Důležitá upřesňující informace o zavalených hornících

Asi ještě většinou máme v živé paměti události kolem zavalených horníků v Chile. V časopise Světlo vyšel zajímavý článek, který se tohoto tématu dotýká. Část z něj si můžete přečíst i vy. Možná, že budete překvapeni, vždyť informace tohoto typu v našich médiích tak moc slyšet nebyly... To už tak bývá.

Událost v Chile k nám promlouvá velmi výmluvně a názorně. Jako o velké senzaci o ní hovořila média na celém světě. Jako křesťané se na tento případ můžeme dívat nejen jako na senzaci, ale také jako na výmluvné Boží slovo. Záchranná akce chilských horníků byla velkými dílem lidské solidarity a lidské dovednosti. Ale i odborníci, kteří záchrannou akci organizovali, byli si dobře vědomi, jak vratké a křehké je všechno jejich lidské úsilí, jak až do poslední chvíle všechno visí na vlásku. Byla tu ve hře ještě další solidarita. Horníky vytahovalo z nebezpečné hlubiny nejen ocelové lano mechanického rumpálu, ale také tisíce a tisíce růženců, jimiž se věřící obraceli na spolehlivou, mnohokrát v dějinách ověřenou záchrannou Instituci, kterou spravuje Matka Boží.
Spojili se v této modlitbě s modlitbou uvězněných horníků, kteří odpočítávali Zdrávasy na růžencích, které jim poslal spolu s Písmem Svatý otec.

Venezuelská církev podporovala záchrannou akci v nepřetržité adoraci před vystavenou Nejsvětější svátostí. „Uctívejte Nejsvětější svátost a Pannu Marii a uvidíte, co jsou to zázraky,“ říkal Don Bosco. A v tomto případě jsme to skutečně viděli.

O tomto příspěvku k záchraně postižených a jeho síle se ovšem média nezmiňují. Ne vždy jsme si vědomi, jak veliký Boží dar je celosvětové společenství věřících, ve kterém mají k sobě všichni stejně blízko, protože tím, kdo je zcela bezprostředně spojuje, je sám Bůh. A tato duchovní blízkost nám otevírá takřka neomezené možnosti nesmírně účinné a pohotové vzájemné podpory a pomoci, o jaké se lidem tohoto světa ani nesnilo.

Jde o to, zda tuto možnost také využíváme jednak k tomu, abychom tak rozhojňovali a oživovali svou blíženskou lásku a vnímavost k potřebám bratří, jednak abychom svým bližním skutečně co nejvíce pomáhali.

Lékaři i psychologové, kteří vyšetřovali zachráněné, žasli nad tím, v jak překvapivě dobré kondici se všichni nacházejí. Snad se tito odborníci poučí ze zkušenosti, jak blahodárný vliv na lidskou duši i na lidskou psychiku i tělesnou kondici má modlitba, která dává sílu i důvěru.
Mezi 33 uvězněnými ji zkušeně organizoval nejstarší z nich. Jeho děkovná modlitba po osvobození vzbudila velkou úctu u všech přítomných. Jeden z horníků viděl ve své záchraně skutečné vítězství Boha nad ďáblem. Jiný z nich chce co nejdříve změnit své partnerské soužití na zákonitý církevní sňatek. „Nyní vím, že Bůh existuje,“ jsou slova dalšího horníka po výstupu ze záchranné kabiny.
Celý národ nedávno těžce zkoušený zemětřesením si znovu uvědomil, že rány, které Bůh dopouští, nejsou projevem jeho trestajícího hněvu, ale účinnou cestou, která nás vede zpět do Otcovy náruče. Naše pýcha je tak houževnatá a tvrdošíjná, že opravdu potřebuje, aby ji tvrdá realita zastavila na cestě nebezpečné troufalosti a vrátila ji z oblaků na zem.

Skupina uvězněná hluboko pod zemí je přiléhavým obrazem lidstva, které pro hřích ztratilo slunce Boží milosti. Nikdo není schopen vrátit se vlastními silami na výsluní. Jakýkoliv pokus „vyhrabat se“ na vlastní pěst je zcela bláhový. Je jen jedna možnost vysvobození: že se přihlásí zachránce, který si k nešťastníkům najde cestu, sestoupí k nim a stane se tak jedním z nich, aby je mohl vyvést z jejich zajetí. Náš Božský Zachránce si připravil skrze svou panenskou Matku onen spásonosný průchod ke ztracenému lidstvu a probojoval nám tak cestu návratu na Otcovo výsluní.

Když jsem se díval na radostné vítání a objímání zachráněných po dlouhém průjezdu úzkým tunelem, napadla mě ihned další malá analogie: Představil jsem si ono radostné uvítání, jakého se dostane těm, kteří po strastiplné pozemské pouti plné strádání a bolesti projdou dlouhým tunelem smrti, aby vstoupili do pravého domova: jak se budou objímat se svými drahými, kteří na ně toužebně čekali, sledovali úzkostlivě každý jejich krok a svou přímluvou u Boha je podporovali, aby nakonec šťastně přistáli „v náručí Boží, odkud jsme vyšli“.

-lš-

Sdílet

| Zdroj: časopis Světlo č. 43/2010, str. 13

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-středa (kázání z 20.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-uterý (kázání z 19.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-pondělí (kázání z 18.11.2024)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 17.11.2024 (33. neděle mezidobí)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024 I. (kázání z 10.11.2024)