Ve Znojemsku č. 47-49 ročník 2010 bylo uveřejněno hned několik článků s tématikou sexuální výchova ve školách. Pod posledním příspěvkem šéfredaktora Vlastimila Mrvy je poznámka, že redakce považuje diskuzi k tomuto tématu za uzavřenou. Ohlasů je však mnohem více a jejich autoři by rádi, aby i jejich názor byl slyšen. Tři z nich jsou zde. V komentářích k tomuto článku se můžete vyjádřit i vy.
Údiv nad názorem čtenářky
Dosti opožděně mi byly doručeny noviny Znojemsko č. 47 a č. 48 s články o sexuální výchově ve školách. Proto se vyjadřuji až nyní.
Plně souhlasím s názory pana faráře P. Mgr. Marka Dundy ThD, který jasně uvedl, že o sexu a pojmech s ním souvisejících je třeba s mladými lidmi hovořit, cituji " s úctou, v duchu pravdivosti a křesťanského pohledu na lidské tělo, vztahy dvou lidí a tajemství předávání života". Byl jsem přítomen na čtyřech dvouhodinových besedách pana faráře Dundy
s mladými lidmi a tvrdím, že měly vysokou úroveň - jak ze strany pana faráře, tak ze strany 13ti - 14ti letých chlapců
a děvčat.
Při povinné docházce do školy, ani při studiu, ani při mé 38-leté pedagogické činnosti jsem nezaznamenal předmět
"Sexuální výchova" v seznamu předmětů povinných či nepovinných. Zavedením předmětu se problémy ohledně sexu nevyřeší. Vždyť o rodině, vztazích v rodině, vzniku jedince, nebezpečí při navazování vztahů, lidském těle, sexu, pohlavních
chorobách,...se dá velice citlivě hovořit a diskutovat v rámci současných vyučovacích předmětů: Čj - literatura, Přírodopis,
Rodinná výchova, Výchova k občanství,... Navíc téma vztahů mezi lidmi může třídní učitel zařadit i do třídnických hodin.
Je toho ve škole málo? Záleží velmi na učiteli, jak se k dané problematice staví a jak dokáže získat a neztratit důvěru dětí.
Veliký důraz je třeba klást na pojmy láska, věrnost a úcta.
Přes to vše mám názor, že nejvíce znají své děti rodiče, a proto největší zodpovědnost je na rodičích, jak taktně dokáží se svými dětmi jednat a jak je s danou problematikou seznamovat.
Velice uznávám postoj paní redaktorky Ľuby Peterkové, která uvedla názor pana faráře Marka Dundy i dva názory opačné bez vlastního komentáře. Nepřekvapil mě názor šéfredaktora pana Vlastimila Mrvy, když radí,jak by měla výzva pana faráře Dundy vypadat a jak píše o cíleném tmářství jak na školách, tak ve zpovědnicích. Napadla mě otázka, kdy
pan šéfredaktor byl naposled ve zpovědnici za účelem, kterému zpovědnice slouží. A k příspěvku paní Simony Roubalové
chci uvést, že jsem těžko vycházel z údivu. Paní Roubalová asi neví, že kněží procházejí studiem pedagogiky a psychologie,
takže mohou mozek dětí znát. Nevím, jak často chodí paní Roubalová do kostela, že uvádí, že se tam poslouchají kraviny -
- jak to tedy ví? Já jsem v kostele žádnou kravinu neslyšel. Paní Roubalovou zajímá, kdo byla žena Kainova v zemi Nód,
která počala syna Enocha. Odkazuji ji na vydání Bible - Praha 1991 - podle ekumenického vydání z roku 1985 - úvod
do 1. knihy Mojžíšovy /Genesis/, kde může najít odpověď. Vtírá se mi otázka, zda ví paní Roubalová o "Společenství čistých
srdcí". Pokud ne, pan farář Dunda by jí, dle mého názoru, jistě rád na tuto otázku i na jiné otázky odpověděl. Věří-li
paní Roubalová v Boha, jak sama uvádí, má-li bibli a diskutuje-li s kněžími / píše, že jich bylo požehnaně /, je předpoklad,
že dojde k správným názorům i na sexuální výchovu ve školách.
S úctou
Ladislav Dvořák
Kdo má povinnost vychovávat děti?
Reakce na články ve Znojemském deníku, 23. 11. 2010:
Farář Marek Dunda vyzval k bojkotu sexuální výchovy
Nevylévejme s vaničkou i dítě
Jsem v šoku z diskuze kolem sexuální výchovy
Koncem listopadu informovala paní redaktorka Ľ Peterková čtenáře Znojemského deníku o našem občanském sdružení Výbor na obranu rodičovských práv (VORP), které mj. shromažďuje na webu www.nesexuveskole.cz podpisy pod petici proti nekontrolované sexuální výchově na školách (k 8. 12. - 25 741 signatářů). Rádi bychom její článek doplnili důležitými informacemi.
