš vypálené znamení kříže
a v duši ještě trochu zemské tíže.
Ale pod Mariinou nohou
je rozdrcen již temnot kníže.
Pod znamením této Lásky roztaje i led,
když dovolíš Bohu a daruješ mu
i poslední svůj květ.
A Království přichází ve věčném -teď-.
I zavátý život zaznamenal tlukot Srdce,
a zvedl se závoj jara, na příchod toho Dárce.
Odváté stopy vidím již jen zdáli,
když vracím se Domů k věčnému Králi.
Povolání
Kroky Tvé kde jdou a Srdce Tvé kde zní,
tam Boží dotek všechny touhy pozmění.
Sám možná chtěl jsi jinou cestou jít,
však já předešel tě a nabídl květ,
chceš-li, skus přivonět.
Dřevo kříže, pět mých ran,
u paty kříže Magdaléna, Maria a Jan.
Nabízím ti podíl na mé Oběti.
Vzpomínáš, jak v dětství říkals bratru:
„Jdi ty, jdi ty!“
Teď zvu já tebe za přítomnosti nebe,
kdo půjde, kdo může pochopit?
Kdo bude svým nepřátelům nohy mýt?
V lidském těle Boží Synu,
vzal jsi na sebe naši vinu.
V každé bolesti a stínu,
v radosti, nikde Tě neminu.
Je možné s Tebou žít,
je možné zasnoubený s Tebou být.
Já jsem v Tobě, Ty jsi ve mně,
oběť v Oběti je živá, nová, zpřítomnělá.
To jsi, Pane, chtěl, aby svět skrze mě zahořel.
Jak milá byla tvá slova:
„Půjdu já, oběť Tobě podobná.“
A na dvanáct trůnů až přijde čas,
pozve Tě Tvůj Pán zpět zas.
Milovat, už navždy žít a soudit svět.
Kdo můžeš pochopit, pochop,
co znamená pro Krista žít,
nemít již svůj čas, v oběti jen Krista mít.
Jak na kříži dohasíná Láska a již nikdy nezhyne.
Jak dává ti Matku, Ducha
a Jeho pohled na tvé tváři naposledy spočine.
Již vybral sis své jméno,
již vybral sis svůj šat.
I já jednou obléknu tě
připraven království ti dát.
Snad jsi někdy váhal,
ale pak již nikdy nebudeš.
Co oko nevidělo a na mysl nevstoupilo,
v tom navěky spočineš.
Abba Otče, chci Tvou chválou navždy být,
jak za života na Zemi u Tvých nohou dlít.
Ponořen v Trojici Boží,
jak na počátku jsi mě stvořil –
již neporušen k obrazu Tvému –
jen Láskou být.
Sdílet
| Autor: Bohumila Hubáčková |
Vydáno dne 05. 01. 2011 | 7058 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
 
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
|
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Znáš tiskoviny z nakladatelství A.M.I.M.S.?
Celkem hlasovalo: 21770
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
|
