Modlitba... Co to je? Jak a proč se mám modlit? Neslyším, necítím odpověď.
Nic necítíš, nic neslyšíš, nevíš, co máš říct? Bravo! Konečně se skutečně začínáš modlit. Hledej Boha, a nikoliv citová vzrušení!
Kdo vůbec vypustil na svět tu představu, že se musí vždycky něco stát, když se modlíme? Od dětství jsme vedeni na tuto falešnou stopu, když se nás dospělí ptají: Už sis vyřídil svou modlitbu? Jako by modlitba byla nějaká věc, kterou je třeba vyřídit… Jiní nechtějí nic vyřídit, mají o modlitbě jinou představu: Modlit se podle nich znamená něco cítit, říkat, slyšet, rozumět… Jde o „něco“. Ve skutečném životě se takové „něco“ tak často nepotkává. Většinou je modlitba spíše něco hubeného, každopádně neobsahuje žádné sliby. Pak je člověk zklamaný. Vzniká velké pokušení dělat Bohu výčitky: Kdyby nás miloval, musel by odpovídat našemu očekávání. Nebo se výčitky obrátí proti nám: kdybychom Ho opravdu milovali, muselo bychom s Ním vstupovat do kontaktu.
Povím vám, které sloveso se nejlépe hodí k modlitbě: je to sloveso „být“, modlit se znamená „být s Ním“.
Problém nespočívá v Kristově nepřítomnosti nebo jeho odchodu z dějin. Jan Pavel II. při své první cestě do Francie řekl: „Existuje jen jeden jediný problém vůbec: zda my jsme v Kristu.“
Co je nám platná reálná přítomnost Krista v Eucharistii, ale i v jiných svátostech, v Církvi, ve službě bližním, když my sami nejsme přítomni, nejsme skutečně u toho. Když Ježíš rozesílal apoštoly, aby všem lidem zanesli dobrou novinu, řekl jednoznačně: „Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ Aby se „být s námi“ podařilo, musí alespoň dva spolupracovat. To je základ zkušenosti víry: Být s Tím, který chce být s námi.
Cena tvé modlitby se nedá vyčíst z počtu geniálních nápadů nebo obdivuhodných vznešených citů, které jsi přitom zažil. Spíše jde o to, aby ses odevzdal, vystavil se setkání s Bohem na tom místě, kde právě jsi. Písmo mluví o styku „tváří v tvář“. Duchovní autoři mluví o „od srdce k srdci“. Co je tedy důležité?
Aby tě Pán mohl potkat. Pak i ty ho budeš moci najít. Překlad -lš-
Sv. Terezie z Avily říká: "Podle mého názoru není vnitřní modlitba nic jiného než přátelský styk, při kterém nejčastěji zcela sami mluvíme s Tím, o němž víme, že nás miluje."
