U příležitosti nedávné slavnosti Neposkvrněného početí P. Marie a výročím vyhlášení dogmatu Piem IX. (8.12.) nahlédneme do mojí diplomové práce, která je věnována mariánské úctě. Podíváme se na to, co dogmata znamenají, na důvody jejich vyhlášení a co se jejich vyhlášením mění nebo nemění. Také se podíváme na nauku Pia IX. o Panně Marii.
1.5.4. OPRÁVNĚNOST A DůSLEDKY VYHLÁŠENÍ DOGMAT
Jak bylo řečeno výše, pro rozvoj mariánské úcty mělo velký význam vyhlášení
dogmat. Doposud byla církví definována čtyři dogmata, která se týkají Panny Marie.
Jsou to:
1. Neposkvrněné početí
2. Stálé panenství
3. Boží mateřství
4. Nanebevzetí s tělem i duší.
Nejdříve a původně se však církev snažila proniknout a lépe vysvětlit tajemství
Ježíše Krista. Toto vymezení nauky bylo nutné k tomu, aby církev mohla rozpoznat bludné nauky a hájit neporušenost víry. Začalo být však čím dál jasnější, že splnění tohoto úkolu není možné bez pochopení tajemství jeho Matky. Vtělení je tak těsně spojeno s Marií, že bez ní není možné je vysvětlit. Proto je také Maria zmiňována ve všech vyznáních víry.[68]
Konstantinopolský koncil [69] v roce 381 potvrdil božství Ježíše Krista (to udělal
už koncil v Niceji [70] roku 325, když zavrhl Ariovo učení. To tvrdilo, že Boží Slovo není pravým Bohem, ale od Boha stvořenou nejvyšší bytostí) a také božství Ducha Svatého. V nicejsko-ceřihradském vyznání víry je vtělení Syna definováno slovy: „Skrze Ducha
Svatého, z Marie Panny.“
Koncil v Efezu [71] vyhlásil v r. 431 Marii Bohorodičkou, protože chtěl odsoudit
Nestorovo učení. Ten tvrdil, že „
Maria nezrodila Boha, nýbrž člověka, na kterého následně sestoupilo Slovo.“[72] A tedy „
Maria je matkou Ježíše Krista a ne Boha.“[73]
Tato (a i ostatní) dogmatická prohlášení jsou v životě církve velikou událostí.
Neobjevily se však jakoby zničehonic, ale představují vyvrcholení určitého procesu zrání.
„
Kořeny vědomí církve ohledně určité pravdy víry jsou hluboce zapuštěny v samotném zjevení, v událostech dějin spásy i ve slovech Písma, které o těchto událostech vypovídají a ukazují na jejich pravý význam.“[74] Vyhlášením dogmatu nevzniká nic převratně nového.
Definovaná pravda již v církvi existuje, její přítomnost musí být alespoň implicitní
a to od počátku existence Kristovy církve. Nemění se tedy počet vyznávaných pravd víry,
ale pouze vědomí závaznosti určité pravdy. „
Dogmata si nenárokují, že by vyslovovala
nepřekonatelnou plnost poznání, nicméně jsou zcela bezpečnými a důvěryhodnými
ukazateli na cestě do hlubin pravdy víry.“[75] Věroučná prohlášení Učitelského úřadu církve
tak vlastně završují a korunují to, co církev již od počátku věřila a vyznávala, i když třeba ne ještě zcela dokonale. Na rozvoji tohoto poznání a s tímto poznáním spojený vzrůst víry a úcty, měly a mají také vliv soukromá zjevení. (...)
ODKAZY v textu:
[68] Srov. MINAŘÍK, M., Mariánská dogmata, s. 25.
[69] Konstantinopolský koncil roku 381 – odsouzení subordinacionismu a modalismu DS 151, kánony
odsouzení Sabelia, Macedoniana, ebonitů a Aria DS 152 -177.
[70] Niceský koncil, rok 325 – odsouzení Áriových bludů DS 130 a křtu heretiků DS 127 – 128.
[71] Efezský koncil, rok 431 – zavržení nestorianismu, DS 264 a pelagianismu, DS 267 – 268.
[72] MINAŘÍK, M., Mariánská dogmata, s. 26.
[73] Tamtéž, s. 26.
[74] POSPÍŠIL, C.V., Nanebevzetí Bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, s. 3.
[75] Tamtéž, s. 5.
....................
Následující druhá část diplomové práce se podrobně zabývá soukromými zjeveními. Nejprve pojednává o významu soukromých zjevení
všeobecně, potom o zjeveních Panny Marie. Některým z nich (Paříži, Lurdem, Fatimě a Amsterodamu) se pro jejich důležitost věnuje podrobněji. Třetí část se zabývá ekumenickými aspekty a čtvrtá, stěžejní část mapuje mariánskou úctu a její projevy na Znojemsku. Mariánská úcta na Znojemsku je tak v práci pojednána v širším kontextu vzniku a vývoje mariánské úcty, rozvoje církevní nauky o Panně
Marii, vlivu soukromých zjevení na vývoj, podobu, formy a intenzitu mariánské úcty a teologie. Je zde také uveden pohled na přístup nekatolických církví k postavě Panny Marie a k mariánské úctě a naznačeny možnosti ekumenického dialogu.
My se však vrátíme v první části (Úcta k Panně Marii) o něco zpět a podíváme se, co o P. Marii učil papež Pius IX.
.................................
1.5.1. POHLEDY MAGISTERIA PAPEŽů NA POSTAVU PANNY MARIE
Pius IX., papež I. vatikánského koncilu vyhlásil dogma o Neposkvrněném početí
Panny Marie. Stalo se to 8. prosince 1854 bulou Ineffabilis Deus (Nevýslovný Bůh). Píše se v ní: „
Učení, že přeblahoslavená Panna Maria byla v prvém okamžiku svého početí mimořádným darem Boží milosti a výsadou všemohoucího Boha, s ohledem na zásluhy Ježíše Krista, Vykupitele lidského pokolení, uchráněna čistou od každé poskvrny dědičného
hříchu, je Bohem zjevené, a proto se musí od všech věřících pevně a vytrvala věřit.
(DS 2803).[48]
Tato definice Pia IX. je chápána jako úkon bohopocty a projev oddanosti
Marii. Pozitivně, jinými slovy [49], lze toto dogma vyjádřit takto: Maria je vyvolená a omilostněná k nejvýš vroucímu a živému spojení s Kristem.[50]
ODKAZY v textu:
[48] BEINERT, W., Slovník katolické dogmatiky, s. 185.
[49] V kap.3.4. se budeme zabývat i dalšími pohledy současné teologické reflexe na toto dogma.
[50] Srov. BEINERT, W., Slovník katolické dogmatiky, s. 185 – 186.
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA
Katedra pastorální a spirituální teologie
Roman Tomek
Mariánská úcta na Znojemsku a její projevy
Diplomová práce
Vedoucí práce: ThLic. Michal Umlauf
Obor: Křesťanská výchova
OLOMOUC 2010
(Na Fatym.com vydáno 16. 8. 2011;
1. 1. 2017 - 10231; 4. 12. 2019 - 15628; 7. 12. 2020 - 16928 přečtení)