Především neprotestujeme obecně proti sexuální výchově dětí, kterou považujeme za nutnou a důležitou, ale proti tomu, že je - kromě nemožnosti kontroly ze strany rodičů - povinná. Slovo povinná považujeme za klíčové. Co je to „sexuální výchova“? To nejsou jen informace o pohlavním styku a početí dítěte, ale především výchova k tomu, aby dospívající člověk uměl se svou sexualitou zacházet. Je to doporučení, co je dobré a zlé, jak se zlému vyhýbat, jak pěstovat vůli, rozum, cit a altruismus, aby tuto důležitou sílu člověk použil k radosti a užitku svému i těch druhých. Bohužel, někteří lidé a instituce si myslí opak: že sexualita se má využívat sobecky pouze k vlastnímu potěšení, bez ohledu na možné zranění druhých a na budoucí generaci. Názory na sexuální chování jsou u různých lidí velmi odlišné, proto není možno hromadně a jednotně vychovávat děti v tak citlivé oblasti.
Rodiče často vůbec neví, co se jejich dětem ve škole říká nebo ukazuje, jaké návody jim učitel dává. Když se to dozví a nesouhlasí s tím, nemohou nic dělat, protože sexuální výchova je podle RVP povinná. A přitom podle právních dokumentů rodiče mají právo na výchovu dětí ve shodě se svým morálním a náboženským přesvědčením. Důvěřujeme učitelům, že naše dětí dobře naučí, ale chtít po nich, aby přejali rodičovské povinnosti a nesli zodpovědnost za jejich sexuální chování? Stát vychovává děti místo rodičů a proti jejich vůli pouze v totalitách!
Sdružení VORP podpořil i vranovský kněz Marek Dunda spolu se 150 spolubratry. Je to pro nás velmi důležité, protože M. Dunda (a fatym.com)je jednou nejznámějších osobností Znojemska s bohatou sociální a osvětovou činností, hlavně při výchově mládeže. Pan učitel Vlastimil Mrva nesouhlasí s Dundovým názorem, že sexuální výchova patří do rodin a posílá kněze do středověku , kde „cílené tmářství bylo povýšeno na zákon jak na školách tak ve zpovědnicích“. Pan učitel asi neví, že právě ve středověku vznikly univerzity se svou akademickou svobodou, byly položeny základy moderní vědy a Otec Dunda je vysokoškolsky vzdělaný odborník jedné z nich. Nechápeme, co je podle pana učitele „průzračně dogmatického“ na Dundově výzvě rodičům, aby nedovolili, „aby jejich děti byly státem uváděny do současného nezdravého pojetí sexuality jako neplodné rozkoše bez zodpovědnosti.“ Členové společnosti, která v současnosti školí učitele sexuální výchovy, byli totiž uváděni v tiráži pornografických časopisů a jsou masivně podporováni výrobci antikoncepce. Není tedy divné, že si už na základní škole chtějí vychovat své konzumenty a M. Dunda stejně jako 25 tisíc rodičů s tím nesouhlasí.
Pan Mrva snad patřil k těm, kteří sexuální výchovu prováděli dobře, ale zeptám se ho: „Opravdu si myslíte, že rozumíte dětem lépe než jejich rodiče? Máte jistotu, že jste jejich názory korigoval správným směrem? Cítíte se zodpovědný za jejich budoucí sexuální chování? Pokud bude na základě vašich rad špatné, následky vždy ponesou rodiče a ne Vy.
Ještě krátce k reakci paní Simony Roubalové, která je v šoku z diskuze kolem sexuální výchovy a hrozí se toho, že farář mluví do výchovy dětí. Chtěli bychom ji uklidnit, že ani VORP, ani pan farář Dunda jí nechce bránit, aby přenechala výchovu svých dětí sexuologům. Paní Roubalová však žije ve velkém omylu, pokud se týká schopnosti kněží. Takový kněz toho zná o lidské sexualitě mnohem víc než běžný člověk. Ve zpovědnici se lidé nejen vyznávají ze svých hříchů, ale často se s knězem i radí a probírají s ním své intimní problémy. Kněz většinou působí i jako katecheta, tedy učitel dětí. Má s jejich myšlením také zkušenosti. Pan farář Dunda jistě patří k těm, kteří jsou schopni dětem vysvětlit pravdu o lidské sexualitě, pokud by to bylo zapotřebí, nebo poradit rodičům, jak si v této záležitosti s dětmi počínat.
Nemyslím si také, že by všichni rodiče měli vyrážku z toho, když se jich potomek zeptá, jak se miminko v bříšku ocitlo? Já jsem z toho orosená opravdu nebyla. Je to příjemné, když matka zažije takovou důvěru svých dětí. Podle paní Roubalové se tato otázka zřejmě má nechat na škole, ale to už je snad trochu pozdě! Takové otázky přicházejí už kolem třetího, čtvrtého roku dítěte. Ze začátku stačí říct, že se maminka s tatínkem mají rádi a z jejich lásky miminko vyroste. Pokud následují další otázky, jde se víc do hloubky, až se kolem 9. až 12. roku dozví, jak početí funguje. Hlavně po pravdě a podle zájmu dítěte. Důležitý je dobrý vztah rodičů s dětmi.
