Mnozí věřící citelně pociťují nedostatek kněží a tak se ptají: Co můžeme dělat pro nová kněžská povolání. V této souvislosti nabízíme zajímavý pohled Papeže Pia XI. (1922-1939), který může napovědět, kde mohou nová duchovní povolání vznikat. Citovaný text najdete v encyklice z 20.12.1935 Ad catholici sacerdotii.
Nejlepší a nejpřirozenější zahradou, kde mají být slyšeny a rozvíjeny plody kněžského povolání, zůstává bezpochyby rodina, která křesťansky smýšlí a křesťansky žije. Je zřejmé, že většina biskupů a kněží, jejichž „slávu bude hlásat shromáždění (svatých)“, přijala semeno své důstojnosti a svatosti od otce, ozdobeného křesťanskou vírou a ctností, od čisté a zbožné matky, anebo od celé rodiny, ve které vládla dokonalá a upřímnná láska k Bohu a k bližnímu.
Výjimky z tohoto, Boží prozřetelností stanoveného, pravidla jsou zřídkavé a tak je jen potvrzují.
Když rodina žije svatým životem, t.j. rodiče podle příkladu Tobiáše a Sáry prosí Boha o početné potomstvo, „ve kterém by bylo navěky oslaveno Pánovo jméno“ a vděčně ho přijímají jako dar nebe a vzácný poklad; když se snaží dětem hned od malička vštěpovat svatou bázeň, vroucí lásku k Ježíši, skrytému ve Svátosti Oltářní a k Neposkvrněné Panně, velkou úctu k svatým místům a k Bohu zasvěceným osobám; a když naopak děti vidí ve svých rodičích příklad statečnosti, pracovitosti a zbožnosti; když je vidí, jak se v Pánu mají rádi, že často přistupují ke svátostem, že zachovávají nejen církevní přikázání ohledně zřeknutí se masitého pokrmu v postní dny, ale i navíc se i dobrovolně cvičí v odříkání; když jsou svědky toho, jak se celá rodina schází k bohumilé společné modlitbě; když vidí, že rodiče jsou milosrdní k chudým a podle svých možností je podporují; tehdy je těžko myslitelné, že by všechny děti neusilovaly kráčet ve šlépějích rodičů a že by se nenašlo alespoň jedno, které by neuposlechlo volání Božského Mistra: “Pojď za mnou!“ a „Udělám z tebe rybáře lidí“.
