Ve 47. čísle časopisu Světlo je uveřejněn zajímavý článek s názvem Svědectví v Evropském parlamentu, ve kterém Alveda Kingová, neteř Martina Luthera Kinga, velmi výstižně mluví o současné situaci nenarozených.
„Nenarození dnes jsou tím, čím byli černí včera!“
Alveda Kingová je neteř Martina Luthera Kinga. 22. června 2010 pronesla v Evropském
parlamentu strhující řeč. „Sen svého strýce“ aplikovala na nenarozené děti, které mocní vydávají
bezohledně na smrt.
Moje poselství vychází
z mého srdce,
z lásky k životu
a k rodině a ze zděděné povinnosti
chránit ty nejslabší ve společnosti.
Moje řeč a moje práce jako
aktivistky lidských práv vychází
ze tří prostých pravd:
1. Každý člověk si zaslouží
úctu na základě toho, že je
člověk.
2. Nikdy se lidský život nemůže
stát méně lidským nebo
více lidským.
3. Každý lidský život začíná
svým biologickým počátkem.
Z těchto premis vyplývá, že
každý člověk, narozený nebo
nenarozený, má svá práva a tato
práva vycházejí ze společnosti
a musí být chráněna zákonem.
Obrácení je první krok
k vykoupení; je to také první
krok ke změně společnosti. Vím
to, protože jsem to pozorovala
celý svůj život, jak se změnila
moje kultura a jak se změnila
Amerika.
Bylo tolik krveprolití, tolik
neštěstí, protože několik lidí
ve Spojených státech si myslelo,
že afroameričtí lidé nezasluhují
žádnou úctu. Byli jsme odvrženi.
Byli jsme pobíjeni. Byli
jsme lynčováni. Byli jsme zabíjeni,
protože se na nás dívali, jako
bychom byli méně lidmi. Tak
je tomu také s životem nenarozených
dětí, které jsou lynčovány
v mateřském lůně.
Rasismus neutlačoval jen
Afroameričany – on utopil i svědomí
utlačovatelů. Některé projevy
rasismu činily život těchto
lidí zdánlivě příjemnějším, pohodlnějším,
a tak podlehli klamu.
Stali se na tomto klamu do určité
míry závislými. A tak začali
ve svém srdci věřit tomu, co
v srdci přece poznávali jako falešné.
A tak je tomu také se lží
těch, kteří provádějí potraty.
Nenarození dnes jsou jako
byli černí včera – vytlačeni co
nejvíce z našeho zorného pole
a z našeho myšlení, abychom
se nemuseli zabývat bezprávím,
jakého se na nich dopouštíme.
Problém potratářů a jejich zastánců
je stejný, jako byl problém
rasistů a šiřitelů segregace. Potratový
průmysl musí tedy těm,
které vykořisťuje a diskriminuje,
upírat lidství.
Ale co když toto odracionalizování
přestane fungovat, když
vedoucí potratové kliniky se vzdá
funkce, protože sledovala potrat
na obrazovce zachycený ultrazvukem?
Co když se pravda
stane tak jasnou a tak silnou, že
společnosti už nebude lhostejné,
že přijímá lež, a nebude chtít s ní
spolupracovat? Pak musíme udělat
něco, co vlastně odporuje naší
povaze: pokořit se, vzdát se falše
a změnit své jednání.
To je to, co udělala moje země
v důsledku úsilí hnutí za lidská
práva. Amerika se změnila,
protože Američané pocítili v srdci
hnutí. V srdci, ve kterém – jak
to stojí v Bibli – je vepsán Boží
zákon. My ho můžeme přeslechnout,
můžeme vypnout své svědomí,
nechat se indoktrinovat
a otočit se k němu zády. Ale
všichni máme cit pro to, co je
správné a co je falešné. Toto morální
vědomí změnilo americkou
kulturu v otázce rasismu.
Věřím, že toto morální vědomí
může změnit každou kulturu
i v otázce potratů. Nikoliv
přes noc. Ale tato změna myšlení
již začala.
Ve svém srdci to víme. Dlouho
jsme zavírali oči. Nechtěli
jsme se angažovat. Přesvědčovali
jsme sami sebe, že lidé se v otázce
potratů nezmění. Já jsem dnes
zde proto, abych vám řekla, že
to není pravda. Zažila jsem tuto
změnu sama u sebe, u druhých,
u svého národa. To, co se stalo
u otroctví a rasismu, děje se dnes
u potratů. Mocní se musí zastat
pronásledovaných – protože
jsme strážci svých bratří – a co
se děje jim, děje se také nám.
Martin Luther King napsal
ve vězeňské cele: „Nespravedlnost
na kterémkoliv místě je
ohrožením spravedlnosti jako takové.“
Ať je utraceno dítě v Birminghamu
v Alabamě, nebo
v Birminghamu v Anglii: je to
vždy útok na „milovanou společnost“,
která byla pro mého
strýce tak důležitá.
Můj strýc Martin měl sen.
Maloval si v duši, že všichni zažijeme
to, co je vlastně samozřejmé:
že jsme si jako lidé všichni
rovni. Vyzval Ameriku, aby uznala
lež a odhodila ji.
Dnes vás všechny vyzývám,
ať už jste jakéhokoli původu, rasy
nebo náboženství, abyste přiznali
své omyly a odhodili je. Věřím,
že porušení práva na život je
ta největší nespravedlnost, jakou
dnes prožíváme. Zabíjení nezná
žádné slitování. Tam, kde lidé odmítají
lidství, není spravedlnost.
Ptáme se jen: Jak může tento
sen žít dále – sen o rovnosti
pro všechny – když zabíjíme
své děti? Jak může ten sen přetrvat,
když upíráme druhým lidskou
důstojnost a úctu? Jak může
tento sen žít dál, když se za tyto
lidi nezasadíme?
Z Kirche heute 8–9/2010
přeložil -lš-