Ovšem to, co paní jmenuje, není výchova, ale biologie, a ta se ve škole učí naprosto běžně. Nikdo neprotestuje, protože je to jasná a názorově neutrální věc. Ve škole by si děti měly znalosti od rodičů potvrdit, případně prohloubit. Dobří rodiče mohou sexuální výchovu zvládnout sami a školu nepotřebují. Pokud si na to sami netroufnou, je třeba, aby měli k dispozici kvalitní knihy nebo se mohli účastnit přednášek pro ně určených. Nebo může pomoci škola. Zdůrazňuji slovo pomoci, ne přebrat rodičovskou povinnost.
Nejen rodiče, ale i psychologové, lékaři a sexuologové mají na sexuální chování velice odlišné názory a tím nutnost volitelnosti jen potvrzují. To, že se rodiče o výuku zajímají a nesouhlasí se vším, co se dětem říká, svědčí i velký zájem o naši petici. Rodiče často píší, že nechtějí žádnou sexuální výchovu a zvládnou ji sami; nebo chtějí jinou, pro ně přijatelnější, ale vždy dobrovolnou!
Na konec svého dopisu klade S. Roubalová Otci Dundovi otázku, kde se vzala Kainova žena. Obávám se, že vzhledem ke stylu jejího příspěvku se s ní nebude mít chuť seznámit. Proto jsme se ho na to zeptali sami. Odpověděl, že tyhle věci učí děti už ve 2. třídě. Proto ať se paní Roubalová poradí s některým z dětí jdoucích z náboženství.
8. 12. 2010
Anna Brychtová
Výbor na obranu rodičovských práv, Brno
kancelar@vorp.cz
Vážená redakce,
velmi mě překvapilo, jaký typ článku se také může objevit ve vašich novinách - viz článek „Jsem v šoku z diskuze kolem sexuální výchovy“ od paní Roubalové. Je to snad za účelem čtenosti? Co sledujete otištěním článku vulgárně napadajícího konkrétně vranovského faráře Dr. Marka Dundu a indukovaně všechny, kdo nesouhlasí s navrhovaným způsobem sexuální výchovy ve školách?
Jsem ráda, že se za nás, manžele a rodiče, vyjádřili kněží, u kterých lze předpokládat podporu tradičních konzervativních hodnot, které vedou k opravdovému dobru pro celou společnost. Paní Roubalová se dovolává sexuální výchovy na školách. Ptám se, co opravdu by sexuální výchova přinesla. Budou z dětí vedených k veřejné prezentaci své i cizí intimity, znalých všech možných sexuálních úchylek a perverzí zodpovědní a lepší rodiče, odevzdaní jeden druhému nehledající jiný vztah? Nebo jak je to v našem okolí velmi časté, hledači zážitkové sexuality, svobodné matky, lidé neschopní nebo neochotní slíbit druhému, že spolu zůstanou celý život a raději si nechávají otevřenou branku pouhým „žitím na hromádce, čímž vlévají nejistotu svým dětem? P. Marek Dunda řekl, že „odpověď na dotaz ohledně sexuality by měla být pojata vždy s úctou, ale v duchu pravdivosti a křesťanského pohledu na lidské tělo, vztahy dvou lidí a tajemství předávání života.“ Sex je darem pro manžele, jehož cílem není primárně uspokojení tělesných tužeb, ale radost ze sebedarování druhému člověku, jehož plodem se může stát nový člověk. Co na tom paní Roubalová vidí špatného? To, že rodiče někdy neví jak o sexualitě s dětmi mluvit je smutná skutečnost, jejímuž odstranění ale nepomůže skupinová výchova v tak citlivých otázkách. Každý má právo na intimitu. Zvláště děti je třeba chránit a nechtít po nich zbavovat se studu, k čemuž ale vede společné sdílení o těchto velmi vnitřních otázkách.
Spíše bychom měli pracovat na vzájemné manželské věrnosti, úctě a radostnému předávání života v rodině. Když budeme mít rodiny, kdy se partneři k sobě chovají opravdu pěkně, jsou ochotní řešit nedorozumění a vzájemná zranění odpuštěním místo rozvodem, odrazí se to i na dětech, na které nejvíce působí příklad rodičů a věřím, že i takoví rodiče budou schopni o daru lásky mluvit se svými dětmi.
Věřím, že zaujmout lze i jinými a kvalitnějšími články. Uvědomuji si, že hledat témata o kterých by bylo možné psát je náročné, ale dobrý redaktor by měl mít na paměti především svoji profesní čest a úroveň novin, pro něž pracuje.
Magdaléna Jírová
